Neveselé školní povinnosti

12.-15.6.2009
Tak se mi to všechno chýlí ke konci. A všechno najednou. Nejenom, že musím dělat všechny zkoušky s předstihem (zatímco já jsem plánovala jít na zkoušku z dynamiky hned ten další týden, co nám přednášející “zadal”, ať si mezi sebou domluvíme termíny, ostatní uvažovali rovnou o termínu v září), ale do učení na zkoušky a psaní diplomky jsem se ještě připravovala na přijímací pohovor na doktorské studium (i když to byla spíš psychická příprava, i když se mi po této stránce moc nedařilo – jen jsem na to pomyslela, bylo mi fakt zle, … takhle nervózní jsem byla tak možná u maturity … navíc do toho stále konzultuji diplomku a to mi také na náladě nepřidává … ale abych se vrátila k tématu … ze všech stran jsem slyšela, že přijímací pohovor na doktorské studium je spíš oficiální akce, prostě, aby se něco mohlo napsat do dokumentů :-), ale stejně jsem z toho byla hrozně nesvá) jsem si ještě sem tam zajela na závody MTBO, a tak podobně.
A jak to všechno zatím vypadá? S diplomkou tak střídavě zataženo. Občas mě napadne něco geniálního, abych to vzápětí pohřbila nějakou hloupou chybou, jako že například vykresluji něco jiného, než jsem měla v úmyslu a tato prkotina mi vystačí na tři hodinky, kdy hledám, kde je chyba, když mi to s těmi samými parametry už tolikrát proběhlo v pořádku. Co se textu týče, tak ten mám z velké části hotový, jen vychytat chyby a doplnit nějaké pořádné výsledky :-).
V pátek 12.9.09 nastal ten můj velký stresový den – přijímací pohovor. Ač jsem se sama sebe snažila přesvědčit, že o tolik nejde, mé podvědomí to pořád ne a ne pochopit, takže jsem v noci nemohla pořádně spát a vlastně tak tři dny předem už jsem byla nepoužitelná. Prostě se to na mě všude valilo a teď tohle. No co vás budu napínat – když udělám v pořádku státnice (a odevzdám diplomku), tak od 1.10.2009 nastupuji na doktorské studium na ČVUT FS, obor Biomechanika. Tak uvidíme, jaké to bude.
To byl pátek. … Na víkend jsme jeli na závody MTBO k Bruntálu (o tom se snad dočtete na jiném místě na tomto blogu) a do toho se učila na svojí POSLEDNÍ zkoušku na této škole (tedy na této magisterské úrovni). Ve skrytu duše jsem doufala, že to bude jednoduché a že bych si třeba mohla po dlouhé době z mechaniky odnést A, … Ale učit se před a po závody, … navíc mi spousta zápisů v sešitě nedávala smysl, … nějakou konzultaci bych uvítala, ale na to nebyl čas. Trošku jsem se začala připravovat na fakt, že to asi tak růžové v pondělí nebude. … Nakonc jsme se sešli v počtu tří. Na jeden příklad a pět “otázek” (které tedy pro mě byly pomalu těžší a záludnější, než vlastní “důležitý” příklad) jsme dostali pouhých jeden a půl hodiny. Deset minut před vypršením času šel spolužák odevzdat … Zkoušející se na to podíval a když se ujistil, že kolega opravdu příklad nespočítal a z otázek toho také moc nemá, tak se ho otázal, co že tedy po něm chce … Já a druhý spolužák jsme si 45 minutek počkali na výsledky. Spolužák dostal po krátké výměně posledních informací za 16 bodů B. A pak jsem přišla na řadu já se svými 15,5 body a to byl boj. Že mi B bez boje nedá. A tak jsem bojovala. Ale musím sebekriticky říct, že mi to B nakonec dal snad jen za vytrvalost. Když já na všechno potřebuji víc času! 🙂 Takže i tuhle povinnost mám za sebou.
A teď už “jen” ta diplomka. A abych měla nějaké rozptýlení, tak jedeme v sobotu na další cyklozávody – Ruskou ruletu. Vláďa už mi nastínil své závodnické představy – no nevím, kde si myslí, že na takové výkony mám brát energii.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.