Předpověď na víkend jim vyšla – úžasné, až jarní počasí, nás vytáhlo ven. V sobotu jsme se vypravili k Rýnským vodopádů, které jsou největší v Evropě, a v neděli jsme vyjeli na 1800 m.n.m. vysokou Rigi Kulm s úžasným výhledem do okolí.

     O Rýnských vodopádech jsem se někde náhodou dočetla, následně kolem jeli rodiče a říkali, že sem rozhodně zajet musím. Z Zürichu to máme tak hodinku cesty, takže jsme si ráno mohli i přispat a pro snídani si v klidu dojít do pekárny, kterou máme za rohem, do které Vláďa (naštěstí) ještě nezavítal (jinak by nás asi zruinoval, protože tam mají samé úžasné dobrůtky). Podařilo se mi (přeci jenom má němčina po 1,5 měsíci učení není stále nic moc) koupit ořechový chléb a Butterzopf, což vypadá jako naše vánočka, ale není to tak nadýchané a sladké jako ta naše. Z mého pohledu jde spíš o další typ chleba.

     U Rýnských vodopádů jsme strávili pěkný čas. Takové malé Niagary J Více vám snad vypoví fotky. Následně jsme se podél Rýna vydali směrem k Bodensee a prošli jsme si Konstanz.

     

Nedělní „výstup“ na Rigi Kulm byl úžasný. Na vrchol jsme se vyvezli vláčkem. Nikoli kvůli lenosti, ale abychom šetřili Vláďovu nohu. Výhled z vrcholu byl nádherný; do dálky a na všechny strany. Fotky jsou snad dostatečně vypovídající. Nahoře jsme potkali několik (opravdu jich nebylo málo) cyklistů a Vláďa se myšlenky vyjet sem na kole okamžitě chytil. Jak jsme ale scházeli dolů a viděl na vlastní oči a nohy, jak je to místy prudké (a fakt dlouhý kopec), trošku ho to nadšení opustilo. Ale pěšky to nahoru jednou budeme muset vyšlápnout. To abych začala trénovat.