Grand Ballon d´Alsace

2.6.2012
Tak po dvouleté pauze jsme na něj opět vyjeli – tentokrát na silničních kolech (minule na horácích, což bylo díky jiným převodům jednodušší). O co jde? O kopec ve Vogézách ve francouzském regionu Alsace v departmentu Haut-Rhin (25 km severovýchodně od Mulhouse). Vrchol, na který se ještě dá dojet na kole, je 1325 m n. m. My jsme na něj vyjížděli z města Soultz (240 m n. m.) a stoupali jsme na něj cca 20 km. Profil stoupání s jednotlivými úseky můžete najít na:
Musím uvést hned na začátku, že veškeré dnešní kopce jsem vyjela s Vláďovou dopomocí. Ne třeba kvůli tomu, že bych to sama nevyjela, i když byly cestou úseky, které bych opravdu nevyjela, ale kvůli času – samotná bych to jela mnohem déle než v háku, nebo s dopomocí našeho “tahátka”.
Po 20 km (cca 2h) stoupání zasloužená svačinka.
Z Balónu jsme pokračovali zvlněnou cestou až na Coll de la Schlucht. A odtud dále směrem na Coll de Bohnomme. U Les Terrasses de Lac Blanc jsme rozdělili – já vyrazila směrem k jezeru a kluci směrem ke Coll de Bohnomme. Takže nadále popíši jen svojí cestu. Sešup dolů byl supr – nejprve pět kilometrů klesání, kdy se vůbec nemuselo brzdit, cesta se krásně klikatila a byly úžasné výhledy. Pak krátký výšvih na coll Wettstein, kde je památník padlých z první světové války, a pak zase nádherná jízda serpentinami dolů do Munsteru. A pak, bohužel, po dost hlavní silnici do Colmaru. Zde se z dost hlavní stala ještě více hlavní silnice a to už mě opravdu zarazilo (tuto trasu jsme si stáhli z internetu a moc jsme nekontrolovali, kudy vede. Ten chlapík jel tenhle závěr snad autem). Co se ale nestalo. Zrovna, když jsem Vláďovi psala, kde jsem, se ke mně přiřítili. Svojí dlouhou cestu o něco zkrátili, takže mě dojeli pěkně rychle. Ani jim se navolená trasa nelíbila, takže jsme odbočili mezi vinice. Zde ovšem nebyla jistota, že cesta povede stále po asfaltu. Navíc, mě nohy už moc nefungovaly (tzn. vleklo se to), takže se Vašek odpojil a vzal to přes kopec rychle k autu. My zvolili o něco méně kopcovatou trasu mezi vinicemi, kde hrozilo, že chvíli pojedeme po šotolině. A taky že jo. Do kopce jsem tlačila, voda se ze mě odpařovala neuvěřitelnou rychlostí (v jednu chvíli jsem musela poprosit paní, která zalévala kytky na zahradě, jestli by mi nemohla dolít vodu do lahve), nohy už nechtěly šlapat, no prostě hrůza.
Sice jsem byla na konci sil, ale při focení jsem se ještě dokázala usmát (což tedy na této fotce není vidět, ale to mi musíte věřit).
Ale nějakým zázračným způsobem se Vláďovi podařilo dostat mě až k autu. A za odměnu jsem si ještě mohla zaskočit do Lidlu koupit francouzské sýry. Ve výsledku dojel Vašek svoji kopcovatou trasou jen asi o 15 min dříve než my.
A na závěr trocha statistiky.
  • Celkový čas jízdy: 8,5 h
  • Čistý čas jízdy: (můj): 6:30 h, (Vláďův): 6 h
  • Celková vzdálenost: já: 130 km, Vláďa: 135 km, Vašek: 145 km
  • Převýšení: Vláďa něco málo přes 2000 m, já něco málo pod 2000 m a Vašek něco více přes 2000 m.
Mapu mé trasy můžete nalézt na bikemap.net (http://www.bikemap.net/route/1619821)
Vláďův profil
Vaškův profil.

5 komentářů

  1. No tahatko je v zasade psi voditko, co se sikovne pridela pod riditka, na konec se nauzluje kousek gumicuku a karabina. Tahac, v tomto pripade ja :-), si na ram ci sedlovku pridela ocko z nejakeho lanka. A probiha to tak, ze kdyz Misa potrebuje pomoct, tak si ji k sobe pricvaknu a tahnu – teda jako ona taky slape, o tom zadna :-) [jinak bych ji asi moc neutahl, kdyz v tom kopci mam co delat sam se sebou :-)].

  2. Takový krásný vinařský kraj, přímo stvořený k tomu, aby se člověk na kole přibližoval od jedné vinice (rozuměj vinařství) k druhé(mu). :-?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *