“Volný” den

Maty chodí 3x týdně do jeslí na celý den, Eli každé dopoledne do školky, takže mám tři “volná” dopoledne. Eli odvádím do školky na 8:30 a vyzvedávám v 11:55, takže to dopoledne tak dlouhé zas není. Navíc mám úvazek v práci 20%, což znamená týdně odpracovat 8,5 h. Což jsou hnedle dvě dopoledne pryč. Jednou týdně ale jezdím přímo do práce. To pak vodí děti Vláďa. Já jsem pak v práci od sedmi do 11:15, takže si odpracuji půlden. A zbylé 4-4,5 h většinou kouskuji během týdne po nocích, nebo když se Eli kouká na TV, nebo v tom svém “volném” dopoledni.

Dnešní den (čtvrtek) je jeden z těch volných. Vstala jsem v 5:50, když se Maty přihlásil o svoje ranní mlíko. Což bylo o pět minut dřív, než byl nastaven budík. Kojení v posteli má tu výhodu, že si ještě 25 minut v klidu můžu poležet :-D. A pak už se rozeběhne denní kolotoč. Zkusit dát Matyho na nočník (ráno kadí vždycky). Ale načasování je klíčové. Občas se pokadí než ho stihnu dát na záchod (musím si třeba alespoň opláchnot oči, nebo jen dojít pro ten nočník), jindy trůní na nočníku 15 minut a nic. A za pět minut smrdí celý byt, že ano. Snídaně. Vláďa Matymu připravil kaši. Ten si jí jen začal kreslit po stole, ale jíst ne. Smůla. Naládovat pračku a nezapomenout ji v sedm pustit (ctím noční klid :-D). Uvařit si kafe a dojíst k němu croissant ze včera tak, aby to Maty nepostřehl. Eli vstala. Chce kaši. Na to není čas. Budou lupínky (snídaňové cereálie). “Jdi si to nachystat”. Připravuji “šneky”. Večer je párty u Eli ve školce. Dopíjím kafe a zamotaní šneci jdou do lednice. Rozpaluji troubu. Maty udělal díru do papírové tašky , ve které máme starý chleba a už si tahal kůrku. Asi má hlad. Dostal kus normálního chleba. Drobí kam až to jde, ale jí. Přelila jsem mu kaši do “kapsičky”, tak si ji může vypít a půlku taky jo, pokračuje s chlebem. Sedm. Pouštím pračku, dávám Matymu kartáček, ať si vyčistí zuby. Sám to dělá rád. Těžko říct, jak kvalitně. Kluci odchází do jeslí. Zametám drobky, krájím šneky, dávám do trouby. Vyměňuji koš, a cpu tam bordel co se vejde (po bytě máme celkem 8 košů, takže se vždy nějaká drobnost najde, čím pytel ještě naplnit). Eli si již potřetí přidává lupínky. Dodělávám druhý plech šneků. Sváču už jsem Eli připravila – zbytky ze včera (jablko, kterého se ani nedotkla, a oříšky), přidávám suchary a čerstvou vodu. Hostina. Stejně to nesní ať ji dám, co ji dám. Půl osmá. Čistíme si zuby. Nandaváme náušnice (včera bylo plavání a to je vždy vyndaváme). Vyndavám šneky. Převlékáme se. Vyndavám druhé šneky. Jdu pověsit pračku. 8:15 odcházíme. To je “před-ráno”.

8:30 – masáž. Konečně jsem si udělal čas na masáž, kterou jsem dostala od Vládi k Mikuláši (jo jo, čas letí). 20 minut a mě to naštěstí přijde jak hodina. Paráda. Jdu domů. A pracovat. Zítra mám meeting a nemám hotovo. Kafe, sváča. Na 11:15 jdu k zubaři – na blombě z před 14 dny mi vadí jedno vystupující ostřejší “zrnko”. Taky mi zuby přijde citlivý. Mělo by to být na na 15 minut. Pak si budu u Eliščiny školky chvilku číst a pak už jdeme domů na oběd. Na oběd jsou klasicky rychlé torteliny. V jednu musíme už odcházet na Musik und Bewegung (zpěv a tenčení). Jedeme na kole, ať to máme rychle a v klidu. Eli to už na kole zvládá fajnově, ale moc mluví a málo kouká na cestu. Zatímco je Eli na tancování (45 minut), jdu na kafe. Pak zase jedeme na kole rovnou domů. Trochu uklízíme a na pátou jdeme do Eliščiny školky na párty.

Vláďa doráží i s Máťo asi za další půl hodiny. Ostatní rodiče se postupně trousí, na pátou tu rozhodně nebyla většina. Děti zatím blbnou na točicí prolejzačce tak, že se na to raději nedívám. Nechápu, že se nikomu nic nestane. Pak učitelky svolávají děti a společně nám zpívají. Následuje překvápko ve vedlejší škole v pěveckém salónku. Pouští nám 10 minutový filmeček, který nám s dětmi natočili. Pěkně sestříhané, jak děti po jednom nastupují do kartonového autobusu, který sami vyrobili. Pak se každé dítě představí a řekne odkud je. Asi Švýcarsko vynechali, protože to tam nezaznělo ani jednou. Zaznělo tam opravdu spousta států – Polsko, Albánie (asi 6 dětí), Sri Lanka, Brazílie, Turecko, atd. Pak se vracíme zpět na hřiště a je závěrečný rituál, kdy děti z prvního ročníku (housenky) dostávají “motýlky”, protože už budou příští rok chodit do skupiny Motýlů. A Motýlci jsou “vypuštěni” pryč, už půjdou do školy (vždy pět párů rukou udělalo živý “stůl” a jedno dítě za druhým jsme ležícího poslali dál). Děti z prvních tříd to samozřejmě ořvali, protože jim tohle přišlo jako super zábava. A pak už se jen hodovalo. Všichni něco přinesli, takže jsme mohli ochutnávat kdejaké specialitky. Děti šli samozřejmě nejvíc po chipsech. V sedm vyrazil Vláďa s Máťou domů, my s Eli asi 15 minut po nich. Jo, a děti dostaly trička, která samy vyráběly.

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *