Druhý den po absolvování Inferno triatlonu (21.8.2011) jsme se vydali na odpočinkový pěšák. Chvílemi to moc odpočinkové nebylo, protože Vašek hnal, jako by mu za patama hořelo. Cestou na parkoviště pod Niederhornem (kopec tyčící se nad Thunersee nad městem Beatenbucht) jsme jeli kus po silnici, kudy včera vedla silniční část triatlonu. A že se to stoupání ani našemu autu nelíbilo! Docela si tady Andy s Vaškem museli dát do těla. Zaparkovali jsme u „Beatenberg station“ a vyvezli se do 1950 m lanovkou. Odtud jsme pokračovali po více méně zvlněné cestě na Burgfeldstand (2063). Hlásili azuro, tak jsme doufali v kýčovité výhledy.

Bohužel byl mírný opar, takže jsme nedohlédli, jak hlásaly cedule na vrcholu, až na Moleson (http://misaavlada.blog.cz/1108/dovolena-v-gruyere) či Mt.Blanc. Na závěr 3,5 h dlouhé túry jsme si u prostřední zastávky lanovky (Vorsass, 1580 m) dali zmrzlinu (Vláďa pořádný pohár se čtyřmi kopečky dobré vanilkové zmrzliny, pořádnou porcí domácí šlehačky a pěknou nádobkou čokolády) a naše cesty se s druhou dvojicí rozdělily. Vašek s Janou jeli zpět k autu lanovkou, my jsme pro cestu dolů zvolili koloběžky!
Vorsass (15800-Waldegg-Beatenberg station (1130) na koloběžkách (12 km). Alpští velikáni v pozadí.

Tak dlouho jsem si chtěla vyzkoušet nějaký pořádný sjezd na koloběžce. Zvolili jsme „vyhlídkovou“ trasu dlouhou 12 km. Krátkou (6 km) jsme zavrhli z toho důvodu, že celou dobu musíte mít ruce na brzdách a jízdu si tak vlastně vůbec neužijete. Cesta byla supr. V několika protikopcích jsme sice museli tlačit, ale výhledy na trojici Mönch, Jungfrau a Eiger byly supr.