Den 2.

Dnešní ráno bylo opět chladné, ale slunečné. Celý den jsem vlastně strávila zařizováním administrativních věcí a nákupy. Nejprve jsem ráno zašla na obecní úřad zaregistrovat se k pobytu. To byl takový malý výslech, na jehož základě mi za 4-6 týdnů pošlou oficiální kartičku, se kterou pak budu moci všechno . Následovala pošta – koupit si roční kupón na městskou dopravu. Doufám, že se vyplatí.
No a pak, když už jsem měla tu legitku, tak jsem se vydala na okraj mé zóny (ve které legitka platí) a obhlédla jsem místní nákupní centrum. Pak že my jsme konzumní společnost! Tady také! A jak! Ačkoli bylo pondělní dopoledne, tak čtyřpatrový nákupní dům a la Nový Smíchov byl pěkně živý. Nakupování se neslo v duchu “sháním redukci a prodlužovačku”. Z části jsem nakonec uspěla v Ikee a z části pak odpoledne v Coop centru. Coop zde neznamenají jen pouhé potraviny jako u nás, ale přímo celý obchoďák.
Po nákupech jsem se stavila doma na oběd (kus kus bude vděčné jídlo) a zkontrolovat e-maily. Ne že bych na této formě komunikace byla tak závislá, ale domlouvala jsem se se sekretářkou pana profesora, že bych se odpoledne přišla ukázat, tak jsem musela zkontrolovat odpověď. A tak jsem ve dvě hodiny vcházela do budovy s honosným názvem: Zentrum für Zahn-, Mund- und Kieferheilkunde. Přivítal mě pan profesor, opět usměvavý a vstřícný, provedl mě takřka celou budovou a představil mě všem, které jsme potkali (z jeho “pracovní skupiny”). A to tam nebyli přítomní všichni. Následně jsem si popovídala s jeho česky mluvící sekretářkou a to bylo na uvítání vše. Byla jsem tu teď vlastně jen taková návštěva; oficiálně začínám 1.10. Mimo jiné mě paní Regina uklidnila, že i jindy je pan profesor vstřícný lidumil. A pokud člověk dělá, co má, je všude klid.
Uklidněná návštěvou Kliniky jsem se vypravila do centra shánět prodlužovačku. Takhle v pondělí odpoledne člověk teprve poznal, jak je to lidnaté město! Auta tu stála stejně nemohoucně, jako u nás na Barandovském mostě ve špičce J. Ale na rozdíl od mnoha míst v Praze, zde mají tramvaje svůj pruh samy pro sebe. Takže opravdu platí heslo, kterým se české dráhy marně snaží přilákat zákazníky “auta stojí, vlaky jedou”. A už vím, co mi tady přijde takové “divné”. Centrum města je sice z větší části pouze pro pěší, ALE do toho tam jezdí i tramvaje! Takže tramvaj mi posloužila k pěkné vyhlídkové vyjížďce. Až bude ošklivo, tak budu jezdit tramvají v mé zóně sem a tam a koukat, kde je co pěkného a kam se, až bude pěkně, vypravím. Také okouknete, kde jsou jaké obchody, banky, apod.
A na závěr dne, nákup potravin. Už jsem neměla sílu okoukávat, jaké tu mají dobrůtky oproti Čechám, jen jsem si pořád v duchu říkala, že nesmím moc koukat na ty ceny … jinak bych se nenajedla. Ale zkušenosti od spolubydlící – vozit jen to, co tady nesežene. Ale si to vemte – pytlík koření za 3,5 CHF (1 CHF cca 19 Kč)! Naopak balení 8 ks malých Corny sušenek za 3,7, to byl kauf .
Takže celá utahaná jsem ještě pozapojovala prodlužovačku s rozdvojovačem (na pět zdířek), do toho tři redukce, vybalit monitor, zapojit notebook a mohla jsem napsat toto povídání. K večeři – kuskus od oběda, cherry rajčátka ještě ze Střešovické zahrádky, místní chléb a Ementál.
Malá poznámka na závěr – letadla jsou slyšet jen občas, zato večerní pračka z přízemí docela dost, vozík je na 1CHF.

2 komentářů

  1. Tak jsem chtěla zakliknout 5 hvězdiček, ale něco jsem zvorala a je vybarvená jen jedna! Článke je výborný.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.