To byl ale dlouhý víkend. V sobotu večer, když se mě Eli zeptala, jestli „druhý den“ (což znamená „zítra“) jde do školky, tak jsem se musela pořádně zamyslet, protože jsem si opravdu nebyla najednou jistá, jestli je sobota nebo už neděle.

Jako vždy začínám den kolem půl šesté, takový ten čas, kdy je všude klid, ticho a tma, jen Maty má prostě nutkání vstávat, hrát si, běhat, jíst, kadit, apod. Kolem sedmé vstává zbytek rodiny, někdy (většinou o víkendu) již v půl sedmé (a popřáli mi k svátku). Po snídani jsme se nabalili a vyrazili do Milandie na lezení. Kde jsme byli hned minutu po otvíračce a první (kromě jedné osamocené paní). Tentokrát jsem také lezla (po asi 2,5 leté pauze). Střídavě jsme dávali pozor na Matyho s Eli a střídavě boulderovali a lezli na samonavijáku. Mě se předloktí hned znavila, takže jsem spíš „odpočívala“ (ono s dětmi se nikdy nejedná o odpočinek) než lezla. Ale bylo to fajn. Domů jsme dojeli akorát na oběd. Rychle uvařit, najíst se a já ještě stihla rychlého šlofíčka, než jsem s Eli vyrazila na další program – české divadlo. Do Walliselenu máme blbé spojení MHD, takže Eli jela na kole, já na koloběžce (jsou to dva kiláky). Stavily jsme se cestou i v čokoládovně – kde byl poslední otevírací den. Od teď funguje již jen pobočka v Hinwillu. A vzhledem k tomu, že výprodeje již nějakou dobu běželi (a my o tom nevěděli), tak už byla k dispozici jen jedna krabice s alkoholickými čokoládami, takže nic pro nás.

Tak hurá na divadýlko. Hned bylo jasné, že to je „česká“ akce – byly jsme jediné na kole 🙂 (u švýcarské akce by bylo cyklistů mnohem víc :-D). Dle programu mělo být půl hodiny divadlo, půl hodina přestávka a pak ještě „zpívání s Masarykem“ – pořad hudební školy v Lounech (1.-3. třída). Říkala jsem si, že uvidíme, jaké to bude a když tak zpívání vynecháme. Ale oni tím začali. A trvalo to hodinu a čtvrt! Jako bylo to parádní (děti také dostávali dárečky podle toho, jak se do zpívání zapojovaly – i já dostala CD za to, jak jsem se aktivně zapojila do písničky „když jsem já sloužil“), ale dlouhé. Děti (v publiku i na jevišti) mají můj obdiv, že to tak dlouho vydrželi v klidu. Pauza se pak trochu protáhla – velká fronta na ovocné knedlíky. A pak bylo to očekávané divadlo – Soubor Kašpárek Sokola Pražského nám zahrál loutkové představení Zlaté srdce (hra napsaná rok po zvolení Masaryka, hráno v dobových, 100 let starých, kulisách a se sto let starými loutkami!). Oproti předchozímu zpívání to uteklo rychle. No a domů jsme se dostaly kolem šesté, takže akorát na večeři (cestu zpět z kopce jsme zvládly za 15 minut).

V neděli ráno po povinném (domácím) cvičení jsem s Eli vyrazila na tradiční (každý rok touto dobou) veletrh Züspa. Říkají tomu „zážitkový veletrh“ a je tam všechno. Jídlo, oblečení, jak šetřit energií , hračky, potravinové doplňky, vegan, kávovary, kuchyňské roboty, … Nás samozřejmě nejvíc zaujaly hračky (mají tu něco jako Merkur), zajímavá byla část o energii, na oběd jsme si daly párek v rohlíku, … jo, velká část byla Nintendo expozice, kde se daly hrát počítačové hry. Zajímavá také byla autodráha poháněná kolem – člověk musel šlapat, aby autíčko jelo (čím rychleji šlapal, tím rychleji jelo), balanční desky, posilovací stroje, … A nějakou dobu jsem se koukaly na taneční vystoupení. Mě tedy nejvíc zaujali dospělí a Rock n´roll. Během pěti minut byli durch. Holky lítaly ve vzduchu, no mazec.

Cestou domů jsme se potkali po vystoupení z autobusu s Vláďou a Máťou, který byl akorát po poledním šlofíčku. Vláďa jel následně na kolo a my tři jeli do Hirzenbachu na Herbstfest – podzimní slavnost pořádanou společností pro pomoc postiženým. Pro děti jsou připravené různé soutěže, nechybí malý vláček (ten se Máťovi tak líbil, že dal všem široko daleko vědět, že nechce ještě odejít), nechybí jídlo a výrobky z chráněných dílen. Děti si zaskákali na trampolíně a na závěr jsem si ještě užila scénu s vaflemi. Domů jsme dorazili kolem páté. Já tedy úplně vyřízená 🙂 Člověk by po víkendu potřeboval ještě den na zotavenou. Ale bylo fo fajn. Užili jsme si i pěkné počasí.