Musím se tady trošku vychválit, jak se mi minulý týden cyklisticky povedl. Ač bylo vedro (většinou bylo nad 25 stupňů, spíš třicet), tak jsem toho najezdila na mé poměry požehnaně. Začalo to ve středu, kdy jsme si s Vláďou naplánovali výlet na silničních kolech. Vyjeli jsme někdy kolem páté odpoledne, klasicky kolem Hvězdy a Bílé Hory … když v tom měl Vláďa prázdné zadní kolo. No což. Tak jsem jela napřed, on že mě dožene. Takže již tradičně kolem Zličína přes Sobín do Břve. Opět mě zdejší nakloněná rovina a protivítr zpomalily, ale stejně nebylo kam spěchat, tak jsem si tam něco šmudlala. Když v tom mě předjela dvojice chlápků s pěkně nadupanými lýtkovými svaly, ale nejeli zas až tak rychle. Tak jsem si řekla, že než se trápit pomalu proti tomu větru, tak se kousnu a alespoň na té nepříjemné rovince se za ně schovám. A to se to jelo! Valili jsme to snad 30, ale jelo se jak nic. Holt silniční kolo je silniční kolo 🙂 Až do Červeného Újezdu. Měli jsme s Vláďou domluveno, že když mě nedojede (což se mu opravdu nepodařilo), tak tady na něj počkám. Dorazil asi za deset minut celý uřícený a nevěřil, že jsem to stihla před ním :-D. Ale kam jsme jeli dál, to už vám nepovím. Jen si pamatuji ty tři nepříjemné kopce a to, že jsme jednu chvíli byli pouhých 6 km od Berouna. No projížďka to byla úctyhodná. Domů jsme dojeli v půl deváté, v nohách 68 km. Takhle se jezdí na odpolední výlety 🙂

No a na druhý den jsem měla naplánován výlet na Okoř. Nohy byly kupodivu v pohodě. Vzala jsem to přes Dejvice a Šárku do Horoměřic (většinou vede tato má trasa po cyklostezce 0077 a po červené a modré turistické značce) – Statenice – Velké Přílepy – Svrkyně – Zákolany – Budeč – Okoř (cestou jsem se ztratila jen dvakrát, ale bez mapy jste vlastně ztracení pořád :-)). A z Okoře přes Tuchoměřice do Šárky a přes Hvězdu zpět domů. Na „vyjetí“ pěkné (53 km a naštěstí žádný defekt).

No a pak přišel víkend. Když už je hezky, tak si prý uděláme výlet na Sázavu (z Káranýho). Vyjeli jsme po půl desáté do slibně vypadajícího dne. A už jsme to mazali po silničkách na jih.Sem tam jsme zastavili (hned za Čelákovicemi neplánovaně, protože měl Vláďa defekt), abychom si protáhli záda a zbavili se brnění nohou (nevím, čím to, ale v poslední době mi na silničním kole brní levá noha). První velká zastávka byla v relativní půlce výletu – ve Stříbrné Skalici. Houska přišla k duhu a mohli jsme to otočit na sever. Přes vesničky, které si jen Vláďa pamatuje, jsme dojeli až k mé vytoužené cílovce – do Ostré na pořádnou opočenskou zmrzlinu. Tady je prostě výborná. I když Vláďa remcal, že je trošku vodová. A pak už přes Sojovice a Brandýs domů (113 km).

A aby toho nebylo málo (co s načatým dnem (bylo kolem 16h)), nafoukli jsme si loď a šli se splávnout na Jizeru a pak proti proudu Labe zpátky. Vláďa si vyzkoušel kormidlování a já jsem mohla odpočívat – paráda :-).

A aby nám nezatuhly nohy, jeli jsme je druhý den trošku projet. Polabí je stejně rovina :-), tak to jede samo. Opravdu se mi v háku za Vláďou jezdí výborně a to ty kiláčky pak přibývají 🙂 Naším dnešním cílem byla cukrárna v Loučni, kam to je nějakých 40 km. Jediný kopec je až v Loučni (když nepočítám nájezdy na přejezd přes dálnici), takže pohodička. V Loučni jsme doplnili cukříky ve formě výborného čokoládového dortu a zchladili se několika kopečky zmrzliny. A pokračovali jsme v pěkném vedru do Benátek a do Sojovic. Zde jsem jen tak naznačila, že bych nebyla proti zajet si ještě na jednu zmrzlinu do naší osvědčené cukrárny v Brandýse … to Vláďu trošku překvapilo – teplo snášel hůř než já a čekal, že pofrčíme rovnou domů. Ale svačinová pauza ve stinném lese ho vzpružila, a tak jsme pokračovali. V Brandýse jsme se podívali na gotické základy mostu, který právě opravují, a skončili na zmrzlině. Sice mi přijde, že loni dávali větší kopečky, ale chuťově dobrá. A přes Toušeň zpět do Káranýho. Nakonec se z dneška vyklubal pěkný výlet (87 km), což nám se včerejškem dalo 201 km za víkend a mě za tento týden 323 km 🙂 Navíc jsem mohla oslavit 2000. km tento rok a Vláďa dokonce 3000. km. Sice si dělal zálusk na lepší „skóre“, ale když uvážíme, že se letos potýkal sem tam s méně i více závažnými onemocněními, tak je to pěkný výsledek 🙂

A co bude příště? Již před 14 dny si Vláďa zamluvil psaní článku o našem výletě „na vodu“, takže teď má alespoň důvod se na to vrhnout. Nejde ani o to vám popisovat detaily, ale je to (minimálně ten nedělní) dobrý tip na výlet.