Ve středu jsem docvičovala ústní projev na němčinu, na který nakonec nedošlo, protože nebyl čas. Tak za týden. A večer jsme měli firemní večeři ještě s další součástí kliniky. Konalo se to v Zoo restauraci, krásně to bylo uvnitř vyzdobené. Prý jsem měla štěstí – loni se žádný takovýto večírek nekonal. Nejlepší na celé akci bylo samozřejmě jídlo, tak bych se vám ráda pochlubila, co jsme měli 😉 Takže kdo není zvědavý, může skočit o odstavec dál. … Ještě před podáváním předkrmu jsme měli jako welcome drink (nealkoholické) něco jako mangovou limonádu s kousky ovoce (poznala jsem akorát ananas). Jako předkrm byla salátová směs – okurka na malé kousky, ochucená čočka, kukuřice, červená řepa, rukola, polníček, … Jako hlavní jídlo bylo kukuřičné kuře (krásně jemné) v kokosovo-limetkové krustě s medovo-pomerančovou omáčkou, jako příloha k tomu byla oříšková rýže s hráškem a jako obloha „duomrkev“ (mrkev bílá a červená). To byla mňamka. Po krátké pauze přinesli dezert – „výběrový talíř“. Na velkém talíři servírovali výběr různých „desertů“: ve skleničce panna cotu s mandlovým mlékem a skořicí, vedle byl úctyhodný kus koláče z listového těsta s kiwi a šlehačkou, obalovaný a osmažený banán, kopeček fíkové pěny, kopeček pomerančové pěny a kopeček kokosglacé a navíc hromádka exotického ovoce (ananas, papája, rybíz, karambole). K tomu nám číšníci neustále dolévali víno. Já byla celý večer na bílém (Zürisee Riesling. Na počátku večeře jsem se svojí začátečnickou němčinou dokázala hbitě odpovědět na úvodní otázku „zda bílé nebo červené“). Na závěr večeře se podávala káva. Když ke mně přišel číšník s dotazem zda expreso nebo ještě něco, čemuž jsem nerozuměla, tak jsem na něj vybalila pečlivě připravené „Tee?“ … trošku se zarazil, páč to asi nečekal, ale pak mi hbitě dal na výběr několik možností, na což jsem bez ohledu na nabídku kontrovala „grün?“ … což ho uspokojilo a odešel : ). Nakonec mi dorazil čaj sice zelený, ale ještě s mátou, … což se po vydatné večeři hodilo. Jinak koho by zajímalo, jak jsem si tady vlastně povídala, tak střídavě jsem mluvila anglicky, střídavě poslouchala němčinu, z čehož jsem samozřejmě odchytla jen sem tam nějaké slovo, ale bylo pěkné sledovat alespoň gestikulaci a intonaci. Když pak spolustolovníci vybuchli smíchem, tak jsem se alespoň duchapřítomně usmívala. Ale dorazila i kolegyně, která je momentálně na mateřské dovolené a která němčinu také moc nemusí, tak s tou jsem se mohla chvíli bavit anglicky (a zkouknout množství fotek mimča).
Ve čtvrtek jsem šla po včerejší vydatné večeři do bazénu … vůbec to nechtělo plavat. Myslela jsem, že to po půl kilometru zabalím, ale pak jsem se najednou opět ocitla sama v dráze a toho se muselo využít. Většinu dne jsem pak strávila u OpenSimm (viz některý z předchozích zápisů) a tutoriálů. Před půl pátou jsem se vydala do „Selbstlernzentrum“ dopsat si písemný test z němčiny. … no nic moc. Jako naučila jsem se toho hodně, ale pamatovat si ke všem podstatným jménům, které jsem si natloukla do hlavy (abych alespoň tušila, co se to kolem mě děje), i členy a tvar množného čísla, to prostě nešlo. No uvidíme ve středu, jak to dopadlo. To mi připomíná, že musím trošku předělat mé ústní vystoupení. Oproti ostatním bych to měla moc krátké. Ale ono sepisovat text s pomocí google překladače a slovníku není vůbec snadné.
A v pátek jsem skoro celý den strávila s LaTeXem (document markup language and document preparation system for the TeX typesetting program)- instalace a tvorba prezentace. Není to tak jednoduché jako v PowerPointu. A ještě než se setmělo, vyzvedl mě Vláďa a šli jsme se cournout do města. Nejprve staré město, kde jsme si dali výborného langoše s česnekem, stánky, knihkupectví, pak na hlavní nádraží, podívat se na stromeček a prokličkovat stánky. Zde jsme objevili (kromě mnoha stánků s raclettem, klobáskami, sýry, salámy, ovocem v čokoládě … a z nejídelního: šperky, silikonové formy, vonné tyčinky, svíčky a mýdla, rukavice, čepice, …) stánek s něčím, co bych popsala jako jablka v županu, ještě ovšem zalité šodó a zasypané skořicovým cukrem. Tohle se jen tak nevidí. Dobře naladěni jsme pokračovali sněžením po Bahnhofstrasse a přilehlých uličkách na tramvaj a zpět domů.
Na sobotu jsme měli naplánován výlet na běžkách, ale ráno jsme se shodli, že jsme vlastně hrozně moc unavení a že podnikneme něco jiného. Spali jsme cca do půl desáté. Po vydatné snídani (makovec a čokoládový „biskupský chlebíček“) jsme se vydali na nákup. Já se následně vrhla na přípravu těsta na vosí hnízda a Vláďa mě mazal lyže na zítra. Poté jsme to procházkou vzali do bazénu. A v podvečer jsme u televize slepovali linecké, které Vláďa den předtím upekl, a dělali vosáče. A shodli jsme se, že i po takovémhle odpočinkovém dni jsme hrozně unavení.
