by ·Žádné komentáře

(14.1.2022)

Myslím, že je na čase (do/u)dělat alespoň rychlý zápisek o létě 🙂

Ačkoli jsme loni na podzim, kdy jsme plánovali podzimní dovolenou ve Švýcarsku, ale která kvůli covidu neproběhla, slibovali, že v létě se do toho Švýcarska za kamarády určitě podíváme, tak covid nám moc nepřál a pro jistotu jsme zůstali v Čechách (ono by to šlo, ale neočkované děti by se musely ve Švýcarsku nechat testovat). Takže jsme si naplánovali návštěvu po kamarádech a známých, kteří bydlí trochu z ruky a přes rok se za nimi moc nedostaneme. Pro jistotu jsme s sebou vezli stan, karimatky i spacáky, kdyby na nás někde náhodou nezbyla postel. Ale bylo to dobré, ani jednou jsme stan stavět nemuseli.

Pokračovat ve čtení

by ·1 komentář

Ano, i takové věci se stávají … jednou za … no 8 let 🙂 ? Fakt si nepamatuji, že bychom někdy byli takto úplně bez nich. Eli jela na týden do Německa na tábor („se školou“, takže tam ostatní děti znala), Maty s babi a dědou na Seč, o které Eli celý rok básní (jídlo, bazén, …). Jakmile M. zjistil, že Eli nemůže jet, protože jí to koliduje s Německem, tak si to s babičkou ve svých 4 letech sám domluvil a naplánoval :-). A tak se nás všichni ptali, co na ten týden plánujeme úžasného … Nic … Fakt! Za školní rok se naakumuluje tolik nedodělávek a byt a zahrada jsou v takovém stavu, že mi na to ani ten týden nebude stačit.

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

Po hektickém červenci nadešel odpočinkovější srpen. Na začátku byla Eli týden na příměstském táboře ve Střešovickém Oříšku – hlavním tématem byl Pražský hrad, kam si děti denně dělaly výlety. V tomto týdnu jsme měli základnu u Babi N. a dědy J. ve Střešovicích, takže to Eli měla ráno na tábor kousek. S dědou jsme s Matym trénovali jízdu na kole. Maty je nyní zas o trošku rychlejší, než na odrážedle, takže mojí chůzi musím občas proložit během. Obzvlášť v Káraným už z toho jsou pak pěkné výlety – Káraný – Čelákovice most – Toušeň most – Káraný. Naštěstí u Toušeňského mostu je stánek Oddechoff, takže celých 6 km mohu děti lákat na zmrzku a hranolky, jinak by se mohly šprajcnout. Celkem je tento okruh 8 km. A druhý parádní okruh s motivací v půlce je zmrzlina u Vosího hnízda v Boleslavi. Od nás pěkně po modré. Repelenty s sebou. Podle zvolené trasy to je opět 7-8 km.

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

Teda ten čas letí. Naposledy jsem psala, jak prázdniny začínají a za chvilku budu psát „a to je konec léta“. Červenec jsme si, na rozdíl od srpna, pěkně a hekticky naplánovali. Začali jsme týdnem ve Vidnavě (kola, pěšky), dva dny pauza, oslava Eliščiných 7. narozenin na chatě, kde se úplně neplánovaně a náhodou (tedy babička J. to trochu rozhlásila a sezvala) sešly další 4 holčičky v okolí, které s Eli slavily, jinak by to bylo pojato čistě rodinně, pak Kašperky (u Eliščiny kamarádky ze školy), následně byla Eli sama s babi J. a dědou R. na Seči. Tento týden strávila vlastně celý v bazénu :-D. Pak nám odpadl víkend u příbuzných u Brna, kam jsme měli jet rovnou ze Seče. Pak dva dny oddech doma a následně 4 dny v Jeseníku u kamarádů ze Švýcarska. Jeden den jsme si navíc udělali výlet k Opavě, kde v té době byli naši další kamarádi ze Švýcarska 🙂 Všechny jsme moc rádi viděli. V Jeseníku nás děti překvapily, že docela bez remcání zdolali Smrk (1127 m n.m., nejvyšší hora Rychlebských hor. Během měsíce jsem tu již po druhé – minule jsme si sem udělali s Vláďou výlet na kolech, když jsme zrovna byli ve Vidnavě) – 12 km. Maty jel většinu cesty, až na bahno a kořeny, na odrážedle.

by ·Žádné komentáře

Další kratičká dovča nás zavedla na úplně jiný konec republiky, než jsme byli nedávno. Počasí nám přálo tak z půlky. I tak jsme stihli pěkně obejít okolí – Šibeniční vrh, hrad Kašperk, Zlatý potok.

Borůvek tu bylo více, jak na Borůvkové hoře 🙂

by ·Žádné komentáře

Po dlouhých třech letech jsme se opět podívali do Vidnavy v Rychlebských horách. Cesta tam (a zpět) zabere sice dost času, ale příroda tam je krásná. Ubytováni jsme byli v apartmánu v rámci Vidnavského muzea, takže nás na chodbě vždy vítala jelení a kančí hlava.

Nemohli jsme nevyzkoušet Rychlebské cyklotraily. Na těžší než modré (lehké) tam zatím nemám. I Superflow byl už fialový (mezi modrou/lehkou a červenou/středně těžkou) a to už bylo na hraně.

Jinak jsme podnikli výlety na Borůvkovou horu, k Nýznerovským vodopádům, na Reichenštejn (alias hrad Rychleby), na Čertovy kazatelny a na Tančírnu (Račí údolí), do Jeseníku i na zlatonosný potok.

