31.5.2009 – Sedlčánky
Tak se mezi psaním diplomky, učením na zkoušky a uklízením konečně dostávám k tomu, jak jsem byli na jahodách. Možná si řekněte „no co, byli na jahodách, nuda.“ Ale to neznáte Vláďu a jeho jahodové požadavky. Poté, co jsme loni přivezli snad dvacet kilo ze samosběru v Sedlčánkách, měl letos ohromné plány. „Tak každý dvacet kilo a budu spokojený“. To si pak umíte představit, s jakými smíšenými pocity jsem se na milý samosběr připravovala. Zároveň to je i důvod, proč si jahody jednoduše nekoupíme v obchodě jako spousta jiných Pražáků – při ceně 25 Kč za 250g … A to ještě byla na víkend předpověď déšť a zima. Vláďa se dokonce kvůli počasí odhlásil ze sobotních závodů a Dana se k nám na samosběr kvůli počasí ani nepřidala. Že si prý počká na lepší počasí.
A tak jsme v neděli ráno vyjeli. Obloha zatažená, takže jsme se pořádně vybavili holinkami a pláštěnkami. Příjezd na farmu v Sedlčánkách byl .. no bahnitý. A mohli jsme začít. Na to, že bylo ošklivo, bylo na poli docela dost lidí. Ale velké naděje jsme si nedělali. Při takovém zakaboněném počasí, které poslední dny bylo, toho asi moc nezčervenalo. O pár řádků vedle, než jsem hledala jahody já, byla rodinka s malými dětmi. Klučina baštil jahody rovnou z keříčků, jeho maminka se zmohla jen na to, že mu řekla, aby si jahodu pořádně ofoukal a do toho stále ignorovala svojí dceru, která ji lákala do jejího řádku, kde prý jsou úžasné jahody slovy, že sama neví, co dřív sbírat. Jako v mém řádku také jahody bylo dost, ale uměla jsem si představit i lepší situaci. Holt na volbě záleží. … A kyblíčky se plnily. Asi to bude tím, že má Vláďa o tolik větší ruce než já, protože za stejnou dobu nasbíral pomalu o kyblík více (cca 3 kg). Po nějakých dvou hodinách jsme šli s první várkou na váhu. Pole bylo od vlastní stodoly, kde probíhal prodej, dost daleko, takže jsme museli nasbírat jen tolik, kolik uneseme. Každý jsme šli se dvěma kyblíky v jedné ruce, což nám na váze udělalo příjemných 23 kg. Od toho jsme tedy museli odečíst 4 kg pro mamku a 4 kg pro babičku. Takže k našemu vysněnému cíli pořád ještě něco chybělo. Ale poté, co jsme jahody rozprostřeli do přivezených přepravek, jsme se ještě museli ujistit, že se nám to pak do auta vejde. Vláďa to zkušeným okem ohodnotil na 6 kyblíků. Tak jsme vyrazili na druhou fázi.
Počasí stálo při nás. Pár kapek sice spadlo, ale nic vážného. A nyní jsem i já našla řádek, který stál za to. Už jsem začínala chápat, jak to ta paní před tím myslela. Jenom jste zabořili ruce do vysokých jahodníků a po pár vteřinách jste vyndali plné hrsti jahod. To se to plnilo. Dokonce jsem držela krok s Vláďou. Takže skóre druhé fáze: 50minut – 21 kg. Nemohli jsme si přát větší úspěch. Jak to v autě vonělo! Vyhladovělí jsme dojeli na chatu a předali jahody určené ostatním. Takže jsme byli rázem o 10 kg „chudší“. K tomu jsme ale přidali ještě plnou přepravku třešní, pracně do auta nabalili naše zbylé věci a vyjeli domů.
A doma to začalo – rozmyslet, kolik na co použijeme jahod. Nakonec to dopadlo tak, že 3 kg zůstala na knedlíky a na jídlo a zbytek šel buď do džemu, nebo ty hezčí velké do mrazáku. Nevím přesně kolik kg v džemu nakonec skončilo (Vláďa ještě musel vyběhnout do krámu pro další želírovací cukr), ale myslím, že takových 15 kg určitě. Samotné čištění nám ve třech zabralo dvě hodiny (koho by ještě zajímala cena – za samosběr chtěli 35kč/kg). Očištěné jahody na džem zabraly čtyři ohromné hrnce. Vlastní tvorby marmelády jsem se již nezúčastnila, ale když Vláďa přišel v pozdních večerních hodinách do pokoje, tak mi se zářícími očky oznámil, že máme přes 60 sklenic marmelády. Když jsem mu na to odpověděla otázkou, jestli ví, že rok má jen něco přes 50 týdnů, tak se ocitl v sedmém nebi.
Takže takhle dopadly naše letošní jahody. Zásoba marmelády na celý rok. Knedlíčky byly také výborné. Jen to mělo malou dohru v podobě namožených zadních stehen. Ono když tři hodiny stojíte v předklonu … na to ty nohy opravdu nejsou zvyklé.
Protože patříme do kategorie "obdarovaní" vařící fáze byla celkem rozumně dlouhá, ale i tak máme zavařenin bohatě na celý rok. Asi nejsme ti správní jahodokomzumenti. Takže děkujeme. O to víc mě zaujala přidaná reklama na koupací kyblíky a při pohledu na seznam věci, které pravděpodobně dnešní maminka musí mít pro miminko mne napadá, že vlastně nechápu, jak ty moje děti vůbec mohly vyrůst
jača
[1]: To mi teda pověz, jak můžeš z pouhých pěti kil jahod udělat marmeládu na celý rok!!
To MY máme marmeládu na celý rok (!), pokud tedy Vláďa přibrzdí tu svojí konzumaci 
– nějak se na to vrhl – a znáte to – když se otevře malá sklenička marmelády, tak ta se většinou sní na posezení 
– to to potom ubývá.
Sbírání jahod je teda pěkná fuška, záda mě bolej jak sviň, těch vašcih 40 kilo fakt nechápu. Navíc jsem musela dost poctivě vybírat, ono těch pěkných jahod na poli zas tak moc nebylo. Pro nás běžné konzumenty bohatě stačí zavařenina ze 4 kilo, máme i tak 31 sklenic a to jen jahodového, ještě je třešňový, bude taky borůvkový, meruňkový a možná i malinový a jiné, takže je z čeho vybírat.
Tak to mě nebolela ani tak záda, jako zadní stehna – od toho dlouhodobého předklonu. Cítila jsem je skoro týden. To my měli fakt štěstí, že opravdu byly, ač bylo takové ošklivé počasí.
Ta přepravka třešní je zmíněna pouze okrajově. Nicméně: Kdo ty třešně přebral, zbavil stopek, umyl a vypeckoval? Ano, JÁ. A kdo z nich uvařil džem a zavařil ho do sklenic? Ano, Ninuška. A kdo mi říká, když si chci vzít trochu jahodového džemu, vem si višňovej nebo třešňovej, ale neber mi jahodovej? Ano, Vláďa.
To my dlouháni se furt musíme ohýbat a záda to pěkně odnášej … ti, co vidí lépe na zem, takový problémy nemají :o)))
Fakt nechapu, jak jste ze ctyr kilo mohli udelat 31 sklenicek. My jsme tak z sestnacti udelali neco kolem 60 sklenicek
No vychazi to pekne sklenicka na tyden a je posekano 
Aby se tady nekdo necitil ukrivdene … Sam dobre z visni vis, ze nejhorsi je je natrhat, coz jsme udelali my s Misou
Ona je taky otázka, čemu ty říkáš sklenička, že… já neměla na mysli ty desetilitrové po okurkách.