by ·Žádné komentáře

  • Není den, abychom nejeli na koloběžkách.
  • Náš zahradní domek slouží svému účelu parádně.
  • Máme zásoby jablek, cibule, česneku a brambor na zimu.
  • Přechod na zimní čas jsme přežili dobře, ale brzká tma odpoledne je otrava. Eli byla v prvním týdnu překvapená, že jsem ji vyzvedávala ze školy „až v noci“.
  • Již nám předělali postel na míru v dětském pokoji, takže nyní je to už vše hotové. Jen tedy pár detailů … mohl pán při „opravování“ být trochu opatrnější, ale o tom asi víc ve vlastním článku (určitě bude tady). Jinak skříň funguje parádně. Ale potřebujeme prádelník, ložní prádlo a ručníky se tam už nevejdou.
  • Pomohla jsem s organizací Běhu o koláč Panny z Dívčích Hradů pořádaného SK Zlíchov. Spolu s dalšími jsem v cíli zapisovala závodníky. Ne, nemáme na tuto akci pronajaté čipy.
  • Šli jsme na strašidelnou stezku ve Hvězdě. Šli jsme až za tmy a byl to masakr … takových lidí! Nejprve jsme prostáli frontu na sedmi úkolech, které byly na rovince od Vypichu ke Hvězdě. A nakonec, když už jsme byli celí unavení, přišla vlastní stezka odvahy, ale kvůli množství lidí nebyl pro strach prostor.
  • Pomáhali jsme sázet sad v Tlučni (Litoměřicko). S Vláďou a Matym jsem nakonec zasadili 10 jabloní a nějakých křížených meruněk.
  • Skoro jsme šli na Čimický lampionový průvod, ale když jsem v cca 16:45 Eli (se spícím Matym, který mi po dvou hodinách na hřišti usnul na koni) vyzvedla … vyčetla mi, že ji vyzvedávám až v noci a když ještě v autobuse zjistila, že druhý den je normálně škola, řekla, že by raději rovnou domů (což jsem se stále spícím Máťou kvitovala s povděkem), že má ještě úkoly.
  • S Máťou a K+V jsme zašli na hřiště u Hlavního nádraží. Nikdy jsem tam nebyla a byla jsem mile překvapena. Je oploceno vysokým plotem a jediný vchod je hlídaný, takže dovnitř se nedostanou žádné pochybné existence, bylo tam čisto, parádní prolejzky, pískoviště, WC. Super. Kluci si tam dvě hodiny parádně vyblbli.
  • Zasadili jsme jednu švestku v komunitní zahradě ve Vinoři. Počasí ale nepřálo, takže ačkoli byly děti dle mého názoru dobře oblečené, klepaly kosu, takže zůstalo jen u toho jednoho stromečku. Alespoň jsme si prohlédli prasátka, husy a slepice, a celí od bahna jsme zase jeli domů. Odpoledne jsme si užili v teple rodinnou oslavu, kde se nás sešlo rovných 27!
  • 11.11. svatomartinská husa (bez Martina) ve Vila Kajetánka byla parádní.
  • Eli sleduje Star Dance a je u toho u vytržení – obzvlášť, když jedna dvojce dostala tři desítky v hodnocení, to byl víc řev, než když dáme na olympiádě gól 🙂
  • Vláďa vymyslel, jak sledovat britské kanály, na které jsme byli zvyklí ve Švýcarsku, přes internet v Praze. Takže sledujeme zase Master Šéfa, Escape to chateau, a probleskl i Big Ben Theory 🙂 Maty je zatím spokojený s Jak ulovit draka seriálem (v němčině na Toggolino.de), a na český večerníček není po večerech kvůli domácím úkolům vůbec čas. … zkonstatovali jsme totiž, že se na zahraniční pořady s českým dabingem prostě nemůžeme koukat. Takže na českých kanálech pouštíme jen české filmy.
  • Dořešila jsem pojištění domácnosti. Pánovi z ePojištění jsem dala definitivně košem a zařídila si to sama online u Direct pojišťovny. Vlastní článek zde, byl to boj.
  • 16.11. Konečně „volná“ sobota – díky mrazíkům už meruňka shodila skoro všechno listí a my máme tak další vrstvu do našeho nového kompostéru (aby to nebyl jen nudný kuchyňský odpad). Vláďa před týdnem zryl nové políčko na jaro a dnes jsme rozbili velké drny a doplnili jsme kompostem (kupovaný). Odpoledne jsme šli do chaberského dvora na představení o Zvědavém slůňátku na závěr do kavárny Pod Pavlačí na dortík. Vláďa byl mezitím v Kokořínském dole na kole a přidal se k nám na dortík.
  • Objednala jsem hromadu německých knížek, abychom s Eli mohli číst.
  • Vláďa si pochvaluje, jak tady všem pěkně česky rozumí 🙂 Za mě také fajn, protože část věcí mohu vždy přehrát na něj. V Curychu se leckdy vymlouval, že jim nebude zase rozumět německy a oni nebudou chtít mluvit anglicky.

by ·Žádné komentáře

Když se mi v emailu objeví zpráva od Eliščiny paní učitelky na němčinu, trošku se hrozím, co to zase bude. Vždy to je hromadný email, nikdy neukazuje na konkrétní děti (či rodiče), takže si mohu říkat, že Eli byla v pohodě. No, když si mají děti sami zapsat, co bude za domácí úkol, tak si to né všechny napíší. A pak se rozhoří živá debata v naší německé Whatsapp skupině co tedy mají mít a na kdy. Naposledy to bylo, že už budou mít další týden diktát, takže trénujeme německá slovíčka. A také, že by bylo fajn doma mluvit německy. Což je trochu problém u nás. U nás by mohlo fungovat, že já budu na Eli mluvit česky a ona mi bude odpovídat německy. Jinak jsme zatím odkázaní na tv a knížky. S tv to je už zase o trochu lepší – Vláďa nám zařídil stejné kanály, jako jsme měli ve Švýcarsku, takže nyní můžeme koukat i na oblíbené série (v němčině) na Disney Channel. A tím, že zas nemáme ani tolik času na tv koukat, tak asi zrušíme Lepší.tv s českými kanály. Uvidíme.

No a co se knížek týče, máme trošku zásob, ale něco je i na mě obtížné, a když se Eli ptá na každé druhé slovo, co to znamená, tak to je špatné. Zašli jsme se dokonce zaregistrovat do naší Chaberské knihovny, ale tam německou dětskou literaturu nevedou. Tak jsem si říkala, že tedy objednám nějakou literaturu ve svém oblíbeném švýcarském obchodě Orell Füssli, kde jsem vždycky objednávala. Nikde jinde (Luxor, Dobrovsky) jsem německé knížky nenašla. Až když jsem v tom švýcarském obchodě našla konkrétní tituly (obrázkové čtení, knížky psané kapitálkami, …), ještě jsem to zkusila. A hle! Objevila jsem uplně nový svět! Mega Knihy a Nejlevnější knihy mají i cizojazyčnou dětskou literaturu! A, světe, div se, za lepší ceny než v Curychu (počítáno aktuálním kurzem). A ne jen o pár desítek korun .. u knížek pro TipToi tužku (německá obdoba mluvící Albi tužky) to dělá i něco přes stovku (34.90 CHF = 796 CZK – ve Švýcarsku vs. 646 Kč v MegaKnihách, apod.)! Takže na mé objednávce jsem ušetřila alespoň 1000 Kč a nemusíme si navíc lámat hlavu, jak ty knížky z Curychu dostaneme domů. Takže už se těším na novou sbírku a na trénování němčiny – zjednodušená četba je hned jiný zážitek, než když se člověk snaží přelouskat oficiální dopis v němčině 🙂

by ·1 komentář

Děti si často hrají na veverky a na to, jak hromadí zásoby na zimu. My jsme si s Vláďou jeden víkend také zahráli na takové veverky taky – jeli jsme do sadařství Bříství nakoupit jablka na uskladnění. Měli jsme to cca hodinu jízdy od Káranýho. A bylo z čeho vybírat. Cílem bylo vybrat cca 50 kg různých odrůd, aby nám pomalu dozrávala odteď do jara. Nakonec z toho bylo 8 odrůd 🙂 A doma proběhla pak testovačka. Také jsme nakoupili skoro kilo česneku, tři různé odrůdy.

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

V Curychu jsou koloběžky Micro velice oblíbené. Prckové, jen co umí vzpřímeně stát, na nich drandí všude. Před školami jsou ve stojanech kromě množství kol i požehnaně koloběžek. A není tedy divu, že Eli o koloběžce mluví již tak rok a půl. Já byla ale vždy zásadně proti, hlavně kvůli střídání nohou – nechtěla jsem, aby byla Eli kvůli jízdě na koloběžce nějaká zkřivená. Navíc jsme to nikdy neměli nikam daleko, takže nic.

Pokračovat ve čtení

by ·1 komentář

Aby nám různé věci v garáži nepřekážely a aby garáž byla opravdu garáž a ne, jak tomu často bývá (a byl to de facto i můj plán 🙂 ), skladiště různého, zakoupili jsme na zahradu venkovní skříň. No ona to měla být původně zahradní dřevěná skříň, něco oku lahodícímu, na motyčku a trochu té hlíny. Ale jak jsem různě měřila věci, které chci, aby se tam vešly (třeba tři IKEA pořadače, 20 l písku, který jsme si z Curychu přivezli :-), dětské hračky, dětské nářadí (dospělácké nářadí nemáme, využíváme dětskou sílu – práce hrou), skládací stolek na kafčo, apod.) trošku jsem si říkala, že „skříň“ je málo. Takže i co se ceny a dostupnosti týče (byl skladem v Alze a nemuseli jsme sáhnout po zahraničních e-shopech) jsme skončili i malého zahradního domku, toho nejmenšího od Keter (Domek MANOR 4×3 ). Alza nám ho přivezla až domů během pár dní.

Pokračovat ve čtení

by ·Komentáře: 3

25.10.2019

Když už máme tu zahradu (na které zatím roste jen tráva a jedna pěkná meruňka), tak jsem doma vznesla dotaz na bio-popelnici (po okolí to lidi mají a sváží se to). Už v Curychu jsme tuto otázku řešili (obzvlášť s malou Eli a domácími puré jsem měla bioodpadu opravdu hodně), ale náš blok domů to zařízené neměl a neplánovali to, a abych platila bůhvíkolik franků za popelnici a vývoz … zas tak bio jsem nebyla.

Takže teď jsme tuto kapitolu otevřeli nanovo. Já bych byla osobně spíš pro biopopelnici, ať se o to nemusím starat. Nemám problém s tříděním, ale přeci jenom o kompost musí člověk trošku pečovat jinak to jen hnije. No a Vláďovi se zase biopopelnice nechce platit, když máme zahradu a můžeme mít kompost (to, že pak nemáme pro vytvořený humus užití, je jiná věc). Musí se nechat, že systém placení odpadků moc nenahrává tomu, aby lidé třídili, obzvlášť bioodpad. Vy si třeba na své náklady (někde to dotují města) tu biopopelnici objednáte, ale za normální odpad nic neušetříte, protože, alespoň u nás, si nemůžete upravit frekvenci vyvážení směsného odpadu (a tím cenu). Prostě se to platí ročně na hlavu a hotovo. Takže díky biopopelnici vám pak vyváží směsnou popelnici poloprázdnou, Frantovi od jinud přeplněnou, ale platíte stejně. Z tohohle pohledu mi biopopelnice (když odpad ze zahrady vlastně ani nemáme) také nedává smysl. Takže kompostér.

Většinou najdete dělení na domácí (třeba ty malé žížalí o objemu 20 l, které máte doma v obýváku, nebo na balkóně, … mě se tedy moc líbí, ale doma mi to Vláďa nechtěl dovolit), malé (zahrada do 500 m2) a velké. Vláďa si myslí, že bioodpadu moc nemáme, a tak chce malý. Já, vzhledem k tomu, že nevím, jak to bude fungovat, jsem také pro malý. Takže na výběr (koukali jsme všude možně a nakonec skončili na Alze) – Keter a Jelínek Trading (česká firma). Designove se nám víc líbil ten Keter, ale na Amazonu to mělo nic moc hodnocení, nejen co se barvy týče, ale hlavně kvality provedení – nechci, aby se mi kompostér již při vlastním stavění, rozpadl. Takže JT K290. Na Alze ho momentálně nemají, je na cestě. Takže jsem ho objednala přímo u JT. A dodání zdarma. To jsem na českou značku zvědavá. A na vlastní kompostování též. Jdu nám udělat seznam, co tam smí a co ne 🙂 Hlavně jsem zvědavá, jak to (ne)bude smrdět, co octomilky, jestli to teď před zimou nastartuje ten správný proces a jak rychle ho naplníme. Je to fakt malinké – cca 70x70x70 cm. Ale kdyžtak koupíme druhý a budeme moct kompost vidlemi pěkně přehazovat 🙂

Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

Je to de facto 2 měsíce, co jsme v Čechách. Ano, stále máme spoustu věcí v krabicích. Ne, ještě nemáme po formální stránce vše uzavřeno. Vláďa má za sebou první pracovní výlet do Curychu (a jasně, že šel o víkendu na hory a na kolo), takže jsme ho mohli zaúkolovat nákupem. Dříve jsme vozili věci z Čech do Curychu (mák, domácí med, makové koláče, lázeňské oplatky, …), nyní vozíme z Curychu do Čech (Darvida krekry, Jemalt „kakao“, ovocné sušenky bez přidaného cukru, sýry, apod.) :-). Jinak si užíváme českých zákusků z nedaleké cukrárny a nic moc jiného nám nechybí. Maximálně pohodlnější autobusy, které by jezdily na čas 🙂

by ·Žádné komentáře

Účet ve švýcarských francích jsem dávno zrušila, neboť pro cizince jsou poplatky 25 CHF/měsíc, což je tedy dost. Ale Fio banka umožňuje mít účet ve francích zadarmo, takže náhradu máme. Bez poplatků. Ale pouze vedení. Pak už platíte, jak mourovatí. Za příchozí platbu 100 Kč (cca 4,3 CHF), za odchozí platbu 200 Kč, ale pouze tehdy, když je to buď SHA platba (poplatky platí každá strana své bance) nebo BEN platba (všechny poplatky platí příjemce platby). A když je to OUR platba, tak všechny poplatky platí odesílatel platby a dělá to 500 Kč (hnedle 22 CHF). No a vzhledem k tomu, že mě ani nenapadlo, že bych se s příjemcem platby (Degiro) o poplatky dělila, tak jsem dala samozřejmě OUR platbu. ÓÓ, jak je v tomhle Europlatba jednodušší (a levnější). Když jsme rušili naše švýcarské účty, tak jsme sázeli na Revolut, že s ním to půjde vše v pohodě. Ale bohužel ne všichni platby od třetích stran berou a ne všude jdou vklady kartou (což by bylo také řešení, Revolut má kartu navázanou na všechny vaše aktivované měny). Takže buď byl toto můj poslední vklad na Degiro a dále si založím už jen jeho českou verzi, která kupodivu není v korunách, ale v eurech. Ale i tak to bude jednodušší převod, než na franky, ale neuchrání mě to měnovému riziku, což byl další důvod k investování v korunách. No prostě všude to jsou samé kompromisy.

Pokud máte nějakou zajímavou investiční platformu v českých korunách, tak se nechám inspirovat. Zatím mám Zonky (dobré, že je zadarmo, až na poplatky z jednotlivých půjček, ale nemají autoinvest, který by běžel na Androidu) a Bondster (p2p platforma, ale investice v korunách jsou s 1% poplatkem).

by ·Žádné komentáře

Evidentně již několikátý ročník. My se zúčastnili poprvé. Děti šly za malé netopýry, já a babi za milé čarodějky a děda za upíra (ale vypadal spíš jako Merlin). Pro děti bylo připraveno snad 20 stanovišť s úkoly (vstupné dobrovolné). Za každé splněné stanoviště dostali písmenko do soutěžní kartičky. Úkoly byly různé – střílení na terč (papírovými koulemi, tenisáky, atd. … trefovalo se do rakve, na strašidla, atd. …), výroba papírového strašidýlka, vození dýně v kolečku, skládání hada, malování poslepu, pojídání gumových hadů čerstvě vylovených z kotlíku plného slizu (to byla asi nejoblíbenější atrakce), a tak podobně. Jak Eli, tak Maty si našli, co je bavilo. Počasí nám přálo, bylo spíš vedro. Ale s postupujícím časem tepla a světla ubývalo a na konec jsme se všichni sešli u ohně s buřty. A když už byla opravdová tma, tak se šlo na stezku odvahy, trasa značená svíčkami, děti měly své strašidelné lampióny, … a skončilo se u Jizery u Chárona. Domů jsme dorazili až po osmé. Jo a s Matym jsem si prohlédla fungl nový hasičský vůz Káranských hasičů. To je ohromné auto! Mohli jsme si sednout i dovnitř 🙂 Jo a ještě proběhla soutěž o nejlepší vyřezávanou dýni.