O rakouské Salze jsem ledacos již slyšela, ale protože dřívávějc, když jsem jezdila na laminátové kánoi, byla tato řeka pro mě nedostupná, více jsem se o ní nezajímala. Tehdy jsem to vnímala, jako divočinu pro kajakáře. … No a letos, po 4 měsících nijak intenzivního kajakaření jsme se na ni (pod dozorem instruktorů za Zažij vodu) vypravili i my s Vláďou. Vláďa prozatím na svém nafukovacím packraftu, já na půjčeném plastovém kajaku Spade Black Jack.
Na rozdíl od ostatních jsme „opovrhli“ společnou dopravou, hlavně tedy z toho důvodu, že táhnout se s naší bagáží (na rozdíl od ostatních máme většinu výbavy vlastní) na místo srazu na Černý Most by pro nás bylo zhola nemožné. Takhle jsme si nabalili auto až po střechu a vyrazili. Škoda hodinové zácpy v Praze, jinak by cesta docela dobře utíkala. Do kempu ve Wildalpenu jsme dorazili kolem 23 h (takže kolem 6 h jízdy). V kempu to stále žilo. Hodně byla slyšet čeština :-). Kupodivu na rakouské řeky jezdí prý více Češi, než Rakušani. Po chvilkovém hledání jsme našli naše zarezervované místo (byli jsme z naší výpravy první) a při čelovce a v mokré trávě se jali stavět náš stan. Zabydlet se a spát. Ostatní dorazili asi mezi druhou a třetí, což je prý jejich klasika. Následně si snad až do necelé půl páté povídali, tak jsem je v leže odposlouchávala 🙂 Nechápu, jak pak mohou ráno vstát.
Sobotní ráno bylo pozvolné. V osm přijíždí do kempu pojízdná pekárna. Tou jsem já opovrhla a dala si dovezené buchty 🙂 Následoval nákup masa na večerní grilovačku a v 11 h vyjíždíme auty proti proudu. Zastavujeme až pod přehradou Presceny-Klause. Sundaváme lodě, Vláďa nafukuje packraft a ještě s námi jede jedna nafukovací kánoe. Následuje instruktáž o bezpečnosti a můžeme vyrazit. Již cestou podél řeky jsme si říkali, že je docela málo vody. No a taky, že to byla kličkovaná. Zase jsme se nemuseli bát, že se v divokých peřejích utopíme. Tady to fakt nehrozilo. Když už jsme narazili na peřeje, tak to bylo spíš kameniště, kdy jsme se s Vláďou modlili, aby nový packraft hned někde neproříznul. Sem tam se ale našla i tréninková vlnka. Občas jsme na kamenité či písčité pláži zastavili a protáhli si nohy či si dali svačinu.
V druhé půlce dne bylo vody o malilinko víc a peřeje získávaly na atraktivitě. A nejtěžší na závěr, přímo v oblasti kempu. Parádní hup s válcem, kterému ale předcházely ještě tři válečky, které jsme neměli prohlédnuté, takže trochu překvápko. Jediné, co jsem měla na v hlavě bylo, že ten závěrečný hup musím vzít vlevo či uprostřed a zabrat. No jo, ale nespléct si to s některým dřívějším. Dali jsme to. I Vláďa to ustál a to má občas ve válečkách problémy. Dnes měřila naše plavba 18 km. Jo a kdo chtěl, tak si mohl onen závěrečný váleček proplavat a následně se nechat zachránit házečkou. Sice byla voda dost studená, ale musela jsem si to vyzkoušet.
Jo a měli jsme s sebou i kluka na paddleboardu a fakt to většinou dal v pohodě ve stoje. Víc než vlny vadilo málo vody, protože zadrhával ploutvičkami, které naspod paddleboardu jsou, a to pak prostě chtě nechtě letíte dopředu.
Večer byla grilovačka, ale zabalili jsme to nějak rozumně do jedenácti.
Ráno Vláďa zjistil nepěknou věc a to, že nám někdo sebral jídlo, které jsme měli zezadu u stanu (toto místo jsme si v sobotu ráno vytipovali, že bude nejvíce ve stínu a na noc jsme to tam nechali). Ten někdo nechal alespoň Margotku a Sojový suk, takže hlady na vodě neumřeme. Ale zmizly banány a sýry :-/. A náš instruktor se již neshledal s talířem a lžičkou. Tak těžko říct, co to bylo za individuum. Nutno podotknout, že v kempu byli převážně Češi. Naštěstí vše ostatní, co nemuselo být echt v chladu, jsme měli ve stanu, takže i kafe. Ne tak již mléko, to bylo také vzadu, a to bylo pro změnu rozšlápnuté (250 ml balení v Tetrapacku). Takže pak byla „Hra o mléko“, protože mléko měl mězi námi jen jeden člověk.
Pobalili jsme vše do aut, ale na vodu jsme nasedali přímo pod včerejším válečkem. Dneska už to bylo o poznání náročnější, vlny větší a peřeje intenzivnější. Zatímco včera se cvaknula snad jen jedna loď, tak dnes plavali 3-4. Ale i tak jsme prý jedna z nejsilnějších skupin, co měli :-). Jo a ještě jsem nezmínila vodu jako takovou – tak čistou a průzračnou vodu jsem na řece snad nikdy neviděla. Něco neuvěřitelného. Jedete si mezi skalami a pod vámi hloubka několik metrů a vy i tak vidíte až na dno. A studená byla. Dneska, když jsme byli více v údolí, mi byla na ruce fakt zima.
Kdo by si chtěl přečíst podrobněji o jednotlivých úsecích, tak doporučím tento článek na Paddlerovi.
Jak jsem se dočetla zde, tak rozmezí vhodné ke splutí je minimální stav 150 cm, maximální 250 cm. Na raft.eu se mi podařilo dohledat, jaký byl stav vody (pro představu, jestli to bylo fakt málo nebo ne):
Skončili jsme pod Velkou soutěskou (ale kde přesně na mapě to je, to bych vám neukázala 🙂 ). Na parkovišti na nás čekalo auto se suchými věcmi. Všichni, až na řidiče, kteří jeli do kempu pro zbytek aut, jsme šli do místní restaurace na jídlo. Následně dobalit a vyrazit. Myslím, že jsme vyjížděli kolem půl šesté. Trochu jsme řešili, co s dětmi, kteří jsou momentálně u babi s dědou, a ráno musí do škol(k)y. Nakonec jsme to naplánovali tak, že se ráno sejdeme u školy a tam si je předáme 🙂 Jako na potvoru má E. v pondělí ráno nultou hodinu, takže začátek ještě dříve, než normálně. … No a pak nás google vedl pěkně vyhlídkovou trasou kolem vody a pak přes kopce. Jako vyhlídky pěkné, ale příště by to chtělo nějakou rychlejší trasu. Na to, že ostatní vjížděli tak 20-30 minut za námi a s přívěsem plným lodí nemohli jet zas až tak rychle, tak nás nějakou svojí skratkou předjeli a dohnali jsme je až snad někde u Freistadtu. Na dalším tankování u mekáče nás zase dohnali. Jsou to draci. Domů jsme dorazili kolem jedenácté.
Fotky od instruktorů stále nemáme, tak zatím jen naše zde (s heslem).