Sobota … a to znamená společný rodinný výlet. Po šesti hodinách spánku (1+2,5+2,5) jsem doufala, že Vláďa nenaplánoval nic šíleného. V Zurichu byla pořádná inverze, takže cílem bylo vyjet někam relativně vysoko. Což také znamenalo, že už tam bude sníh a asi i zima. Ale spoléhali jsme, že na sluníčku bude teplo.
Takže jsme Elišce vytáhli nejteplejší bundu, vzali fusak, pořádnou čepici a rukavičky a vyrazili. Eliška nakonec byla oblečená tepleji než já. Ale naštěstí na sluníčku opravdu bylo příjemně a hlavně jsme šli pořád do kopce, takže se člověk zahřál.
Autem jsme dojeli na parkoviště ve Flumserberg (Tannenbodenalp, 1400 m). Cestou jsme projeli hnusnou vrstvu oblačnosti, kdy jsme byli rádi, že bylo vidět od tyče k tyči. A čekalo nás sluníčko a azuro. Oblékli jsme a zabalili Elišku tak, že se nemohla skoro hýbat. Nejprve se vztekala, ale po chvilkové jízdě v chladu usnula a prospala celý výlet.
Náš výlet vedl ke Grosssee (1650 m), stále nahoru.
A celou cestu jsme měli výhled do údolí Walensee (zakryté vrstvou mraků) a na pás kopců Churfirsten.
Vláďa si vyzkoušel, jaké to je, tlačit kočárek do kopce po sněhu (fakt zabíračka) a já díky nastolenému tempu relativně stíhala.
Po 2:45 h a 9 km jsme kolem čtvrté dorazili zpět k autu (to už se sluníčko schovalo za kopce a začala být docela zima). V místní restauraci jsme si dali čaj, horkou čokoládu, vývar se zavářkou a kolem páté vyrazili zpět domů. Kdyby Eliška prospala celou cestu, tak já bych to vydržela také. Vysokohorský studený vzduch prostě unaví.
Při odjezdu jsme měli na parkovišti úžasný výhled na hory a měsíc (opravdu to je měsíc a nikoli sluníčko :-)).
Vynikající nápad, jak uniknout inverzi. Jak už jsem se zmínil, já jsem byl v sobotu na výletě na Řípu. Počasí nám vyšlo, sluníčko krásně svítilo. Nachozeno asi 10km. Tento výlet organizovalo neformální sdružení přátel břevnovské vinotéky U dvou andílků, takže byl spojen i s velkolepým piknikem v přírodě.
– tak proto jsme se nemhli dovolat
– tak proto jsme se nemohli dovolat