Březnové kulinářské zážitky

Tak tu máme konečně další zápisek z kulinářských požitků, které nám matička Praha může nabídnout. Na první z nich jsme se nechali zlákat článkem z přílohy Hospodářských novin. Restaurace Monarchie
v pasáži Lucerna se totiž dle článku může chlubit lákavou lokalitou, vytříbeným menu, příjemným a stylovým interiérem a velmi slušnými cenami. A podle mého názoru to vše opravdu splňuje. Interiér je vyzdoben erby starých nejen českých šlechtických rodů, což dá vašim očím zábavu na celou dobu, co čekáte na objednávku. Vláďa sem šel cíleně za inzerovaným jehněčím, které si opravdu nakonec dal – „rychle pečené jehněčí kotletky na rozmarýnu a česneku, podávané na paté ze dvou druhů masa“. A to byla dobrůtka. Kdo jehněčí nemusí, tak může šáhnout po jiné stránce menu, třeba jako já po „vídeňském guláši s cibulkou a žemličkovým knedlíkem“. Guláš byl krásně měkoučký a žemlové knedlíky byly zpestřením oproti české klasice „houskový/bramborový“, ale špekové knedlíky ze Staročeské krčmy (viz. zápis Staročeská krčma z prosince 2009) jen tak něco nepřekoná. A aby toho jehněčího neměl Vláďa málo, dali jsme si úplně na začátku z předkrmů „do růžova pečený jehněčí roastbeef s hruškovým chutney“. A na příště jsme si schovali „domácí jehněčí parfait s mandlemi a brusinkovým želé“.
Myslím, že v poměru kvalita/cena, se tato restaurace řadí k tomu lepšímu, co jsme poznali.
Další z námi navštívených restaurací nebylo nic menšího než Café Imperial Zdeňka Pohlericha.
Nikdy jsem uvnitř nebyla, takže mě hned po vstupu uchvátily rozlehlé prostory – přesněji řečeno vysoké stropy a celé obložení provedené v drobné mozaice. A co víc – na to, že to není vůbec levná lokalita, tak zde byla hlava na hlavě. Tomu říkám dobře vedená restaurace. Navíc jsme, alespoň na jídlo, nijak přehnaně dlouho nečekali. Jen malou poznámku na okraj – abyste si nemysleli, že si jen tak chodíme do drahých restaurací dennodenně na večeři – toto bylo u příležitosti Vláďových narozenin a vítání jara :-). Tím, že jsme byli docela velká skupinka, jsme měli možnost ochutnat pěknou řádku chodů. Komu se při čtení budou zbíhat sliny a poslintá si klávesnici, ten ať se na mě opováží něco špatného říct – tímto vás předem varuji, že tam vaří opravdu skvostně. Jak se dá očekávat, patří to k tomu dražšímu, co jsme navštívili, ale po odchodu nemáte pocit, že jste se za své peníze brutálně přejedli „levným“ jídlem. Zde platíte opravdu za kvalitu, nikoli za kvantitu.
Nuže, z předkrmů jsme měli:
  • Kachní foie gras marinovaná v červeném víně s toustem z francouzského chleba  
  • Avokádo s šedými krevetami a chilli dresinkem
A jako hlavní chody:
  • Hovězí líčka na červeném víně s bramborovou kaší a restovanou zeleninou se žampiony – to si dával táta a hlavně kvůli tomuto jsme sem také kdysi kdysi chtěli původně jít.
  • Jehněčí kolínko na majoránce se smetanovým špenátem – do jehněčího šel tradičně Vláďa a bylo opravdu … po jehněčím tedy cítit pořádně, měkké; výborný špenát.
  • Ragout z divočáka se šípkovou omáčkou a knedlíčky – to jsem si dala já. A musím říct, že omáčka byla tedy pořádně sladká – Vláďa zkonstatoval, že by to na něj bylo snad až moc sladké, ale v kombinaci s masem, to bylo příjemné. Knedlíčky byly jemné s bylinkami, ale jak jsem říkala u „hodnocení“ Monarchie – už mi asi navždy zůstane v hlavě chuť špekových knedlíků ze Staročeské krčmy.
  • Kuřecí Club sandwich s bramborovými hranolkami a slaninou – to si dal Martin – velký talíř obložený sandwichovými trojůhelníčky a hromadou hranolek, které se mu podařilo „udat“ okolním spolustolovníkům.
  • Zajíc Royale s lanýžovými nudlemi – to si dala máma, když ji Vláďa „vyfoukl“ jehněčí. Krásně jemné maso, dobrůtka.
No a na závěr nemohla chybět sladká tečka 🙂
  • Créme Brulée – pořádně jsme se nemohli shodnout, co že to vlastně je, ale když nám to přinesli, tak jsme zkonstatovali, že a) takhle nějak jsme si to představovali, b) to je výborné
  • Čokoládová bomba „Překvapení“ – kdo se chce nechat překvapit, tak ať to dál nečte. Pro ostatní – přinesli mi čokoládovou kouli velkou asi jako pěst, kterou přede mnou slečna servírka polila horkou smetanou, což mělo za následek, že horní čokoládová polokoule praskla a pod ní se objevila sladkokyselá zmrzlina zasazená v husté, šlehačku připomínající, pěně. Opravdu bomba.
  • Dort „Imperial“ – to si dal Vláďa – kombinace čokolády a fíků.
  • Výběr sýrů – mamča by do sladkého nešla, tak zvolila tuto variantu sladké tečky
Myslím, že pan Pohlreich to v kuchyni opravdu umí a hlavně se umí obklopit šikovnými lidmi.
Na nějakou malé posezení bych sem určitě zase zašla.

1 komentář

  1. určitě to musela být dobrota. ale jinak musím říct ,že opravdové  Kulinářská  orgie se dějí každý rok na velikonoce u Čadů…  🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.