Jak se dočtete na internetu, tak polovina lidí, která má zkušenosti s pánvemi Green Pan (keramické „Eco friendly“ pánve s výborným vedením tepla), na ně nedá dopustit, druzí jim nemůžou přijít na jméno. My patříme (Vláďa tedy rozhodně) spíš k té první skupině. Nejednou se vrátil z nákupu, rozzářený jak sluníčko, že je měli v 50% akci. No nekup to! Kromě Woka, palačinkové pánve a oválné pánve na ryby máme snad všechny velikosti – od malé, kam se vám vejdou dvě vajíčka, po vysokou pánev na maso se sosem. Co se musí nechat je, že čištění funguje tak jak má. Přischlá vajíčka? Nechat chvilku odmočit a lehce setřít.

Ale. Můj problém s Green Pan je smažení. Samozřejmě – ideou nepřilnavé keramické Green Pan pánve neobsahující PTFE ani PFOA je smažení (obecně příprava jídla) s velmi malým množstvím oleje. Nedá se říct žádným, protože v manuálu se dočtete „nerozpalujte pánev samotnou“. Ale maso musíte hodit až na rozpálenou pánev. Takže šup tam s trochou oleje, másle, sádla ať se tam má co rozehřívat. No a další věc – „maso zprudka opečeme ze všech stran“ … a co potom? Jak docílím, aby bylo pěkně udělané i uvnitř. Obzvlášť teď, když musím mít veškeré maso opravdu skrz naskrz propečené? No ještě to tam čtyři minutky z každé strany nechat. No a co se mi většinou nestane? Ten tuk, na kterém žádný kousek masa neleží, se začne připékat. Takže si říkáte – používám moc (zbytečně) vysokou teplotu. Možná ano. Ale Green Pan se chlubí „High heat resistance“, tedy odolností proti vysokým teplotám. V této pánvi můžete v klidu i flambovat bez obav, že byste si povrch poškodili. Kromě toho, kamarád říkal, že jsou odolné do 250°C (na netu jsem našla až 300°C), zatímco plotýnka dá tak 200°C. Tak v čem je problém?! Kdo ví. Ale na připálený tuk si stěžuje spousta lidí. Jeden pěkně napsaný článek od nespokojeného uživatele najdete třeba zde (AJ).

No a co se mě tedy stalo? Toto:

Takže co s tím? Všude se dočtete, že k čištění Green Pan pánve stačí ve většině případů papírová utěrka, kterou povrch šetrně utřete a je to. Někdo to na internetu vtipně komentoval slovy, že po pár měsících používání to teda musí vypadat. A když přeci jenom utěrátko nestačí, tak měkká houbička a trošku saponátu musí stačit. Samozřejmostí je zákaz používání jakýchkoli abrazivních mycích a čistících prostředků. Ale co s tím připečeným olejem? Stejně jako jiní uživatelé na internetu jsem vyzkoušela kde co – jar a nekonečné drhnutí, čistič sklokeramických desek, převařit vodu s octem, apod. Nic nepomohlo. Pak nějakou dobu pánev jen tak ležela v koutě kuchyně a čekala (asi na to, až už to někdo nevydrží a hodí ji do koše). Pak jsem ale objevila něco, co mě mohlo zachránit. A také že to do jisté míry fungovalo. Posuďte sami:

No ano, není to 100%, ale už se na tom dá zase vařit. A prý vařením se ty připáleniny dále odstraňují. No nevím, ale uvidíme. A co tedy zafungovalo? Posypat povrch jedlou sodou, postříkat octem a nechat nějakou dobu působit (třeba přes noc nebo celé odpoledne). Pak přidat trochu vody a dát to vařit. A pak dřevěnou vařečkou „škrabat a škrabat“. Dřevem povrch nepoškrábete, ale ty přípečky se pomaličku stírají. Je to tedy zábava na nějakou dobu a také doporučuji nemít hlavu nad pánví, protože odpařující se ocet je prostě mazec.

Takže teď zkusím smažit na nižších teplotách, případně na jiné pánvi .