Poslední zápis před Vánocemi jsem psala pomalu již obutá a jednou nohou ze dveří (to bylo 23.12.). Až nyní mám konečně čas se trochu poohlédnout, co se za tu dobu událo.

Z Curychu jsme odjížděli za relativního tepla (max. kolem nuly), sníh skoro žádný. Zácpy nás potkaly kolem velkých měst v Německu, s tím se ale dalo počítat. Naštěstí jsme měli zásobu CD (hlavně Cimrman), takže jsme, zdálo by se promarněný čas v zácpách, pěkně využili. Doma to následně vypadalo jako po výbuchu – vtěsnejte do pokoje, který je plný, ještě další dvě tašky a přepravku (jídlo, oblečení, …). Hlavně, že v posteli se vždy místo našlo :).

24.12. jsme si ráno pospali, což se nám pak málem vymstilo, k snídani si dali vánočku a cukroví a dali se do balení dárků, na což jsme v Curychu čas neměli. Jen jsme dobalili (a to ne ještě zdaleka vše), šli jsme na teplý oběd v podobě zelňačky (a vánočky, štoly a cukroví). Malá odbočka – jestli jsem to ještě dostatečně nezdůraznila, tak Vláďa upekl v Curychu výbornou vánočku a linecké cukroví. Po obědě jsme si museli dát malého poledňáčka, protože jinak bychom z tohoto krásného dne (večer) nic neměli. A hned na to už jsme mě a dárky odváželi na Žižkov. Vánoce v kruhu rodinném prostě musí být a to je na nich to nejlepší. Naše večeře začala pomalu už kolem páté hodiny prvním předkrmem (krevetový koktejl/salát). Do toho jsem neustále povídala o Švýcarsku, ale i na ostatní se dostala řeč. Jako druhý předkrm byla šunková rolka s křenem. To už jsme seděli u sváteční tabule. A následovala degustační porce Kuby. Jen co nám trošku slehlo, dostali jsme na výběr ze dvou polévek – „bílé“ tradiční (rybí) a „červené“ rybí, kterou preferuji já. Musím zdůraznit, že toto několikachodové menu, jsme si nedávali v žádné nóbl restauraci, ale to vše bravurně zvládla máma. Jako hlavní chod se podával tradiční bramborový salát s kaprem. A pro nás, co kapra nemusíme, byl i krůtí a vepřový řízek. Na závěr káva a cukroví (cukroví bývá poslední hřebíček do rakvičky. U jídla se člověk hlídá, aby vydržel až do konce, ale pak se na stole objeví hromada cukroví a vy ujídáte a ujídáte, až už je pozdě přestat. A opět se na listu s předsevzetími objeví, že „příští rok se opravdu budu hlídat“ : ) ).

            Když i ti největší jedlíci měli dost, naše vánoční slepička dala cinkotem najevo, že je čas jít zjistit, jestli Ježíšek něco přinesl … Přinesl!!! Zase jsem se cítila, jako malá, před několika lety, když hromada dárků pod stromečkem vlastní stromeček skoro zastiňovala. S postupující věkem jsem i já objevila radost z DÁVÁNÍ dárků, ale stejně je pořád hrozně ráda DOSTÁVÁM :D. K mé radosti v posledních letech dostávám samé krásné praktické dárky, takže já jsem byla u stromečku velice spokojená a doufám, že i ostatní byli mile překvapeni. My s Vláďou jsme samozřejmě ze Švýcarska „propašovali“ několik kilo čokolády a sýrů a několik deci švýcarské pálenky, která se setkala s velmi vřelým přijetím (čoko a sýr samozřejmě také). Na půlnoční jsem jako vždy nešla (je tam zima a tou dobou jsem již unavená 😀 ). Plná zážitků jsem zaplula do postele, což bylo jediné „uklizené“ místo v pokoji.

Další den se nesl v duchu velké rodinné oslavy. Na oběd svíčková (divočák) s knedlíkem a před tím knedlíčková (dva druhy knedlíčků) polévka nás příjemně zaplnili. Odpoledne se začala scházet i širší rodina a tím se zábava pořádně rozpoutala.

Další dny jsme porůznu nakupovali, odpočívali, setkali se s několika kamarády a ve středu už opět zamířili do Curychu. Nutno podotknout, že jsme tak brzy odjížděli i kvůli opravdu příšernému počasí, které v Praze panovalo (pak jsme zjistili, že v Curychu to nebylo o nic moc lepší; o trochu ale jo).