by ·Komentáře: 2
Lékárna na Kobližné – recenze (mini)
Ještě jeden restík, než odjedu. Nevím, jak ostatní, ale mám nedobrou zkušenost s online obchodem v Lékárně na Kobližné http://lekkoblizna.cz/. Šlo o to, že nikde jinde jsem nemohla sehnat krém od firmy Santé, až tady. Celá natěšená jsem si objednala ještě další drobnosti, aby, když už mi to posílají, to stálo za to. Speciálně jsem zaškrtla, že chci objednávku pouze celou.
Co se nestalo – přišel mi následně e-mail, že momentálně mají s dodávkou  produktů firmy Santé nějaké problémy, že mi tedy pošlou ten zbytek. Tak jsem jim psala obratem meilíka, že v tom případě nemám o zásilku zájem. No, i tak mi balíček přišel. Fakt nechápu, co je tohle za způsob jednání. A od té doby žádné info, že by třeba již měli na skladě vše. Tato zkušenost mě pak od nákupu přes internet odrazuje. Sice se nic vážného nestalo, takže je k soudu nepoženu, a i když se říká, že „špatná reklama, také reklama“, tak si při případných objednávkách dávejte pozor. Co není z oka do oka, nebo alespoň po telefonu potvrzené, tomu nevěřit.

by ·Komentáře: 2
Toto jsou informace především pro ty, kteří by se za mnou chtěli v průběhu roku podívat autem. Hned na začátku zmíním pokuty. První pokuta za parkování je 40 CHF (1CHF je cca 18,5 Kč), další pokuta pak 120 CHF. Také je dobré, a co jsem tak slyšela tak ne-i nutné, koupit si dálniční známku (i v případě, že se nechustáte jezdit po dálnicích, na rok stojí 40 CHF). Na dálnicích se smí jet 120 km/h a za překročení této rychlosti o 20 km/h vám mohou odebrat řidičák.
K vlastnímu parkování – tyto informace jsou zatím pouze z internetu. Z vlastní zkušenosti budu moci mluvit až tak za 14 dní. Snad úplně všude mají parkovací zóny, obdobně jako to známe z Prahy. Barevné (a jiné) rozlišení je následující:
  • Park & Ride: neboli jak známe z Prahy parkoviště P+R na velkých parkovištích na okrajích měst
  • White Zones Pay & Display (bílé zóny): parkování na ulici s platným parkovacím lístkem, časově omezené, na lístku musí být číslo auta. Někde jinde jsem ale zase četla, že jsou zadarmo, tak nevím.
  • Blue Zones (modré zóny): ty jsou v centru snad všude. Residenti si koupí na rok za 240 CHF kupon a mohou v modrých zónách parkovat neomezeně (lze získat na místním obecním úřadě / Kriesbeuro). Pro „krátkodobé stání“ je možné na policii koupit jednodenní kupon (Tageskarten) za 15 CHF. K tomu je nutné zadat číslo auta, je možné koupit i „balíček“ deseti kusů za 150 CHF (a to už se vyplatí :D). ALE pro ostatní (neresidenty) je možnost v těchto zónách parkovat jednu hodinu (čas příjezdu musí být označen na hodinách za sklem). A (!!) modré zóny bývají zadarmo v hodinách mimo špičku. Špička je od rána od 8h do večera do 18 h, platí to navíc jen pondělí až pátek. Jestli jsem to tedy dobře pochopila, víkendové parkování je v pohodě. Ale i tady jsem slyšela, že zadarmo to je jen v neděli a sobota se počítá jako normální den v týdnu. Ale stání v noci (do 8 do rána) je možné.
  • Red Zones (červené zóny): parkování zadarmo je možné až po dobu 15 h s červenými parkovacími hodinami (disc), což je něco jako modré parkovací hodiny do modrých zón.
  • Parking meters (parkovací hodiny): na mnoha parkovacích místech. Někde je parkování zadarmo v noci a během oběda.
  • Yellow Zones (žluté zóny): úplný zákaz parkování
  • Garáže (Parkplätze/Parkhäuser): těch je docela dost, ale parkování v nich je samozřejmě o něco dražší. Nejlepší je, když u vašeho ubytování je i parkovací místo.
Za co můžete dostat pokutu
  • parkovací disk (Parkscheibe) není dobře viditelný
  • čas příjezdu byl nesprávně stanoven
  • byla překročena maximální doba stání
  • čas příjezdu byl posunut/upraven, aniž bylo se s vozidlem hnulo.
Německý koutek (asi tuto kategorii budu pravidelně zařazovat, abych si rozšiřovala slovní zásobu :-))
  • Parkscheibe, die – parkovací kotouč
  • Parkkarte, die – parkovací karta
  • Blaue Zonen – modrá zóna
  • parken – parkovat
  • Stunde, die – hodina
  • Tag, der – den
  • gratis, umsonst, kostenlos- zdarma

by ·Žádné komentáře
Další stádium přípravy na odjezd je zjištění různých užitečných webových stránek. Kdo se tedy chce podíva na zajímavosti o Švýcarsku, nebo se tam přímo chystá, nechť si vybere něco z následujícího
Švýcarsko obecně
Lucern
Zurich

by ·Žádné komentáře
Tak abyste si nemysleli, že „výlet“ do Švýcarska je nějaká pohoda. Sice tam ještě nejsem, ale ta příprava před odjezdem, je pekelná. Nemluvím o tom, že několikastránkové přihlášky se musely podávat již loni v září. Před dvěma lety, jsem do Dánska jela velmi dobře připravená, tak tím spíš teď nehodlám na nic zapomenout. Tak jestli se také chystáte někam na delší dobu pryč, třeba vám toto poslouží jako malé vodítko ;-).
Co zatím mám zařízeného:
  • povolení k pobytu
  • pracovní povolení
  • ubytování
  • nový pas
  • kurz němčiny
  • nový školní počítač a monitor, které si s sebou odvezu
  • zajištěno ubytování v Praze, pro profesora, pod kterým budu v Zurichu pracovat a který se příští týden chystá do Prahy, aby s mým školitelem domluvil, co vlastně budu dělat.
  • zmocnila jsem kde koho, aby mi mohl přebírat poštu
  • preventivní prohlídku u obvoďáka (i s očkováním proti tetanu), u očního a u zubaře
  • nechala jsem se vyfotit, protože na začátku roku a když člověk někam přijede, tak na všechny vstupní karty je jich třeba tolik, že mít je takhle s sebou je pohodlnější
  • dáno potvrzení do banky, že stále studuji (aby mi nechali studentský účet :D)
Co je v jednání
  • Vláďovo parkování před barákem v Zurichu – všude mají zóny jako u nás, tak se to musí pořešit. Sice barák má vlastní garáž, ale parkování na víkend nebo týden, ba ani na měsíc (jako jen jeden) nedělají.
  • seznam věcí, co s sebou 🙂 Nechápu, jak jsem si na semestr do Dánska mohla vystačit pouze s jedním kufrem. Již teď mám pěkně dlouhý seznam věcí … a to tam nemám ještě oblečení 😀
Co mám teoreticky připraveno
  • odhlášku u VZP
  • přihlášku u SwissCare – systém pojištění ve Švýcarsku je docela zajímavý. Prvních 300 nebo 500 chf (podle zvolené výše měsíční platby) jde z vaší kapsy, teprve potom platí pojišťovna. Navíc zubaře nehradí vůbec. Na to, že mají Švýcaři tolikanásobně vyšší plat mi přijde, že se o mě VZP tady starala líp. Na druhou stranu pak ti těžce nemocní tady slyší, že na jejich léčbu není. Tak budu za rok referovat, jak ten zahraniční systém funguje 😉
  • bankovní účet u Credit Suisse
  • poster na konferenci, na kterou nemohu osobně odjet, protože zrovna začínám pracovat v Zurichu.
A do toho všeho jsem v pondělí udělala dvě zkoušky (ze sedmi na celou dobu studia mi zbývají už jen dvě *jupí*), byli jsme s Vláďou na tibetské masáži, při které mi málem sedřeli kůži z těla, a včera jsem se vypravila na nákup různých „drobností“. Celé ty tři hodiny jsem strávila jen na Václaváku – nechápu, že někoho nakupování baví?! Vždyť je to šílené! Obzvlášť u oblečení – pořád se oblékat a svlékat. Hrůza. To nákup CD byl příjemnější. Na nové CD Sto zvířat jsem zvědavá, když už tu nebudu na jejich koncert k jejich 20. výročí. A návštěva Luxoru také nebyla špatná, i když tolik lidí v oddělení papírnictví jsem fakt nečekala. Je holt začátek roku. Takže mám úžasnou tabulku s přehledem německé gramatiky, slovník a průvodce, ve kterém, jak jsem doma zjistila, není nic moc o parkování v Zurichu – to totiž nebude žádná legrace. No a paní v lékárně se na mě musela koukat asi divně – jakoby už chřipková epidemie v Praze vypukla – raději jsem si s sebou nakoupila zásobu toho, co vím, že mi při podzimních a zimních plískanicích pomáhá 😀

by ·Komentáře: 4
Můj odjezd se nezadržitelně blíží, tak si nenechám ujít žádnou příležitost se ještě sejít s rodinou u dobrého jídla. A protože ryby všichni mají rádi (já si náhodou také dobrou rybu bez kostí ráda dám), vypravili jsme se do Apetitu v Dlouhé, kde máme dobrou zkušenost z minulých let.
Interiér je laděn do námořnicka – nástěnky s lodními uzly z lan, makety lodí, kotva, apod. Na to, že byl čas večeře, bylo plno tak z poloviny a byl tam tudíž i klid na konverzaci. Nevím, jestli je celá restaurace nekuřácká, ale nekouřilo se tam.
A co jsme si tedy dali za mňamky? Začnu u naší „mladé“ části stolu, protože to jsem měla možnost dobře vidět i ochutnat. Já jsem si dala s Vláďou jako předkrm „Tatarský bifteček z čerstvého norského lososa ochucený bylinkami, toasty“ a „Buffallo onion rings – smažené cibulové kroužky v pivním těstíčku podávané s americkým a dijonským dresinkem a sladkou chilli omáčkou“. Cibulové kroužky si Vláďa ohromně pochvalovat. Na rozdíl od jiných restaurací tady byla opravdu cibule cítit a ne že to je něco jako smažené cibulové těstíčko. Navíc k tomu byly tři „omáčky“, které hodnocení vlastních kroužků body přidá rozhodně víc, než když vám k tomu přinesou pouze zakysanou smetanu, což někde pod heslem zdravého životního stylu také dělají. A tataráček byl moc dobrý, jemný, s lehkou chutí lososa. Poté, co ho Martin ochutnal, se trošku zarazil a optal se, jestli má jen tak špatné chuťové buňky, nebo to je opravdu z ryby :), tak jsem ho mohla uklidnit, že cítí dobře.
Jako hlavní jídlo jsem zvolila „Gratinovaná rybí směs s bylinkami, smetanou a sýrem podávaná přímo v pekáčku“ a k tomu jsem zvolila jako přílohu zapečené toasty s mozzarelou. Někomu by na tomto jídle mohlo vadit množství smetany a ne každý si pochutná na chladnoucím sýru, kterým to bylo zapečené, s tím, že vlastně pak necítí chuť vlastních ryb, ale všechny chutě se od sebe daly krásně odlišit a někdo, kdo se v rybách vyzná více než já, by jednotlivé rybí kousky pravděpodobně poznal (já poznala akorát toho lososa). Vláďa si dal, myslím, pstruha na česneku s něčím jako šťouchané brambory, a navíc si k tomu objednal ještě česnekovou omáčku a nemohl si to celé vynachválit. Nejprve tedy trochu bojoval s otevřením ryby, ale nakonec se povedlo. To je to, co jsem ocenila v restaurantu Como na Václaváku – objednala jsem si rybu, kterou když mi přinesli, tak ji přede mnou otevřeli a bezchybně vykostili. Neměla jsem tam pak opravdu jedinou kůstku. Tím si mě získali, protože kostičky jsou to, co mě od větší konzumace ryb odrazuje.
Další stolovníci si objednali
  • smažené kousky modrého sýra podávané s jogurtovým dresingem a brusinkami – takovéhle věci mohu, takže tohle hodnotím kladně. Kdo je spíš menší jedlík a dal by si tento předkrm spolu s velkým hlavním jídlem, tak by už po předkrmu byl docela plný. Ono se to nezdá, ale „smažený sýr“, navíc podávaný s bagetou, docela zaplní.
  • mozzarella s rajčaty a pesto olejem – tak tohle je klasika
  • mušle-slávky na červeném víně s cibulkou a černými olivami – možná se pletu, ale rozhodně nějaké mušle na stole přistály.
  • mořský MIX na grilu podávaný s česnekovým a pesto dresinkem (filet z lososa, tuňáka a žraloka) – na toto jsem si původně také dělala chutě, ale nakonec zvítězila má rybí směs. Toto pak vůbec nevypadalo špatně.
  • kuřecí nudličky s mexickými fazolemi, jalapeňo papričkami a uzenou slaninou zapečené s uzeným sýrem podávané přímo v originálním pekáčku – na horký pekáček si opravdu dávejte pozor, je to pěkná litina, která vydrží dlouho teplá. Dobře to vypadalo a Martin si to pochvalovat. Tady jsme si prostě nic špatného nedali.
  • dále nevím přesně, ale myslím, že si tu pánové dali steak z mečouna
  • rýže s mořskými plody a zeleninou (směs z rýže, kalamár, mušlí, krevetek, chobotnic, krabího masa Surimi, kukuřice, zelených fazolek a papriky) – což byla taková porce, že i máma, která se dokáže s velkou porcí popasovat, s tím musela ke konci trochu bojovat.
Ale i když porce byly úctyhodné, přeci jen jsme si malinké místo na zákusek našli. Nás s Vláďou potěšila nabídka zmrzliny od Primy, máma zvolila slaný zákusek ve formě smažených kousků modrého sýra.
Výběr mě opravdu nadchnul (na to, že nemám ráda ryby, jak o mě všichni prohlašují), takže toto rozhodně doporučuji a rádi se sem někdy zase vrátíme.

by ·Žádné komentáře
Tak asi nadešel čas, abych se začala připravovat na Švýcarsko. Vzhledem k tomu, že bych ještě chtěla stihnout dvě zkoušky, tak na nějaké balení nemám vůbec náladu. Navíc tím, že již mám definitivně zařízeno ubytování (samozřejmě to nejdražší, co jsem našla 😀 ), tak ze mě rázem spadla jedna velká starost a ostatní mi už nepřijde důležité. Ale aby se neřeklo, zkusila jsem alespoň pohledat, jak to bude například se sportovním vyžitím. Trošku je problém v tom, že oficiální stránky bývají v němčině, ale s google překladačem se tomu dá s trochou fantazie rozumět :D. Takže abych neztratila to, co jsem tak pracně našla:
fórum o všem možném ve Švýcarsku: http://www.englishforum.ch. Z dalších podtémat jsem prozatím vybrala sport a fitness http://www.englishforum.ch/sports-fitness/ a pak MTB a jiná kola
A až budu na místě, tak samozřejmě, že se na těchto stránkách (a na rajčeti) dozvíte, jak se mi daří. Předpokládané datum odjezdu je 18.9.2010. Sice na universitě začínám až 1.10., ale mám možnost navštěvovat německé kurzy, které začínají 20.9., takže to bych chtěla určitě stihnout. Navíc platím již za září nájem, tak ať to využiji 🙂

by ·Komentáře: 2
Tak další kulinářský zážitek. Tentokrát jsem si úplně nebyla jistá, do čeho jdeme. Jediné, co jsem věděla, že to je pekárna, kde prodávají dobré koláče a pirožky, které nám rádi zabalí s sebou :-). A tak jsme do Vily Baltiky (cj, aj) v Kostelní ulici dorazili plni očekávání. Přivítala nás relativně malá místnost s kapacitou pro cca 15 lidí s proutěnými. Nevím, jestli se teprve v budově zabydlují, ale záchod byl v trochu polních podmínkách. Jídelní lístek tu neexistuje. Jediné menu, co mají, je na čaj. Jídelní nabídka byla napsána křídou na tabuli u vchodu. Zkrátka se nejedná o klasickou restauraci, ale spíš takové klidné místo k odpolednímu posezení, kde vám kromě čokoládového dortu, cheescaku, masových pirožků a zeleninového quiche, nabídnou i dobrý čaj, výběr ze tří druhů polévek a dvou druhů „pořádného“ teplého jídla.
Takže já jsem si dala paprikový quiche, který mi přinesli s oblohou s čočkou a paprikou a k tomu vanilkový čas s grepfruitem, který jsem si, jak se mi tradičně stává, trochu přelouhovala. Vláďa si vybral masové pirožky, které dostal se stejnou oblohou, navíc zasypané osmahlou cibulkou. A na závěr jsme si dali čokoládový dort, který byl trochu jiný, než na jaký jsme zvyklí – byl velmi tuhý, že se s pouhou vidličkou dal stěží ukrojit. A bylo v něm něco zvláštního (chutnalo to jako kandované ovoce, ale nic podobné konzistence uvnitř nebylo); vrstvičky krému byly miniaturní, ale přesto nebyl korpus suchý. No, musíte si to jít ochutnat sami.
Takže shrnutí – velmi dobré, ale např. pro Vláďu by porce byla na pořádné jídlo malá.

by ·1 komentář
Musím dohnat Vláďův rest, než i já zapomenu, na jaké dobrotě a kde jsme to byli. Nechali jsme se inspirovat recenzí této restaurace v příloze hospodářských novin. Zvolili jsme si pobočku v Holešovicích. Ačkoli jsme se oba těšili na pořádný bagel, nabídka ostatního nás natolik zaujala, že bagel jsme si koupili až na závěr večeře na cestu domů .
Interiér je nevelký, obsluha obětavá, ceny „klasické“.
Vzhledem k tomu, že jsme ani jeden z nás neměli moc velký hlad, rozhodli jsme se pro jeden malý předkrm a jedno hlavní jídlo. Otestovali jsme tedy cibulové kroužky (takový průměr, velmi by jim pomohla lepší majdička, než jen „obyčejná“, i když relativně dietní, zakysaná smetana) a potom King Burger se zeleninovým salátem. Líbilo se mi, že „jdou s dobou“ a burger nepodávají striktně jen s tradičními hranolkami, ale jeden si může místo nich vybrat právě zeleninový salát (salát, rajče, okurka). Burger jako takový byl úžasný. Ani si nedovolím srovnání s McDonaldem, to by byla potupa. Výborná domácí (prý) sezamová bulka, cibule, majdička, a dobře palec tlustý kus šťavnatého hovězího masa.
A na cestu domů (ale dojídali jsme to ještě doma pěkně rozpálené z mikrovlnky s máslem) jsme si koupili česnekový a čokoládový bagel. Čokoládový jasně vyhrál, protože měl čokokousky rovnoměrně v celém těstě, zatímco česnekový pouze na povrchu.
A příště sem vyrážíme konečně na plněný bagel a na žebírka.

by ·Žádné komentáře
Už ani nevím, jestli jsem o té jedné jediné návštěvě Farmářských trhů na Kulaťáku psala. Jestli ne, tak o tom samém trefně vypráví jiný bloger.
Jeho názor, jak i v komentářích pod článkem zaznívá, je dost zaujatý (my jsme měli krásné počasí ). Co bych mu především vytkla je mylná doměnka, že to bude na trzích levnější. Samozřejmě, že by se to dalo očekávat, ale jen pod podmínkou, že velké obchodní řetězce vykupují tu samou zeleninu a ovoce od výrobců za férové ceny a že kvalita těchto potravin je v řetězcích srovnatelná. Když už jsme u kvality ovoce a zeleniny – narazila jsem na „krásné“ fotky  – no není lepší si připlatit a mít to čerstvé přímo od výrobce s jistotou, že tyto utracené peníze jdou přímo jemu?
A pokud chcete i v supermarketech kupovat kvalitu, nelze se než spolehnout na značky kvality jako je Klasa (i když jednu dobu zaznívalo, že se tato značka bude dávat nejen českým a moravským výrobkům; pod myšlenkou nediskriminovat jiné evropské kvalitní výrobky), IPZ (svaz pro integrovaný systém produkce zeleniny), či samozřejmě různé BIO a Fairtrade výrobky.

by ·Žádné komentáře
21.8.2010
Ano svatba! Ale nikoli moje 🙂 Ale Helči (sestřenice) s Romanem. Helča jako zatím první z blízkých příbuzných opustila matičku Prahu, takže se veškeré široké příbuzenstvo muselo přesouvat do Plzně, kde jsem konečně měla možnost vidět, kde nyní bydlí. Po dopoledním pohoštění a zdobení aut jsme se v koloně, kterou roztrhaly hned první semafory, vydali do cca 20 min vzdáleného Korandova sboru. Zde již čekali další svatební hosté, foťáky cvakaly ze všech stran … Následující obřad se skládal z modlitby, kázání a čtení z bible. To vše bylo prokládáno písněmi s kytarovým či varhanovým doprovodem.
Po obřadu jsme se přesunuli do nedalekého parku, kde v nastupujícím odpoledním vedru proběhlo nejprve hromadné, následně pak individuální, focení. A přesun k Hracholuské přehradě do Pohody, kde probíhala volná zábava s „kulturními vložkami“ (promítání, pouštění lampiónků s přáníčky, ohnivá show) až do nedělního oběda. Jídla a pití bylo pomalu ještě na jednu svatbu. Díky tomu každý odjížděl s krásnou výslužkou.
Takže jen doufám, že si to novomanželé užili alespoň tak jako my a že nervy a starosti, které s přípravou tak velké veselky museli mít, byly po zásluze odměněny, a že vše proběhlo k jejich spokojenosti.
Naše fotky: http://misaavlada.rajce.idnes.cz/Helca_svatba/ (Přihlašovací jméno a heslo na vyžádání u novomanželů)