V sobotu slavil Eliščin kamarád ze školky 6. narozeniny. Stejně jako před rokem (nebo už to jsou dva roky) to bylo ve Walliselenu ve velké dětské herně (tedy mě to tak přišlo, ale vím, že běžné jsou herny i 6x větší). Ještě před začátkem oslavy jsem si říkala, že bychom to tam mohli Elišce také zorganizovat. Ta by byla nadšená. Děti si tam vyhrají, to rozhodně. Je tam dráha pro auta, prolejzky, klouzačky, sítě, trampolíny, stolní hry, … občerstvení a kafe pro rodiče, záchody, vše. Ale představa, že budu na tři hodiny u stolu s lidmi, které ani neznám a do toho bude vzduch čím dál tím nedýchatelnější … no úplně unešená teď z té představy nejsem. Asi uvidíme, kolik dětí bude Eli chtít pozvat. Zatím v plánu je mít oslavy dvě – pro Čechy a pro „Švýcary“ (pochybuji, že ty děti, které tuším, že by Eli chtěla pozvat, jsou Švýcaři. Švýcaři snad u ní ve školce ani nejsou).

Takže momentálně si pohrávám s myšlenkou udělat to u nás na hřišti. Jen nevím, jestli se to smí. Ale výsostná cedule tam není a nebudeme nikomu bránit si na hřišti hrát. Budou balónky, vodní pistole, prolejzky, stím tam také je, nikdo nebude muset nikam jezdit, když všichni bydlí v okolí, … dort přineseme těsně před krájením z lednice, kafe se bude nosti ve džbánu, v nedalekém obchodě budeme brát zásoby ledu … zatím to vidím optimisticky.

V herně jsme byly od dvou do půl šesté. Na odchodu urval Vláďa Elišce zip u boty, ta to ořvala, ale měli jsme čas zajet rovnou koupit boty nové (tyto už začínaly být stejně malé) – svítící! Takže spokojenost.

A neděle? To byla paráda. Krásně jsme se vyspali do šesti :-), takže jsme mohli vyrazit brzy … do spa. Kousek od nádraží Enge je Thermalbad & Spa. Takže jsme vyrazili já, Jirka a Eli. Vláďa někdy před obědem jel na kolo a Maty byl doma s Ninou. My jsme si to v teplé vodě krásně užili. Eli si užívala vodu jako takovou, mě dělaly dobře teplé bublinky. V areálu je i občerstvení, takže bylo i kafíčko, čokopěna a bagetka. Je tu i bazén úplně na střeše s výhledem na Zurich a v dálce zasněžené hory. Vydrželi jsme tu hnedle tři hodiny.

Odpoledne, když se Vláďa vrátil z kola, dorazil i Honza a dali jsme deskohranní. Nina nám udělala hostinu – knedlo, zelo, vepřo. A já stále trénuji dorty – tentokrát to byl piškoťák s čokoládovou a citronovou pěnou.