2.1.2013
První den dovolené. Kolem osmé registrujeme první hosty, kteří dupou po schodech na snídani. V klidu se válíme dál. V devět i nás lehký hlad vytáhl z postele. Rychlý pohled z okna … nasněžilo! Sice jen dva centimetry, ale krajina hned vypadá jinak. V jídelně chvilku hledáme náš stůl, na chvilku se usazujeme a následně se vydáváme do vedlejší místnosti pro první snídaňovou várku. Je tu vše. Z dávných let si vzpomínám, že dovolená v Rakousky, co se snídaní týče, byla vždy supr. Začínáme vajíčky, šunkou a sýrem, čajem, pokračujeme na sladké vlně. A u toho probíráme, kam vyrazíme. Vzhledem k tomu, že počasí má byt dnes pěkné, zítra horší a pak ještě horší, je jasné, že dnes to bude pěkný výlet.
Po snídani rychle balíme a vyrážíme autem přes Reutte k hotelu Seespitze u Plansee. V průvodci psali, že to je na přibližně 3,5 h a převýšení kolem 150 m (vede to podél jezera, tak co byste čekali). Jinde na internetu psali, že to dali za pět hodin, tak uvidíme. Volíme cestu bez sněžnic, návleky jsme si bohužel zapomněli. Ale sněhu není moc. Vláďa se sice chvílemi boří až nad kotníky a lamentuje, že si ty sněžnice měl vzít, vzápětí se dostáváme na tvrdou půdu jen lehce pocukrovanou a hned si zase pochvaluje, že je supr, že se s těmi sněžnicemi netáhneme. Cestou předcházíme rodinku se psem, dalších pár lidí potkáváme v protisměru (mezi nimi i postarší pár, který potkáváme ještě jednou na druhé straně jezera). A celou dobu máme pěkné výhledy na okolní kopce, na křišťálově čistou vodu, na zamrzlé plochy, kde neznámá (asi přírodní) síla vykouzlila zajímavé obrazce, povídáme si, a užíváme si zasněženou přírodou a teplot lehce nad bodem mrazu.
Pohled na Plansee, druhé největší jezero v Tyrolích.
Hotel na druhé straně jezera, kde jsme si mysleli, že dáme čaj a Apfelstrudel, měl zavřeno. Tak jsme posvačili ze svých zásob a pokračovali dál. Zde jsme nastoupali oněch 150 výškových metrů a kousek nad jezerem pokračovali dál. Zahlédli jsme i stádo černých horských koz. Sluníčko se pomalu začalo sklánět k zemi, když jsme dorazili k autu. Cesta nám zabrala 4,5 h (14,7 km).
Následně jsme zamířili do Reutte něco nakoupit a navečeřet se. Interspar jsme našli lehce. Co tady mají za výběr (jak oproti Čechám, tak Švýcarsku)! Zase člověk narazí na něco, co z domova nezná. A to se týká například i Lindt sortimentu! Nakoupili jsme nějaké ovoce, sýr a šunku na zítra a vyrazili hledat otevřenou restauraci. Oproti včerejšku, kdy byl problém, že už ledaskde nevařili, jsme dnes zase byli v restauracích moc brzo a ještě nevařili! Až jsme na potřetí našli otevřenou pizzerii. Vláďa si dal smetanovou česnečku s chlebovými krutonky a tagliatele se smetanovou omáčkou a kuřetem. Já si dala penne s kuřetem, brokolicí a rajčaty. Měla jsem to dobré, ale smetanová omáčka je holt smetanová omáčka. Na závěr to Vláďa korunoval dvěma palačinkami s vanilkovou zmrzlinou a čokoládovou polevou. Mě moje těstoviny na přejedení bohatě stačily.
Smetanová česnečka v pizzerii v Reutte. Výborná
A pak už jen hurá domů, vykoupat a naplánovat výlet na druhý den.
. No čeká nás ještě večeře a zítřejší cesta domů (většinou tedy již Německem a Švýcarskem), ale obávám se, že příští rakouská dovolená bude muset být ve znamení „gastro route“ 
.
