Hřiště na Schwamendingen

Už jste si asi všimli, jak mě stránka “Curyšská hřiště” nadchla. Tak udělám shrnutí hřišť, která jsme v okolí navštívili. Většina těch nejbližších tvoří zastávky naší “Tour de hřiště” – během hodiny jich obejdeme třeba pět :-). Některá jsme objevili teprve nedávno. Na některých můžeme trávit hodiny, jiná tak zajímavá nejsou. Ale pro děti jsou vlastně zajímavá všechna. Jim stačí i obyčejný plácek a jedna houpačka a už jsou spokojené. Rodiče by chtěli víc, ale děti jsou v tomhle nenáročné. A to je fajn. Tak tedy:

Saatlen-Grünzug

Hřiště číslo 14. Tohle hřiště je hned u cyklostezky vedoucí k jeslím. S Eli jsme se tady cestou domů často stavovaly. Také kolem vede naše trať z Musik & Bewegung, takže se tu leckdy zastavíme. Eli si vyhraje na klouzačce i na bagru.

Herzogenmühle

Hřiště číslo 16. Tohle je naše nejbližší oficiální hřiště. Dlouho mi trvalo než jsem si vůbec všimla, že to hřiště je. Není tu totiž skoro nic – jen kus volného travnatého prostranství, potok a bagr. A oficiální cedule. Ale ten potok! To je pro děti lákadlo. A sám o sobě stačí, aby se toto “hřiště” (které máme 10 minut dětské chůze od baráku) stalo cílem nejednoho “výletu”.

Roswiesen

Hřiště číslo 17. Plochou asi největší hřiště v nejbližším okolí. Hned u tramvaje, což díky oplocení nevadí. Plot – to je dobrá věc (pokud lidi za sebou zavírají), protože máte alespoň trochu klid, že vám dítě v nestřeženém okamžiku nezdrhne. Je tu kde co – klouzačka – pěkně vysoká, což děti baví, ale rodiče nevědí, ze které strany dítě dřív jistit, houpačka pro mrňata, houpačka “pavučina”, pískoviště, vysutý most a spousta kamínkového prostoru pro blbnutí. Jinak Google toto hřiště pojmenoval “Spielplatz Heerenwiesen”, což je špatně.

Heerenwiesen

Toto není oficiální hřiště, ale přístupné je všem a máme ho za barákem. Loni bylo nově zrekonstruované, aby více vyhovovalo postiženým dětem v sousedícím ústavu. Takže podloží pod prolejzačkami je z gumy, klouzačka je krátká a široká a dá se k ní dojet i na vozíčku (ale jako spousta klouzaček zde je kovová, což je super, že to dětem parádně klouže, ale v horkých dnech je to o spálení zadku), nechybí houpačka “pavučina” a z minulé verze hřiště zůstala houpací kachna a kůň. A přibylo pískoviště, nad kterým na jaře roztáhnou i plachtu proti sluníčku. Foto – viz úvodní foto. Jo a nejlepší na tom je, že je celé oplocené pořádným plotem. Dvoje dvířka, kterými se dovnitř dá dostat, se otevírají ztuha a ještě ani Eli nepřišla na to, jak. Takže paráda je, že se můžete začíst do knížky a dítě vám nikam neuteče.

Roswiesen II

Toto také není hřiště s oficiální cedulkou. Vzhledem k tomu, že se nachází též v ulici Roswiesenstrasse (schválně koukněte na Google maps, tahle ulice je tak rozvětvená, že ty jednotlivé větve tedy klidně mohli pojmenovat už jako jinou ulici, no což), tak ho chtě nechtě musím pojmenovat takto. Výhoda tohoto hřiště, kromě toho, že ho máme hned za barákem je, že se na něm dá přes den najít i stín, což je problém jinak všech okolních hřišť. Tady je kombinace travnaté plochy a kamínků. Obrovská provazovo-dřevěná prolejzačka, visutý most, dlouhá (kovová, jak jinak) klouzačka, houpačky, domeček, pískoviště. Když odvedeme s Máťou Eli do školky a je hezky, jdeme sem s Máťou na hodinku blbnout. On zkoumá klouzačku (snaží se na ní vylézt v protisměru), já si 20 minut cvičím a pak se kloužeme, kreslíme křídami, atd. Jo, je tu i koš na basketbal, což není tak časté. A není tu ani odpadkový koš, ani WC, ani voda. Ale je tu posezení ve stínu a gril.

Rosweisen II

Hřiště Rosweisen II

Stettbachstrasse

O tom jsem psala nedávno zde. Ze zmíněných hřišť je pro nás druhé nejdál, ale sem tam se na něj dostaneme.

 

 

 

1 komentář

  1. Je hezké si všechna známá místa připomínat. Děkuji. Je vtipné, jak píšeš o sluníčku, teple a vodě. Dobře si pamatuju, že nebýt Vláďových rukavic, tak jsem na nejednom zmrzla 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *