Konečně jsme si našli čas zajet na Mělnické vinobraní. Zaparkovali jsme dostatečně daleko od centra, abychom našli volné místo k parkování. Čím víc jsme se pak pěšky blížili k „zabezpečené“ zóně, tím těžší bylo se mezi zaparkovanými auty proplétat (no dobře, tak hrozné to nebylo, ale byli podél chodníků nahňahňaná pořádně).

No, bylo to velké – hlasitá pouť, davy, … jeden stánek s burčákem vedle druhého … a toho jídla! A samozřejmě i pódia s kapelami různých žánrů, takže si zde opravdu každý přišel na své. Nebudu to asi moc rozebírat, to se musí zažít. Ale kdo si chce udělat malou představu o nabídce stánků, nabízím mu krátký přehled. Říkali jsme si, že tohle by měli Dánové vidět! – za ty čtyři měsíce v Kodani jsem tam nic podobného nezažila. Maximálně když byla „kulturní noc“ – to bylo v ulicích pěkně živo, ale co se týče „doprovodných“ stánků s jídlem a pitím, to jsou amatéři 🙂 … Takže, co jsme ochutnali? Nejprve jsme začali výbornou šunkou na ohni, následovala úžasně smetanová vanilková zmrzlina, s odstupem času pak langoš, další zmrzlina, trdlo (mnohem větší a levnější než na pražských trzích), stánek se staročeským (slovanským) pečivem (sušenky, zákusky, cookies, …) mě naprosto nadchnul (www.slovanskepecivo.cz) a ještě ochutnávka francouzských sušených salámků a klasa medovníku 🙂 A už nám nezbyly síly na halušky, vafle, farmářské brambory, čínské nudle, které byly pomalu na každém rohu, klobásky, apod. No prostě pastva pro oči :-). Burčák jsme samozřejmě také dali – výborný. Tak snad za rok znovu.