Koloběžky

V Curychu jsou koloběžky Micro velice oblíbené. Prckové, jen co umí vzpřímeně stát, na nich drandí všude. Před školami jsou ve stojanech kromě množství kol i požehnaně koloběžek. A není tedy divu, že Eli o koloběžce mluví již tak rok a půl. Já byla ale vždy zásadně proti, hlavně kvůli střídání nohou – nechtěla jsem, aby byla Eli kvůli jízdě na koloběžce nějaká zkřivená. Navíc jsme to nikdy neměli nikam daleko, takže nic.

Ale … situace se trošku změnila v Čechách. Překvapilo mě, kolik dětí, ale i dospělých tu na koloběžce jezdí. Rozhodně mnohem víc, než před 10 lety. Ale i tak, zatím jsem byla stále rozhodnutá nekoupit. … Situace se trošku změnila, když jsem poznala, jak místní MHD, a hlavně autobusy, jezdí. Vzhledem k tomu, že máme na přestup mezi autobusy (záleží, kterou zvolíme trasu a čas) dvě minuty a to při zpoždění 5-20 minut nestíháme. Takže mě napadlo, že by se místo nápojného autobusu dala trasa urazit na koloběžce. Vozovna Kobylisy je na půli tratě a je to navíc nejvýše položený bod naší cesty do školy. Takže pak by to bylo jen z kopce.

Jenže, Eli snila o trojkolečkové koloběžce. Ve třech sportech, kde jsme byly, je ani neměli. A když už jsme na ni v Decathlonu narazili, … je to tak akorát koloběžka pro Máťu, píší u nich do 7 let. Takže jsme museli přemluvit Eli, že jestli chce koloběžku, tak pořádnou, na které se bude dát ujet alespoň 2 km.

V Decathlonu to bylo super. Mají ohromnou halu a cca 10 různých koloběžek, které si člověk může vyzkoušet. Myslím, že mají výhradně značku Oxelo, takže výběr byl trochu omezený, ale přesto se dalo vybrat konstrukčně a cenově něco zajímavého.

Jo, problém z minulého obchodu byl, že Eli tvrdila, že se na dvoukolečkové (normální) koloběžce neudrží a okatě při jízdě spadla. „No vidíš!“. Tady se víc snažila. Zatímco Eli okukovala koloběžky, Maty se chopil jednoho tříkolečkového modelu a odjel. A tím to bylo zpečetěno 🙂 Překvapilo nás, jak dobře mu to šlo. Sice není ani po měsíci ježdění schopen se jen tak vézt, pořád se odráží, ale udělá i jakoby holubičku 🙂

Zpět k Eli. Já se vlastně na výběru moc nepodílela, protože jsem furt chodila za Matym a kontrolovala, že nikoho nesejme. Nakonec Vláďa zamítl koloběžku s odpružením, že je na to moc lehká, a také vybral model bez ruční brzdy – že na ní nedošáhla. Takže Eli má skládací model Oxelo Mid 7 se stojánkem. Stojánek je náhodou cool. To je i výhoda trojkolečkových – že samy stojí. Takhle se stojánkem to stojí také. Brzdu to má klasicky nožní vzadu, ale brzdí to relativně dobře. Není to samozřejmě na žádné velké sjezdy a člověk musí dávat pozor na větší výmoly. Má to kolečka o průměru 175 mm z PU gumy, takže se nemusíme bát, že někde píchneme. Po cca měsíčním používání zatím super. Už zvládáme i grif na složení, což se hodí, když jedeme autobusem. Jo, a nosnost to má 100 kg, takže si ji mohu půjčovat 🙂 Taky že to je koloběžka pro věkovou kategorii 9-14 let, ale ta měnší by na nše vzdálenosti nebyla vhodná. A alespoň ji vydrží. U této uvádějí, že to je vhodné na trasy do 2 km, což je akorát.

Maty si vlastně sám vybral Oxelo B1, které svítí kolečka, což je s přicházející zimou super. Tu většinou neskládáme, ale tyč s řidítky se dá také vyndat. Začíná na ní být docela nebojácný a občas si musím popoběhnout, abych mu stačila. Nyní frndí Maty na koloběžce do jeslí. Není to sice daleko, ale jízdu si užije.

No a když jsme ty dětské koloběžky tak pěkně vyzkoušeli a osvědčili se, nemohla jsem zůstat pozadu. Přeci to pak z Vozovny vedle Elišky nepoběžím! Když se nám Decathlon tak osvědčil, tak jsem tam vyrazila po čase zase. Ještě doma jsem se podívala různě na videa a recenze a zaujala mě Oxelo Town 9 EF. Hlavně se mi líbí ten systém složení. A i se na ní dobře jezdí, když jsem si ji v obchodě zkoušela. Široká řidítka, parádní brzdy, … ale váží již 7 kg … A při představě, že vláčím všechny tři koloběžky a dvě děti … šáhla jsem po lehčím modelu Oxelo Town 7 XL. Takže vlastně to, co má Eli, jen to má ruční brzdu, větší kolečka (200 mm) a malé odpružení. Váha 5,6 kg. Naštěstí to nemusím moc nosit, jen na ní jezdím.

Když jdu s oběma dětmi i jejich koloběžkami do obchodu, tak Matyho posadím do nákupního vozíku a jeho koloběžku zavěsím za madlo, Eliška svojí koloběžku vede, nebo ji složím a dám si ji na rameno. Venku je nenecháváme. Pokud to jde, jezdí děti s helmou, ale v tuhé zimě to pak asi nepůjde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *