V tomto vnitřním bazénu jsme byli kdysi s Máťou, když byl malý a Eli byla naproti tomuto komplexu v české školce. Vnitřek byl fajn. Tentokrát jsme tedy vyzkoušely vnější prostory. Jako pro prcky to je paráda – dva menší bazénky propojené klouzačkami a do toho všeho stříká voda. Pak tu je menší mělký bazén, který přechází do hluboké plavecké části. Nechybí super tobogán, který končí malým skokem, naberete docela rychlost, takže jsme několikrát skončily celé pod vodou.

Zážitek nám nakonec zkazily dvě věci: 1) Eli šlápla na včelu a mě se nepodařilo vyndat žihadlo celé (zůstala tam taková ta vnitřní na vlas tlustá část žihadla, která prostě nešla vyndat.. Řev jak něco, ale chladily jsme v bazénu a do večera to Eli vůbec neoteklo. 2) Už vlastně hotové a oblečené, přecházela jsem ještě ze sprchové části, kde jsem nám naplnila lahve s vodou, do šaten, uklouzla jsem, ale ustála to, jen jsem udělal skoro provaz, ale jednou nohou jsem nějak blbě zajela až do odpadového žlábku, který byl krytý kovovou mřížkou a o tu jsem si rozřízla bříško u palce na noze. Dobelhahal jsem se k ještě fňukající Eli (že nemůže na nohu došlápnout a že nebude moct na kole dojet domů, jely jsme na toto odlehlejší koupaliště na kole) a zamáčkla si krvácející ránu ručníkem – vůbec jsem se na to nechtěla kouknout, na takovéhle věci moc nejsem. No jako nekrvácelo to jak z vola, ale bylo to ošklivé. Zalepila jsem si to náplastí, naházela věci do tašek a šly jsme hledat první pomoc. Pán mi to tam prolil dezinfekcí a zkonstatoval, že na šití to určitě není, pořádně mi to zalepil a zjistili jsme, že mluví česky 🙂 Eli jsem donutila mu ukázat ten píchanec od včely, ale nechtěla si na to nechat sáhnout, že už to je dobré. A zrovna tam přišel další kluk, že šlápl na včelu, tak jsme alespoň viděly v akci jejich udělátko na včelí bodnutí – taková tužka, která má neutralizovat jed. Dopajdaly jsme ke kolům, nasedly a statečně to domů ty 4 km nebo kolik dojely.

Takže tím jsme naše bazénování ve Švýcarsku asi završili.

Úvodní fotka zdroj zde.

Myslím, že už jsem o tomto našem koupališti kdysi psala, ale včera to bylo speciální – po práci za námi dorazil i Vláďa – jeho první (a poslední) návštěva tohoto koupaliště 🙂 Takže jsme si to o to víc užili. Přeci jenom, když jsem na obě děti sama, není to taková zábava a volnost, jako když jsme na obě oba. Takže Maty si dokonce zkusil klouzačku do vody! Jel s kruhem, já ho jistila nahoře, Vláďa ho chytal dole 🙂 Užíval si to, dokud nezahučel pod vodu celý. No strávili jsme tam bezmála tři hodiny a odcházeli jsme lehce po šesté doufaje, že děti dnes rychle unavené usnou. Zas až tak jednoduché to nebylo, ale dalo se. Čachtánci.

Jo a tu naší celoroční permici jsme stihli vychodit. Byla jsem sama nebo s Eli celkem 34x, takže se mi to o cca 50 CHF vyplatilo. Teď jsme si tedy koupily permici na 6 vstupů (a platíš jen 5), Eli už musí mít také legitku :-/ a za těch 10 dní to snad stihneme vychodit (nebo to dáme sousedům).

(Devil´s Gorge / Čertí rokle)

Jeden z posledních výletů ve Švýcarsku (ano ano, už se nám to krátí, ještě nás příští týden čeká Trpasličí trail a pak už hurá do Čech). Podrobný popis v angličtině najdete na mém oblíbeném blogu Swiss Family Fun. Tento trail se nachází v Aargau, cca hodinu od Curychu. A abych nevyšla ze cviku (haha), opět jsem řídila. Prázdninový víkendový provoz je ok, jen ty zúžené pruhy na dálnicích kvůli pracím na silnicích jsou o nervy :-). Na konec trailu nás GPS navedla v pohodě – většina lidí to evidentně chodí odspodu nahoru, asi pak máte lepší výhledy na vodopád. My to ale chtěli seshora dolů, tak je větší šance, že to děti ujdou 🙂 Takže od spodního parkoviště jsme museli popojet na horní konec. A tady to bylo o strach – silnička byla uzoučká jak na jedno auto! Vláďa samozřejmě tvrdí, že tam bylo spoustu místa, ale potkat se tam v zatáčce s autobusem, který tu právě vozí turisty z jednoho konce rokle na druhou … to bych nedala. Takže jsem měla knedlík v krku, srdce v kalhotech a v zatáčkách jsem jela div ne krokem na jedničku (se zavřenýma očima … ne to ne). Na to, jak byla cesta docela v pohodě, tak na těchle závěrečných několika kilometrech jsem se celá opotila durch und durch. Jediné, co mě trochu uklidňovalo, že domů řídí Vláďa.

Pokračovat ve čtení

Tak tohle bylo parádní. Ani nevím, jak jsem se k tomu dostala. Ale jen co jsem se rozhodla, že se tam s Eli vypravím, u nás v ulici se na to objevily bilboardy :-).

ConnyLand je zábavní park cca hodinu od Curychu, kousek od Bodensee. My jsme dorazily hned po otvíračce v pátek dopoledne, takže tam bylo docela prázdno. Sice jsou prázdniny, ale přeci jenom je všední den. Odpoledne už tam bylo návštěvníků víc, ale nikde jsme vlastně frontu čekat nemuseli.

Pokračovat ve čtení

(Küsnachter Tobel / Küsnacht Ravine Walk)

Jako snad pokaždé v červnu, je i tento výlet inspirován blogem na Swiss Family Fun. Již dlouho jsem se chtěla na toto minipohoříčko mezi curyšským jezerem a Greifensee podívat. A Forch je tedy ideální startovní bod. Navíc sem vede z nádraží Stadelhoffen onen tramvajovlak S18, takže parádní raritka, kterou ukázat české návštěvě H+H.

Pokračovat ve čtení

Tak jsme se konečně dostali i na tento vzdálenější dětský trail – Obří. Inspiraci jsme opět našli na Swiss family fun. Z Curychu to máme cca 1,5 h autem. Parkovali jsme přímo u lanovky. Posledních několik desítek kilometrů se cesta kroutila malebným údolím.

Hned u spodní stanice lanovky si můžete koupit buď jen obyčejnou zpáteční jízdenku nebo kombi jízdenku na lanovku a buď horskou koloběžku nebo trojkolku. To jsme využili (není problém změnit nahoře, když se rozhodnete).

Pokračovat ve čtení