Ano, ano. Stále dokola omílám ty samé věci. Zdravotní pojištění a parkování. Nevěřili byste, kolik se o tom na anglickém fóru o Švýcarsku již napsalo ! Nejprve jsem to zkusila na místním úřadě, který mám nejblíže. Tam mě samozřejmě odkázali na jiná pracoviště. S tím jsem počítala. Vyrazila jsem tedy nejprve na dopravní policii zeptat se, jak „moc“ musím být vlastníkem vozidla, aby mi vydali roční parkovací kartu. Jestli třeba nestačí jen to, že jsem „provozovatel“ vozidla. Samozřejmě jsem jim musela vysvětlit, že nemám na mysli někoho, kdo si od kamaráda půjčí na víkend auto, ale někdo, kdo je napsaný v papírech u auta. Poté, co paní za přepážkou nalistovala nějakou kopii (českou!) o technické kontrole vozidla a pak ještě něco (což jsem ani nepoznala, protože, co já vím, co všechno za papíry k autu patří :- )),
jsme se dohodly na tom, že v případě, že se moje jméno objeví na nějakém dokumentu spojeném s autem, mělo by to jít zařídit. Teď jde o to, jestli to půjde zařídit z české strany.

      Podél řeky Limmat (teprve teď jsem si všimla, že tato řeka z Zürichsee vytéká, nikoli vtéká!) jsem pokračovala na správu zdravotního pojištění. Už jsem si o tomto tématu
nastudovala dost na to, abych se na to mohla s někým pobavit. Jde o to, že pro studenty (i Ph.D.), učitele a vědce existuje „výjimka z placení zdravotního pojištění“, která spočívá v tom, že si necháme pojištění z rodné země (které ve většině evropských zemí je levnější než ve Švýcarsku) a požádáme o tuto výjimku. Pak bychom měli být kryti obdobně jako Švýcaři (jak to konkrétně pak probíhá, když člověk doktora potřebovat nedejbože bude, se ještě budu muset optat). Pán na úřadě byl více než vstřícný, milý a nápomocný. Nejprve byl překvapen, že jsem vůbec přišla – ptal se mě, jestli jsem od nich dostala dopis, na základě něhož jsem přišla, a já na to, že jsem přišla, aniž by mi nějaký dopis přišel. Zapátral v počítači a oznámil, že mi tedy dopis během týdne přijde, ale vzhledem k tomu, že to právě teď řešíme, tak ho mám brát jako bezpředmětný J (že jsem rychlejší než pošta).
Udělal si kopii kartičky od pojišťovny a mé smlouvy s univerzitou, podepsala jsem žádost o zproštění od placení zdravotního pojištění a to bylo vše. Teď to pošle výš a mě nezbývá než čekat, jak se rozhodnou. Pro zájemce uvádím i stránky (kdyby se někdo musel o tuto tématiku také zajímat): nejčastější dotazy týkající se zdravotního pojištění, Správa zdravotního pojištění (städtische gesundheitsdienste) s odkazem na formuláře.

      Domů jsem šla pěšky – nejprve jsem vyfuněla kopec k lanovce (převýšení 94 m, ještě tu je jenda Polybahn a tá má převýšení kolem 41 m) a tou ještě pěkných pár výškových metrů k lesu. A pak přes les, kde jsem potkala několik běžců, chodů s nordic walking hůlkami, pejskařů a jezdců na koních (trasa).

Ještě nákup – opět jsem strávila věčnost před mléčnými výrobky (už doma jsem si nastudovala, jak se řekne „tvaroh“) a sýry.

     A na závěr této „odpočinkové“ etapy dne jsem si pustila, z tréninkových důvodů samozřejmě, TV, kde k mému milému překvapení šel Ochránce a JAG. K mému překvapení tomu bylo pomalu víc rozumět, než jiným anglicky mluvícím seriálům.