Zimní dovolená Galtür

Sobota

V sobotu ráno jsme “dobalili” (já tedy balila tak trošku v pátek, ale většinu věcí až v sobotu dopoledne). Vláďa šel ještě nakoupit, pak jako vždy takové ty předodjezdové věci jako umýt kuchyň, zalít kytky, vynést odpadky, a tak dále. Do auta, když jsme nemuseli brát kočárek (bereme jenom saně) jsme se tak akorát vešli. Ačkoli v Rakousku mají nyní také prázdniny, tak průjezd byl dobrý a po cca 3,5 h jsme byli na místě. Rovnou jsme dojeli až ke sjezdovkám koupit Elišce permici do lyžařské školy. A protože byly děti pěkně navlečené do zimy, vzala jsem saně a s dětmi jsme šly ještě hodinku pěšky do apartmánu, stejného jako vloni. Vláďa mezitím vybalil auto. A pak vyrazil na běžky. Já s dětmi jsme šly obhlédnout místní indoor herničku.

Při vybalování věcí do skříní vylezlo na povrch, co vše jsem zapomněla. Tentokrát jsem se nechtěla odjezdem moc stresovat a ani jsem si nevytiskla své balící seznamy. Takže pro sebe jsem zapomněla kalhoty na běžky, ale když nebude zima vystačím si s termoprádlem a tenkými šusťáky. Také jsem druhý den zjistila, že do nových sportovních dioptrických brýlí, která mají jen světlá skla, mi nefungují tmavá skla ze starých brýlí. Tak jsem se radovala, že jsem daný model ještě sehnala, ale vidno, že po 10 letech nejsou schopni udržet stejnou formu skel. Liší se to o desetiny milimetru. Pilník na nehty nic nesvedl. Pro Matyho jsem snad nezapomněla nic. Pro Elišku náhradní mikinu a elasťáky na doma. Nic hrozného, ale naštve to. No a nejlépe dopadla kuchyň. V tom frmolu doma jsem nabalila jen to, co Vláďa přinesl z obchodu, což nám na den chudého vaření naštěstí vystačilo.

Neděle

Elišce začíná kurz až v půl desáté, takže se ráno nemusíme honit. Ještě jsme nebyli nakoupit, takže nabídka ke snídani je trochu chabá. Tedy, my s Máťou máme ovesnou kaši, pohoda. Eli si může dát suchý chleba. Vláďa jí nabízí vítězoslavně těstovky s Grankem. Nakonec si jen ďobne a konec. No což, hlady snad neumře. Vrstvíme na sebe oblečení, naštěstí je jen mírně pod nulou, takže dobrý. Nasedáme do auta, já mám bágl jak na týden, bereme Eliščiny sjezdovky a naše saně a jedeme do Wirl, což je asi pět minut autem. Parkujeme na úplně prázdném parkovišti, nějací Češi zrovna vylézají z obytného přívěsu. Jsme tu brzo, máme čas. Eli jede rozřazovaní jízdu. Dostává se pak do družstva k mladému klukovi a jedou lanovkou nahoru. My bereme Máťu a jdeme na procházku. Sluníčko svítí, Maty se veze na saních, pak ťape, koulujeme se, stoupáme. Když už je vítr hodně nepříjemný, otáčíme to a já s Matym frčíme dolů na saních. Vláďu necháváme daleko vzadu. U lanovky se ptám (už mám na druhý den v hlavě pěkný výlet s Máťou), jestli se po turistických cestách smí jezdit na saních. Prý ne. Škoda. Zato skibus je prý zadarmo. Čekáme na Eli. Matyho sáňkování tak (ne)zaujalo, až usnul. Takže ten při čekání spí na saních. Každé družstvo očima kontrolujeme, ale to Eliščino nikde. Velký dětský maskot Siggy už předtančuje dojezdové cvičení pro děti. Všichni už se rozcházejí domů, jen Eli nikde. … Konečně. Dali si načas. Budeme to mít s obědem trochu hoňku. Cestou k autu Vláďa zjistil, že Elišce neutáhnul přeskáče. No což, příště. Vše balíme do auta a jedeme domů vařit. Stále máme jen omezené množství jídla – zachraňují nás torteliny, jsou hotové raz dva. Ve dvanáct Eli skončila a začínají zase v půl druhé. Vláďa s Eli jedou sami. My vyrazíme s Matym později a s Vláďou si dáme sraz u obchodu. S Matym to máme 12 minut pěšky. Bereme vozík a nakupujeme. Skoro se nám to do vozíku nevejde. Nechybí sušenky a čokoláda, těstoviny a omáčky. Dáme sváču a Vláďa jede s Matym vyzvednout Eli. Já vyrážím na běžky – hned za chatou nám začíná 3.5 km dlouhý okruh. Kousek nahoru, pak podél vody dolů, jede to samo. Pak to otočím a zase zpět. Fouká dost proti. Jsem líná mazat, takže to tak nějak šmudlám a bruslím. Chatu minu a jedu ještě kousek tam a zpět. U chaty se akorát potkám s Vláďou a dětmi, kteří jdou kopat tunel. Rychle se převléknu a jdu za nimi. Ukazuje se, že Eli tunel kopat nechce. Vláďa tedy vyráží na běžky (půl pátá), my stavíme iglů, které před námi již někdo začal. Před šestou jdeme vařit véču – rýži a párky. Vláďa si dal 15 km okruh a dal ho za 1.5 h. Společně se koukáme na večerníček.

V deset má Eli teplotu skoro 38C. Na tyhle případy máme vybavenou lékárničku. Za hodinu brečí Maty. No fajn, přesouvám si peřinu k dětem (máme tu dvě místnosti – ložnici s dvoupostelí, tu ode dneška až do konce dovolené obývá Vláďa sám, a “obývák” se dvěma sedačkami/pohovkami, na jedné spí Eli, na druhé já, a Maty v dětské postýlce). A moc toho nenaspím. Pravidelně kontroluji Eli a poslouchám kašlajícího Máťu.

Pondělí

Maty vstával v půl šesté. Rozlepuji namáhavě oči a šššám na Matyho, ať je potichu, že všichni spí. Kolem sedmé vstává Vláďa. Já si jdu v půl deváté lehnout. Někdy se pak vzbudila Eli. Teplotu má pořád 38, ale je čilá. Budím se v půl desáté. Venku chumelí a fouká šílený vichr, celý den. Schodujeme se, že bychom Eli neposlali lyžovat ani kdyby byla ok. Válecí den nám vlastně vyhovuje. Dopoledne na celé čáře prohraju s Vláďou 7 Divů světa (desková hra). Oběd “české” rizoto (rýže, zbytky tuňáka, zelenina, sýr). Po obědě dáváme hromadný šlofíček. Eli spí až do půl čtvrté. Matyho musel uspat Vláďa a spal jen chvilku. Maty je zatím v pohodě. I když mi přijde také takový červenější.

Vláďa jde do obchodu sehnat med a známky a čerstvé housky. Silnice před naším ubytováním byla celá zasněžená, dnes bychom neprojeli. S Matym jsme pak z okna viděli sněžnou frézu. I běžkařské tratě nakonec protáhli. K večeru má teplotu už i Vláďa. Já zatím dobrý. Třeba zítra stihnu ještě běžky, než mě to taky skolí. Mají tu pro hosty k dispozici i knížky pro děti. Ty naše už známe nazpaměť. Televize nám také na pár desítek minut dala klid od dětí.

Fotky zde.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *