Prázdniny pokračují, a tak využívám volno a spolu s Eli odškrtáváme další položku ze švýcarského „to do“ listu – navštívit největší akvapark ve Švýcarsku – Alpamare.

Otevíračka je, jako skoro u všeho tady, v deset, takže jsme dorazily na půl jedenáctou, přeci jenom cesta tramvají, vlakem a busem není jen tak. Ještě doma jsem si koupila online zlevněné vstupenky (usoudila jsem, že 4hodinová vstupenka bude ok, a byla). Eli ještě stále platí „miminkovské“ vstupné, takže to měla jen za 10 CHF. Já za 31, ale nechtějte vidět, kolik to stojí nezlevněné na celý den (i proto myslím, jsem návštěvu oddalovala, i když jsem se sem již dlouho chtěla podívat).

Mají tady ten divný systém šaten, že tu je mnoho uzoulinkých převlékáren, kde se převléknete (omlátíte si o stěny lokty co to jde) a pak jdete hned zase do společných prostor s šatnami (vstup a šatna na čip na náramku, tím také platíte v restauraci). Pak zas oddělené sprchy, ale my jich měly všehovšudy osm, což mi na tak ohromný komplex přijde dost málo, navíc do nich bylo minimálně z jedné třetiny vidět od skříněk. A pak už hurá do vody.

Nechtěly jsme se dlouho rozkoukávat, a tak jsme hupsly do prvního bazénku, který se nám namanul – 34°C slaný venkovní, sem tam nějaká výřivka. Ano ano, pak nám byla chvíli zima. Následně jsme šly do vedlejšího, Rio mare, kde byla i divoká řeka. Teď to bylo na úrovni „jemný proud“, takže jsme se vrátily ještě asi za půl hodiny, kdy pouštěli větší. Eli jsem raději nasadila křidýlka, i když se bránila, ale přeci jenom sem tam to s člověkem zacloumalo. Takže jsme to párkrát obkroužily a už jsem tahla Eli ven, ať stihneme spoustu tobogánů. Nevím vůbec jak, ale při dostávání se z proudu jsem se zároveň vyhýbala nějakému klukovi (a držela při tom Eli) a o něco jsem se šíleně kopla do kotníku, ale hrozně, vůbec jsem pak nohu necítila. Fakt netuším, co tam kde bylo, přísahala bych, že jsem kolem sebe nijak hrozně nekopala. No což, neoteklo to, jen to dost bolí, ale našlapovat na to mohu, tak budu doma chladit a uvidíme. To je fakt pech.

Abychom prozkoumaly možnosti pro Máťu, tak jsme šli do dětské části. Tam bylo prázdno. Pro malé děti super. Sem tam to stříkalo, mělká voda, neklouzavý povrch, dvě menší (fakt malé) klouzačky, a tři větší, které si Eli užila (konečně mohla jet taky na něčem sama a nebála se).

Je to vevnitř jak bludiště. Lehké tobogány mají všehovšudy 3, jeden kratší (Mini Canyon) a dva delší (IceExpress, chvílemi jedete ve tmě, a Balla-balla, začínáte v dost úzkém temném tunelu, musela jsem ležet, a pak se chvíli řítíte úplně přímo rovně dolů, bez zatáček, abyste se vzápětí ocitli venku v otevřené rouře :-)), takže na těch jsme strávily převážnou část. Také na ně nepotřebujete kruh. Pak jsme se samozřejmě odhodlaly i na tobogány s kruhy (takové ty velké, na kterých se sedí) a musely jsme porušit piktogramy – na jednomístném nedovolovali jízdu dvěma. Ale tenhle Alpabob byl otevřený, takže když už jsme ho dvě hodiny pozorovaly, usoudila jsem, že to bude ok. A bylo. Občas nás proud a vracák držel na místě, takže jsem nás musela odtlačit pryč. Další a poslední, který jsme zkusily, byl King cone, kdy máte na cestě dva velké jakoby trychtýře.

Nejslabší na tom všem byla jejich miniaturní restaurace, kde to moc neodcejpalo. … Jo a nebylo tam vidět zas až tolik plavčíků. V akvaparku na Kypru byl u každé atrakce jeden, takže mohl kontrolovat, zda každý jede tak jak má.

Takže i když jsme vyzkoušely vlastně jen polovinu z tobogánů, tak Eli si to rozhodně užila. Jo a stihly jsme i bazén s velkými vlnami, lepší než u moře :-). A pak už jen cesta domů.

Domů jsme dorazily po čtvrté. Musela jsem si jít na chvilku lehnout, protože bez poledňáčka jsem prostě mrtvá, a ta voda navíc také vyčerpává. Nechápu, že Eli vydrží být vzhůru celý den 🙂 V podvečer jsme musely ještě na poštu poslat Eliščinu přihlášku na ZŠ, pak do lékárny koupit mi bandáž na kotník (zítra máme v plánu jít na velké trampolíny) a do Migrosu, abychom měli o jíst. Vláďa s Máťou už byli doma, když jsme se vrátily. Maty nás přivítal klasicky: „jídlo“. To naštěstí bylo hotové (není nad zbytky z předešlého dne).