Po deštivém týdnu hlásili na víkend krásné počasí. Tak jsem toho využila – pojedu na chatu na kole. Tak jak jsme to jeli s Vláďou, pěkně přes Kralupy (ono to zas moc jinudy od nás nejde – není jinde most). Než jsme vstali, nasnídali se a dobalili, bylo deset. Ale nakonec jsem vyjela jen o 20 minut později, než jsem měla v plánu. Sluníčko už o sobě dávalo znát – přes den se to na tu třicítku vyhrabalo.

            Ze Střešovic jsem se po hlavní silnici dostala do Horoměřic, následoval sjezd do Únětic a opět výjezd. Zde jsem se konečně napojila na cyklostezku č. 0082 vedoucí až do Kralup. Jenže! Jak to ve vedru bývá, když jeden hodně pije a ne všechno vypotí, musí někdy
zastavit na jistou potřebu. … A jak tak sedím v řepkovém poli, přede mnou úžasný výhled na okolní údolí a kopce. Kopce! Jak ten Říp se v tom dopoledním sluníčku krásně vyjímal. No, a protože jsem neměla kam spěchat a na Řípu jsem dlouho nebyla, bylo rozhodnuto.

            K mému překvapení se mi podařilo z Kralup vymotat se správným směrem. Vlakový přejezd, na kterém se loni Vláďa rozmlátil, jsem přejížděla s velkým respektem a pod Říp jsem dorazila s necelými 50 km v nohách. Nahoru … no, nahoru jsem to musela vytlačit. Tam bylo lidí!! A opět – jak je ten svět malý – jak tak funím nahoru, opocená od ucha až na patu, koho nepotkám? – jednoho z mých studentů – ale nehlásil se ke mně :-D.

Po svačince u rotundy jsem mastila dál. Přes Mělník a Brandýs na chatu.

Ramena od sluníčka dostala zabrat, nohy zas od kilometrů, ale výlet to byl krásný – 101 km.

            V neděli trvalo pěkné počasí, a tak jsem vyrazila na výlet zmrzlinového typu – Čelákovice – Nymburk – Hrubý Jeseník – Mcely – Loučeň – Milovice – Lysá nad Labem – Přerov n./L – Čelákovice – Toušeň – Brandýs a Káraný – 105 km.