Navážu tam, kde jsem ve svém posledním článku skončila. Je to rok, co jsem začala pracovat jako (oficiální název pozice) Test Engineer v korporátu. Začala jsem v testerském inkubátoru a teď už se skoro i cítím jako junior. Ačkoli náš programátor byl onehdá překvapený, když slyšel, že jsem z inkubátoru (teda beru to tak, že jsem lepší, než se od inkubátoristů čeká :-)).

Ten rok utekl neuvěřitelně rychle. Na začátku toho chce člověk co nejvíce nasát, tak maká a maká, je toho spousta, co nechápe, nedovede si pospojovat věci, apod. Co se technické stránky týče, to bylo o něco lepší, naplánováno jsme měli spoustu školení (časování by mohlo být lepší, občas ty vědomosti do mě kolega stihnul už narvat, jindy jsem naopak obsah školení v ten moment neužila a když jsem později ty vědomosti potřebovala, tak už se mi to vykouřilo z hlavy).

Po půl roce mi odešel kolega tester, od kterého jsem čerpala všechny mé vědomosti, do vývojářského inkubátoru (to ale byl dlouhodobý plán a s tím se počítalo už před mým nástupem). Takže co se týče back-endového testování (všechno to, co je na pozadí, co uživatel nevidí), zbylo to jen na mě. Ale po inkubátoru se k nám vrátil jako vývojář, tak se na něj mohu opět obracet s problémy. A nyní odešel i náš seniorní tester, který byl více ve funkci test managera a díky němuž jsem mohla nahlédnout do temných zákoutí testerské byrokracie – Jira. Ale hlavně od nás ostatních testerů velmi úspěšně filtroval tlak seshora (a případně schytával testerské problémy) a my se mohli v klidu soustředit na testování a sebevzdělávání.

Třemi slovy shrnuto – je to jízda. Zatím se pořád maká a vyvíjí a testuje o 106. Člověk si říká, že ještě chvilku a pak si dá pohov, ale ten nepřijde evidentně nikdy. Musí se odpočívat průběžně, jinak to nepůjde. A musí se nechat, že nikdo seshora netlačí na práci po nocích nebo přesčasy. Ale i tak mívám telefonáty od kolegů v sedm ráno nebo v šest večer (ono taky jak máme relativně flexibilní pracovní dobu, tak si každý pracuje, jak mu to vyhovuje). Takže my s kolegyní si dáme třeba volnější odpoledne (s dětmi) a naopak se zase sejdeme online večer. Navíc teď tedy, když jsme v týmu místo 4 testerů jen dvě, si to chce dobře zorganizovat práci a říct si, co už je moc.

A co mi z toho roku přijde nejdůležitější? Být pořád ve střehu, doptávat se a dávat pozor na meetincích 😀 A pokud nevím, nezamést to pod koberec, ale jít to řešit. Občas něco časem vyhnije, ale něco ne a mohlo by se to nemile vrátit zpět.

A úplně nejlepší? Tým. Troufám si říct, že jsem mezi ně zapadla. Mezi kolegy je respekt, dokážeme se zasmát i v těžké době (nebo právě proto), problémy se řeší, ale nikdo nikoho nenapadá. Problémy zkrátka řešíme jako celek a vinu neházíme na jednotlivce. A jak to má ČS ve své reklamě, že „nejlepší benefit je dobrý šéf“, tak to platí i u nás, dobrý šéf je extrémně důležitý.

Takže zatím mě to stále baví a myslím, že to byl krok správným směrem.

Vláďa sice bude trochu remcat, že bych si mohla nastavit trošku lepší work-life balance. Ale to přijde, to si sedne.