Na závěr pobytu jsme si s Vláďou vyjeli na Smrk. Jako výlet pěkný, nezmokli jsme, ale profil tratě jako ve Švýcarsku – tzn. to moc nemusím.

by ·Žádné komentáře

Naše první celorodinná dovolená u moře se vydařila. Již v únoru jsme si zařídili pobyt na Kypru v období Eliščiných podzimních prázdnin. Usoudili jsme, že by tam pro nás pořád mohlo být dost teplo (a užít si tak moře mimo ty příšerné teploty, které tam musí v létě a návalu panovat).

Vzhledem k tomu, že jsme letěli nejen my čtyři, ale i oboje prarodiče, bylo plánování o něco náročnější – hlavně to, abychom všichni dorazili na místo plus mínus ve stejném termínu, protože se na Kypr nelétá denně. Díky bohu za Kyperské aerolinky, protože Švýcaři to měli dvakrát tak drahé. Rodiče to měli kombinaci kyperských a českých aerolinek.

Ubytování jsem řešila přes anglický portál HomeAway a našla parádní luxusní vilu v luxusním golfovém (anglicko-ruském 🙂 ) rezortu Aphrodite Hills kousek od městečka (nebo v rámci městečka) Kouklia na jihozápadě Kypru (řecká část). Foto.

Z Larnaky, kam jsme všichni přistáli, jeli rodiče taxíkem (doporučena nám byla firma Cyprus Taxi). Je to cca 1 h 20 min a vyšlo to na 120 EUR (za taxi). My jsme potom měli půjčené auto (opět jsme si nechali něco panem majitelem doporučit – DriveNet) a jeli jsme po vlastní trase.

A zde je shrnutí. Podrobnosti k jednotlivým dním budou následovat.

Pátek 5.10. – pozdně večerní přílet všech čtyř pradrodičů z Prahy do Larnaky. Taxíkem do vily. Seznámení se s domem.

Sobota 6.10. – pozdně večerní přílet nás čtyř do Larnaky. Půjčujeme auto, Vláďa se seznamuje s automatem a řízením vlevo. Všichni, až na Vláďu usínáme. Příjezd do vily pozdě v noci.

Neděle 7.10. – seznámení se s okolím a bazénem. J+N+V+M+M – koupačka na Pissouri pláži. R+J+E – bazén.

Pondělí 8.10. – já ulehám do postele. Bolí me v krku a hlava. Co dělají ostatní nevnímám. Určitě byli v Paphosu.

Úterý 9.10. – už jsem lepší. S Vláďou a Ninou jedeme do Paphosu a poté na sever do Aphrodite´s bath.

Středa 10.10. – V+M+N+J – Kouklia a vykopávky Sanctuary of Aphrodite.

Čtvrtek 11.10. Vinná stezka.Koupačka na pláži u Aphrodite´s Rock (tam, kde se zrodila Afrodita).

Pátek 12.10. – Jedu s Vláďou odvézt mé rodiče na letiště do Larnaky. Cestou zpět se zastavujeme u Solného jezera a mešity Hala Sultan Tekke. Pricházíme si Larnaku. Následuje Stavrovouni Monastery a Kornos. Vyhlídková trasa přes Pano Lefkara. Limassol vynecháváme a jedeme se koupat na pláž ve starém Kourionu. Je vedro. Následují vykopávky v Kourionu.

Sobota 13.10. – Paphos waterpark. Vláďa, Eli, Maty a Nina jedou autem do Paphosu. Já s Jirkou jedeme busem (opravdu přijel na čas). J+N+M jdou na pláž, V+M+E jdeme do akvaparku. Vyhnala nás až bouřka. V+N+E+M jedou autem domů. Já s Jirkou přečkáváme nejhorší déšt v baru na pláži a busem jedem do přístavu. A večerním autobusem již za tmy pak domů.

Neděle 14.10. – v sedm ráno vyjíždím s Vláďou směr Mt.Olympos. Cesta nám zabrala cca 1 h 20 min. Je 10°C. Oblékám bundu, rukavice a čelenku. Vyrážíme na Artemis Trail (foto), který měří 7 km a je vesměs po vrstevnici. Našli jsme 16 kešek a viděli místní sjezdovky. Na úplný vrchol se nedá, je tam vojenská základna. Cestou zpět zastávka v Omodosu na nákup místních specialit. Odpoledne jede Vláďa s rodiči do Paphosu, já jdu s dětmi do bazénu. Večerní koupačka na pláži u Aphrodite´s Rock.

Pondělí 15.10. – hodně brzy ráno veze Vláďa rodiče na letiště. S dětmi jdu na hřiště, kde nás Vláďa v devět ráno našel (na letiště e to 1,5 h, tak si vezměte, jak brzy ráno museli vyjíždět!). Jdeme na minigolf. Odpoledne míříme do Paphosu. Vláďa s Matym jdou na procházku, já s Eli se naloďujeme a jedeme pozorovat želvy a na koupačku v moři.

Úterý 16.10. – ráno balíme poslední věci, skládáme vše do auta a frčíme na letiště. Máme na letišti 2,5 h vše vzládnout. Přílet do Curychu v brzkém odpoledni. Stíháme i nákup základních potravin.

Z cest jsme si samozřejmě ledacos přivezli – karobový sirup, sledké víno, banánový a pomerančový likér, sladkosti (sujuk, loukomi/Cyprus delight/ovocné želé, baklavu a podobné, sušené ovoce, oříšky v medu, karobu a šťávě z granátového jablka). Foto.