Tak už je to tak 14 dní, co se snažím něco na blog připsat, a pořád se k tomu nemohu dostat. Tak snad alespoň poslední události (ty předchozí budou potom následovat).

Když to vezmu od toho nejčerstvějšího, tak se v troubě peče perník (a nakonec se moc povedl). Vláďa pořád říkal, že má něco chuť, no a takhle to dopadlo. A v mezičase myje naší novou skříň, kterou jsme si včera ráno v Bülachu vyzvedli (zadarmo). Chtělo to trošku inženýrského myšlení a Vaškovu pomoc, ale skříň stojí, takže mohu konečně začít uklízet ty miminkovské věci na místo.

V sobotu byl Vláďa, jak jinak, na kole. Kousek za Luzernem. A já doma odpočívala. A i tak jsem byla večer utahanější, než on a musela jsem si jít lehnout uprostřed filmu.

V pátek večer jsme jeli do obchodu s cílem objednat kočárek. Problém je, že to opravdu trvá 10 týdnů, než to dorazí. To to jde snad teprve do výroby, či co? No paní říkala (vše probíhalo v němčině, děláme pokroky), že to zkusí zaurgovat a dá nám v úterý vědět. Když jsem se zeptala, jak dlouho to bude trvat, tak odpověděla otázkou, kolik máme času. Když jsme řekli, že tak sedm týdnů, tak říkala, že to opravdu není moc. No uvidíme. V nejhorším si prostě vezmeme tu barevnou kombinaci, kterou budou mít, a čekat budeme jen na něco. Dále jsme koupili vaničku na koupání a poté pokračovali do obchodu Aligro, na který jsme v poslední době viděli spoustu reklam. Ve výsledku jde o něco jako Makro, jen člověk nemusí (ale může) mít žádnou jejich kartu a ne vše musí kupovat po kartonech. Mají tu větší výběr než v normálním obchodě, cenově to sice není mnoho levnější, ale my sem stejně šli hlavně kvůli nabídce masa a ta nezklamala. Hned jsme si koupili tři čtvrtě kila jehněčích žebírek, která jsme si večer udělali na grilu s provensálským kořením, a cca 800 g vysokého roštěnce v kuse (to ještě uvidíme, co s tím uděláme).

A zítra, ač je pondělí, máme volno. Takže víkend ještě nekončí.

(A teď se Vláda kouká na finále hokeje Švýcarsko-Švédsko a u toho žehlí)