Co mi nebude chybět

Jedna kolegyně pořád tak trochu nemůže pochopit, proč chceme pryč. “A proč tu jako nechcete zůstat?” Protože vlastně nemám žádný důvod zůstat. Ano, jistě, Švýcarsko má o něco vyšší životní úroveň (ano, platy také, ale ty jdou ruku v ruce s tím, jak vysoké jsou tady i výdaje, ledacos mi v Praze přijde dražší, třeba bydlení, a to je bydlení v Curychu drahé, ale Praha?!), ale tím to tak hasne. Ano, mají tu “přímou” demokracii, ale účast leckdy pod 50%?! Takže to, co tu je třeba lepší než v Čechách samozřejmě již člověk nevnímá, zato vnímá ty každodenní drobnosti. A těch je dost na to, aby mi to každodenní život otrávilo. Ani nevím, jestli je tu mám vyjmenovávat, protože si řeknete, že to jsou malichernosti, ale ano, i taková blbost, jako že i ve Švýcarsku hází lidi odpadky, žvejky a nedopalky na zem, mě štve. A nevidím důvod, proč bych měla vychovávat Švýcary a přistěhovalce ve Švýcarsku, to to klidně mohu dělat i doma, a hezky česky :-). Takže ano, jakožto turisti možná vidíte uklizené Švýcarsko, ale to jste se nebyli projít v pondělí ráno – toho bordelu všude, plechovky od Redbulů a piva, nedopalky, zátky od piva. Jo, mají peníze na to, aby každý druhý den, ne- li každý den všude projíždělo čistící autíčko. Ale, aby Švýcaři (a ti ostatním kteří tu žijí) byli natolik čistotní? To nikoli.

Systém třídění odpadu – papír v pondělí jednou za 14 dní, karton v úterý jednou za 14, oblečení jednou za čas, PET lahve nosit do obchodu, sklenice a kov na sběrné místo, … to se smí, to se nesmí, je tohle PET, ano, ale ne ten, který se třídí, … patří tahle modrá lahev od Proseka do hnědého nebo zeleného skla ? … Švýcaři se bijí v prsa, jak moc třídí, ale já vám nevim. Ještě by to chtělo bio, což abych si platila ve městě vlastní biopopelnici, to už fakt ne. Takže tenhle jejich systém mi chybět nebude.

Výběr koření. No ty vozo, tady to je jak u vyjedeného krámu. Mák se tu prodává jen na ozdobu, takže do buchet … pro tolik máku musíte do Německa. Vše ve skle (což se nakonec asi dá lépe vytřídit než ty pytlíky, ale je to o to dražší). Červená paprika. To jejich minibalení mi vystačí na jeden guláš. A když už koečně narazím na velké balení, je to pálivé (což je fajn zjistit, až když je uvařeno, že? Takže děti, jste bez večeře). Nové koření? Zapomeň. Hlavně že mají milión příchutí soli a pepře. A ta jejich “Podravka”? Prý si to berou i na dovolenou, aby měli svoji chuť vždy s sebou. Je to tedy Aromat od Knorru a prý to dávají do všeho. Za mě to je jen ochucená sůl s glutamátem, takže jsem to za těch devět let ani jednou nekoupila a ani jednou neochutnala (samozřejmě je možné, že to v menze bylo v jídle). Nebude chybět.

Zvony – už je ani nevnímám, ale jsou tu všude a bijí často. Někdy se to hodí, že tušíte, kolik je, ale jindy mi jde z toho hlava kolem.

Zácpy na dálnicích, anebo, jak to doma nazýváme “švýcarský národní sport”. Fakt šílený. Nebude chybět. … Jistě, v Čechách to asi nebude lepší.

Švýcarská němčina mi rozhodně nebude chybět. Cíleně jsem se ji nikdy neučila, ale už ji mám (tedy curyšský dialekt) docela naposlouchanou. Takže pokud se mě nikdo nezeptá na přímou otázku, tak obsahu vyprávění docela rozumím. Ale někdy je to sranda 🙂 Pokud umíte trochu německy, pak si musíte pustit tuto epizodu Schweizerdeutsch für Anfänger. Když mě úplně na začátku mého pobytu chtěl kolega namotivovat se učit (nebo alespoň naposlouchat) jejich němčinu, pustil mi jejich známého zpěváka jménem Gölä. Tak od toho jsem toho moc nepochitila. Spíš by mě zaujal Bastian Baker :-), nebo Bendrit Bajra, původem z Kosova. Ale stejně, klasická němčina, díky pravidlům a povědomé výslovnosti, byla jednodušší. Takže jsem strávila dny posloucháním “Radia D” na Deutsche Welle a hraní na Duolingu.

