Tak po dvou a půl týdnech v Praze, kdy jsem doufala, že již proběhne obhajoba mé disertační práce (jejíž datum se zase z různých důvodů posunulo na, teď snad již opravdu finálního, 11.11.), jsme zase v Curychu a vše se pomalu vrací do zajetých kolejí – Eli je ve školce spokojená i nespokojená, Vláďa v obědových pauzách běhá, jak o život, no a já uklízím (nevím, jak je možné pořád nacházet další a další věci, které je nutné uklidit, vypiglovat, a tak), vařím a vzdělávám se. Také jsme se snad po dvou měsících vrátili k rozestavěnému puzzle (4000 ks), které nám zabírají celý stůl před televizí (za ten týden jsme s tím pořádně pohnuli). Od Pražáků jsme vyfasovali 4 kg mouky, takže jsme měly s Eli co dělat – žitný perník (ten tedy chutnal Vláďovi, mě ne), a žitno-pšeničné houstičky (ty zase chutnaly mě, ale bylo jich tolik, že než jsem jich stihla sníst alespoň polovinu, tak se proměnily v kamenné vrhací koule). No ale páteční pizza, kdy se do těsta dává i brambor, se náramně vyvedla. Eli si na pizze s kuřetem a špekem také moc pochutnala. A zbylo i na oběd na druhý den.