Na Kokořínsku jsme letos byli již několikrát. Vláďa to tam miluje, není to daleko, teď na podzim jsou tam lesy krásně zbarvené. Vláďa nám připravil 5 km trasu, což je pro děti akorát. Bohužel předpověď počasí trochu nevyšla, takže kvůli dešti předešlého dne a dnešního rána bylo všude bahno. A začali jsme rovnou pořádným stoupáním … a svačinou, to je taková klasika hned po výstupu z auta. Maty toho ve svých 3,5 letech sní leckdy víc, než Vláďa 🙂
Pokračovat ve čtení
Za normálních okolností by toto byl organizovaný orientační závod. V dnešní situaci, kdy se nesmíme ani v lesích srocovat, to bylo (ne)organizované jako zdravotní procházka. V lese na samotě byly připraveny kýble s mapami, kus opodál kýbl na placení „startovného“, příjezd si každý naplánoval s ohledem na svůj startovací čas, takže nedocházelo k žádnému potkávání se.
Pokračovat ve čtení
Im Titlis Gebiet wartet ein spektakulärer Klettersteig auf dich.
To tedy sedí. Ale nepředbíhejme. Před dvěma týdny Vláďa hlídal děti a já s Honzou vyrazila na feratu. Tentokrát jsme děti nechaly na pospas babičce s dědou (nebo možná spíš babičku s dědou napospas dětem) a vyrazili spolu a s Honzou na další feratu. Vybral ji Vláďa a já mu věřila, že vybere něco obdobně lehkého, jako minule. No jo no, není lehké splnit všechny požadavky – aby to bylo kousek od Curychu, obtížnost, přístupovou cestu, atd. Na poslední chvíli se k nám připojil ještě jeden kamarád, který ač má trochu strach z výšek, tak lezení a feraty pořád zkouší. „Tak to bude ok“, říkala jsem si, když jde i on. Honzu jsme nabrali v sedm a vyrazili přes Luzern do Engelbergu. Dokonce jsem si i vzpomněla, že jsem tu už s Vláďou na jednom výletě byla. Vláďa musel hodně zavzpomínat 😀 Takhle on si výlety se mnou pamatuje. Vyjeli jsme lanovkou TITLIS Xpress z Engelbergu k Trübsee (mezistanice na cestě na vlastní vrchol Titlisu) a podél Trübsee jsme ještě chvilku šli k sedačkovému Jochpass-Lift. Pokračovat ve čtení