Nedělní keškování a obídek v Pivovarském dvoře

Chýně. Malá vesnička poblíž Prahy, kousek od Sobína. Kdo je cyklista a bydlí na západní straně Prahy, tak tudy jistě alespoň jednou projel. My tudy projeli už nesčetněkrát … A kdykoliv jsme tudy projížděli, tak mě Miška popichovala, kdy se se konečně vypravíme do zdejšího Pivovarského dvora na nějakou mňamku. Došlo to tak daleko, že jsem pod tréninkovou záminkou raději začal volit jinou, kopcovatější, cestu 🙂
Žel tento rok je cyklisticky povadlý, ale zato hojný na kešky. Alespoň nějaký pohyb, když to cyclovaně nejde. A podobně to bylo i dnes. Ráno azuro, na stole geocoin, co jsme sebrali ještě ve Fontainebleau, a v mysli smutno, že na kole to nepůjde. Tak jsme pohledali příhodnou kešku a hurá autem ke Karlštejnu, abychom si ve zdejších lesích udělali malou procházku, během níž jsme našli i pár keší a nafotili i pěkné obrázky 🙂 Když jsme se dostali zpět k autu, tak jsem zavelel “Na Chýni!” a Miška mě tam krásně odvezla [o výhodách osobní řidičky třeba někdy jindy :-)].
Pivovarský dvůr z venku nevypadá nijak okázale, zkrátka takový velký barák, ale oč nevýraznější exteriér, o to hezčí interiér. Sedí se v takové velké místnosti s dvěma varnami na pivo, u pěkných dřevěných stolů. Fakt hezký. Navíc nezakouřeno [od 11:00 do 15:00 se nekouří].
Jídelní lístek by se asi Mr. Pohlreichovi nelíbil [příliš bohatý], ale nás na první pohled oslovily dvě věci – cibulové kroužky a sekce česká kuchyně. Zde bylo na výběr asi ze sedmi jídel, přičemž my si vybrali pivovarský guláš s knedlíky [Míša] a svíčkovou. Než jsme se nadáli, tak jsme kroužky měli na stole a musím vám povědět, že byly mňamózní. Bylo jasně poznat, že jsou dělané z celé cibule a ve zlatavém osmaženém provedení zkrátka neměly chybu. Pár minut poté, co jsme dobaštili kroužky, tak nám na stole přistála hlavní krmě a opět bych stěží hledal nějaký zásadní problém. Moje svíčková byla moc dobrá, možná knedlíky bych snesl víc domácí [čti tužší], než nadýchaný, ale rozhodně bych nedokázal říct, zda byly kupované nebo vyráběné přímo na místě. Zkrátka byly dobré 🙂 O guláši by spíše měla básnit Miška, ale z toho, co jsem ochutnal můžu říct, že byl skvělý! Lahodné masíčko a skvostná omáčka skvělé chuti. Žádná planá, nic neříkající UHO. No Miška se olizovala až za ušima 🙂 A dostala toho tolik, že si skoro polovinu musela nechat zabalit na cestu domů 🙂 A jelikož sladkou tečku na závěr jsme tentokrát vynechali, tak nastal čas placení. A zde bych měl asi první a i poslední výhrady. Osobně mi přišlo, že ceny jídel mají posazené hezky vysoko [třeba za hovězí steak si účtují něco kolem 400Kč], ale po chuťovém zážitku mi už těch 149Kč za guláš a stejnou částku i za svíčkovou, nepřišlo zas tolik. Když mi ale přinesli rukou psaný součet cen ala hospodský pajzl, tak mě to trošku zaskočilo. Naštěstí jsme toho zas tolik neměli, takže jsem si domyslel, co je za co, ale doopravdy bych to v takovémto podniku nečekal. Druhá, a menší, výhrada by byla na personál. Celkem se u nás vyskytli tři lidé, přičemž jedna servírka byla vážně divná. Naopak pan vrchní byl vynikající a velice pozorný.
Takže pokud bych to měl všechno shrnout, tak kuchyně i prostředí za návštěvu jistě stojí, ale počítejte s tím, že i na “venkově” je již v dnešní době draho 😉
PS: Co by to bylo za nedělní výlet, kdybychom se nestavili v shopping centru. Dnes vyhrála Šestka 🙂 Ale nutno říct, že peněženku, kvůli které jsme tam hlavně jeli, jsem si koupil! 🙂

1 komentář

  1. Vůně obědů, když Chýní projíždíme na kole, je opravdu lákavá. A tak jsem nabídku, že se cestou z Karlštejna zastavíme na oběd zrovan tady, přijala radostně. A musím přiznat, že se mi obvzvlášť cestou domů, řídilo opravdu dobře. Skoro tedy škoda, že teď zase rok řídit nebudu. Volba „guláš“ byla jasná věc (mohu porovnávat s jinými zařízeními) a neprohloupila jsem. Trochu nahořklá chuť pivní omáčky mi velmi chutnala, knedlíky jsem neměla ani nepamatuji a maso? To se úplně rozpadalo. A to, že jsem si půlku nechala zabali domů, je klasika. Já prostě v restauracích celou porci nesním. Naposledy si pamatuji, jak jsem takhle dostala dvě zapečené tortily (někde v areálu ČZU) a už ke konci první jsem byla plná. Byly výborné.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.