Návštěvy doktora, kdy si pro jistotu před každou návštěvou či telefonátem doktorovi musím několik dlouhých minut (či desítky minut, dle závažnosti) hledat vhodná slovíčka, abych byla schopná svůj stav správně a detailně popsat. Ani po devíti letech nemluvím plynně o bolístkách a nemocích. Jo, slova jako: bolet, modřina (věřili byste, že v němčině není jednoslovný výraz pro “modřinu”?), otok, hnis, zimnice, teplota, horečka, apod. ty mám v malíku 🙂 Ale jsou i jiné, které člověk nepoužívá tak často 🙂 Nemluvě o tom, že si stále pletu kost a kloub (v němčině, ne v češtině 🙂 ). Navíc není vždy jednoduché se k doktorovi dostat – občas vás odkáží do lékárny (což zase je občas ok, že se nemusím táhnout nikam daleko. Třeba očkování proti klíšťatům mi udělali v lékárně zarohem), jindy je nutno ještě pár dní počkat a stav sledovat, pak zase není volný termín. Takže ano, občas když opravdu chci k tomu doktorovi osobně zajít a třeba mu to dané místo ukázat, musím svůj/dětí stav trochu ztížit :-/

Ceny. Jo, není tu nejlevněji. U masa mi to už tak nepřijde, ale u šunky stále ano 🙂 Na druhou stranu celodenní lístek na MHD je skoro levnější než v Praze. Češi, které známe, jezdí nakupovat do Německa (ono ostatně i spousta Švýcarů). A navíc mají Švýcaři vyšší platy než zbytek Evropy. Jim to drahé nepřijde, přivandrovalcům ano.

Vymáhání pokut. Jasně, když někdo něco po***, tak zaplatit, ale co se například pokut za parkování týče, tak to je občas i dle Švýcarů buze***ce. Když i v Praze může jezdit autonomní auto, které zkoukne SPZ a hotovo, tady pořád chodí policajti a koukají na papírky za sklem. A když není úplně komplet vidět? 40 CHF pokuta. Jako by si to podle té SPZky nemohl zkontrolovat. Jinak je fajn, když někdo přeťápne povolenou rychlost třeba o 100 km/h, že jde rovnou do vězení 🙂 Pokuta za rychlost vám přijde i s korekturou chyby měření, takže se vám může stát, že pak holt platíte 40 CHF za 1 km/h nad limit. To je zase ok. No a všechny ty jejich pohyblivé / přemistitelné radary v 30 či 50 km/h zónách, to mi také přijde fajn.

Zdravotní si platí každý sám a v základním pojištění stejně nic není. Preventivní prohlídka? Zapomeňte. Tedy jít samozřejmě můžete, ale zaplatíte si to sami. Jen vstoupíte do zubařské ordinace a už to je 50 CHF. Ultrazvuk (ať už břicha nebo nohou) minimálně 100 CHF. Po bydlení největší zátěž rodinného rozpočtu.

Některé věci tady prostě neseženete: mák, tvrdý tvaroh, polohrubou a hrubou mouku, atd.

Kopce. Jo vím, všichni jezdí do Alp … co na nich vidí, nevím. Jo, na obzoru to je pěkná dominanta, ale že bych se tam musela sápat?

Zubaři – nelíbí se mi jak metoda, kterou používají (vlastně vás mají v leže a abyste nepolykali to, co odbrousí, máte ústa vycpaná igelitem – něco jako při normální operaci – vše zakryté, jen ten jeden zub obnažený), tak ty jejich drahé materiály. Často by se kvůli větší plombě na stoličce vyplatilo letět si to nechat udělat do Prahy, a stále by to vyšlo levněji! A i jejich plomby mi už 2x vypadly :-/ To je pak drahá legrace.

Sdílená pračka v prádelně – co je všech, o to se nakonec nikdo nestará :-/

Můj bankovní účet je už zase s poplatky :-/

Plusy a co mi asi chybět bude (protože tady to tak dobře funguje)

  • Co zase je super, že vám vždy vše přijde pěkně oficiálně poštou. Vždy víte, kdy se kam obrátit, kam co poslat. To, že v Praze ani nevím, do které školky Eli spadá, no comment.
  • Všechny informace jsou podávány v národních jazycích (nj, fr, it), ale je i možnost dalších verzí od polštiny a albánštiny přes blízkovýchodní jazyky až po mandarinštinu. Pokud potřebujete na úřad a nemluvíte německy, někdy vám zajistí a zaplatí i tlumočníka.
  • Zdravotní si platí každý sám. Takže o sobě člověk trochu dbá. Na druhou stranu preventivní prohlídky jsou hrazené až bůhvíjakým připojištěním :-/ Takže mě od nich doktoři i odrazují!
  • Vše se dá elegantně platit kartou. To v Čechách asi také. Obě kreditky k jednomu kreditnímu účtu máme zadarmo. Navíc za nákupy dostáváme body a jednou za dva měsíce dostaneme do Migros kupony v odpovídající hodnotě (leckdy to dá i 100 CHF). Co jsem se zatím dívala na české kreditky, tak ty jsou vždy za poplatek. Nebo po útratách v určité výši zadarmo. Jako bonus letecké míle, či pojištění. Zatím jsem tedy obdobu té švýcarské nenašla. Asi nakonec vyhraje Fio, ať máme pro jistotu něco v kapse, kdyby se někde nedalo platit debetkou.
  • Vlaky – musí se nechat, že vlaková síť ve Švýcarsku je parádní a hustá, vlaky tiché a čisté a na čas, ale ceny to vyvažují. Kdo v tom umí ale chodit a má trochu čas, tak se dají sehnat Sparbillet to ušetříte třeba i 70% normální ceny lístku.

10 věcí, které pochopíš, jen když jsi Švýcar. 🙂 To sedí. V tomhle ohledu už jsme dost pošvýcarštění.

Na co se těším

  • Na české filmy a divadlo
  • Změnu – tak nějak všeho. Všechno už bylo moc zajeto ve starých klejích
  • vlastní zahradu a možnost utéct na nedalekou chatu
  • kamarády – jen ti “zarytí” dlouhá léta odloučení přežili (ale v podstatě to byli všichni mí kamarádi 🙂 )
  • češtinu a humor

Po čem se nám stýská (25.10.2019)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *