Za normálních okolností by toto byl organizovaný orientační závod. V dnešní situaci, kdy se nesmíme ani v lesích srocovat, to bylo (ne)organizované jako zdravotní procházka. V lese na samotě byly připraveny kýble s mapami, kus opodál kýbl na placení „startovného“, příjezd si každý naplánoval s ohledem na svůj startovací čas, takže nedocházelo k žádnému potkávání se.

Pro předškoláky a školáky bylo na 5 km trase připraveno několik (osm myslím) úkolů, kdy Eli je zvládla dobře sama (pamatovačky, morzeovka, vědomostní). Maty to bral sportovně a zas tolik se s odpovědmi netrápil. Mě to trochu lákalo mu radit, ale odolala jsem.

Jinak počasí vyšlo po těch několika deštivých dnech úžasně – azura a nakonec i pěkně teplo.