Fronty

3.9.2009
Každý jistě v nějaké studii zveřejněné v novinách či zábavném časopise četl, kolik času v průměru strávíme třeba spánkem, nakupováním, nebo stáním v různých frontách. Sama za sebe vím, že spánek mi zabere třetinu života, ale kolik času můžu za jeden jediný den prostát ve frontách je až neuvěřitelné. Středeční cíl byl jednoduchý – koupit si legitku a ve škole získat tři razítka na dokument ohledně ukončení studia – knihovna, vedoucí katedry a studijní oddělení (ještě nesmím zapomenout na zaplacení poplatku spojeného s promocí). Když jsem ráno odcházela, tak jsem si optimisticky myslela, že za hodinku, maximálně za dvě, to budu mít vyřízené a ještě se odpoledne stihnu projet na kole. Začali jsme v 9:00 v knihovně, kde se ještě nestihla vytvořit fronta, takže nám to zabralo tak 10 minut, super. Dále jsme pokračovali na katedru „Pan docent tu ještě není“ … „zkuste to v jedenáct“ (bylo 9:15). Tak si mezitím dojdeme na pokladnu, abychom přispěli 240 Kč na přípravu promoce – jeden chce ukončit školu a ještě za to musí platit, no což. A tady to začalo – normálně mají mít otevřeno od 9h, ale z nějakého podivného důvodu, dnes až od 9:30. Když jsme dorazili, byla před námi fronta tak 20 lidí. „To půjde rychle. Vejdu, zaplatím, dostanu potvrzení, odejdu“. Sice to vypadá jednoduše, ale i tak jsme zde strávili cca 45 minut. A kam dál? Tak zkusím vydavatelství průkazů ČVUT, jestli mi prodají kupón. Vzala jsem si pořadové číslo a čekali jsme. Asi po deseti minutách jsem se šla ujistit, že tady opravdu kupony prodávají (i když jsem na svém pořadovém lístku měla „hromadná doprava“, tak jistota je jistota). Z vyvěšeného seznamu poskytovaných služeb ale vyznělo, že asi prodávají jen ty klouzavé. A vzhledem k tomu, že už mám neaktivní studentskou kartu, tak mi ji neprodají. Tak nic no, jdeme zkusit znovu katedru. Tentokrát (v 11h) jsme již byli úspěšní. Dostali jsme další razítko, probrali ještě pár organizačních věcí a šli si stoupnout do fronty na studijní. Před námi bylo tak 10 lidí, ale zároveň i 10 minut do začátku polední přestávky. Ale musím říct, že paní referentka byla výborná, protože nás všechny vyřídila. A tak jsme něco kolem 11:45 odcházeli a měli vše vyřízeno. Mě teď čekala fronta na kupón na legitku, ale ještě jsem si předtím zaskočila nakoupit do Billy. Ačkoli nebyly k dispozici žádné košíky, což mě trošku vyděsilo, protože při představě, že všechny košíky jsou používané, tak je tu tedy požehnaně lidí, fronty nebyly tak enormní. Po 20 minutách jsem vycházela obtěžkána taškami a mířila na Dejvickou. U okénka jsem si na velké tabuli zkontrolovala, že mají otevřeno od osmi do osmi a stoupla si na konec fronty tak 30 lidí. Vypadalo to, že to postupuje docela rychle. Přeci jenom Pražáci vědí, co si jdou koupit a mají to připraveno. Horší to je s cizinci, ti zdržují 🙂 Ve 12:45 přede mnou byli poslední 4 lidé. … Samozřejmě!! POLEDNÍ PAUZA. Až tady jsem si všimla, že pod onou cedulí hlásající velkými písmeny, že mají od 8 do 20, bylo připsáno, že mezi 12:45 a 13:15 mají polední pauzu. Takže po minimálně 25 minutách stání v pohybující se frontě jsem měla před sebou ještě 30 minut čekání jen tak na nic. K vzteku, že? Ale nakonec jsem byla obdařena zářijovým kuponem a mohla se nechat pěkně tramvají odvézt domů. Takže dnešní den od 9h do 14h jsme z větší části pročekala. Kdyby to takhle bylo i v jiné dny, to bych za týden moc věcí nestihla :-D.

2 komentářů

  1. To buď v klidu, já dnes ráno vyrazila na Ministerstvo na domluvenou schůzku s oponentem, abych po 45 minutách čekání zjistila, že oponent není nikde k nalezení a nikdo neví, kde je… po příchodu domů ve stavu nasranosti, že takhle tu diplomku nenapíšu, mi přišel e-mail, ve kterém se dotyčný omlouval, že byl odvolán k náměstkovi, a domluvil schůzku ve čtvrtek stylem "přijďte v půl čtvrté, já tu budu, pokud si mě nevyžádá někdo důležitější." Jen aby to takhle nebylo pořád. Jo a taky mě strašně vytáčej fronty na lístky do divadel, když tam stojím 2 hodiny a stejně mám smůlu, nebo na benzínce, kde jsou všechny stojany plné, všichni tankují náklaďák a za mnou nidky nestojí už ani jedno auto.

  2. [1]: Tak na lístky do divadla, stejně jako do kina, fronty nestojím – buď se to dá rezervovat přes net, nebo ne a pak to musí sehnat někdo jiný :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.