Návštěva U Štěpána

Čas letí, hrozně letí. Než se človek naděje, tak měsíc a půl je v tahu. A proč zrovna měsíc a půl? Přesně pře 43 dny jsme si totiž s Míšou pochutnávali na dobrůtkách na šumavské bio farmě zvané U Štěpána (http://www.biofarmavojetice.cz/).
Pokud sledujete, lépe řečeno sledovali, pořad Ano šéfe!, tak jistě víte, o kom je řeč. Takže ano, ne šéfe, ale ano – byli jsme tam! 🙂 A nutno říct, že jsme se oblizovbali za ušima úplně stejně, jako pan Pohlreich. Kuchyně vážně skvostná a navíc za velice rozumné ceny! Co víc si může hladový turista přát, že? 🙂 Vlastně vím, co si má přát – chce to, aby U Štěpána zrovna měli volné místo, kam byste si sedli 🙂
Ale pojďme k našemu menu. Jako předkrm jsme si dali jejich domácí škvarky s rozpečenou bagetkou. Škvarečky přinesli na pěkné hromadě domácího sádélka, které také nebylo vůbec špatné, ale z mého pohledu na škvarky zdaleko nestačilo. Míša si jako hlavní chod dala hovězí jehly (well done) obložené zeleninou, já jsem neváhal ani minutu a objednal si hovězí steak (rare) s hříbky a štouchanými brambory. Pokud budu hovořit o svém steaku, tak lepší jsem asi nikdy nejedl. Masíčko mělo skvělou chuť, ačkoliv střed byl řádně syrový, tak z něj netekla žádná krev, no prostě lahoda! To Míša se bohužel trošku zbytečně zalekla a její well done, byl doopravdy well done, takže ve finále si stěžovala, že to je zbytečne vysušené, ale jinak v cajku. No jo no, za chyby při objednávce se platí 🙂 Ze zákusků nás nic moc příliš neoslovilo, tak jsme ho pro jednou oželeli a spokojili se jen s masem 🙂
Na závěr se snad již jen zopakuji, že návštěva U Štěpána vážně stála za to a budeme-li se někdy opět vyskytovat v jeho okolí, tak zkusíme opět zavítat – snad budou mít nějaký to místečko volné.

3 komentářů

  1. Nemůžu než souhlasit, že zážitek U Štěpána byl velmi příjemný. Škvarky se sádlem a bagetou byly vynikající, i když na tu hromadu sádla bychom potřebovali malý pecen chleba. Nevím čím to, ale přišlo mi to méně tučné, dál-li se to tak říct, než škvarková pomazánka ve Staročeské krčmě v Dejvicích. Jak Vláďa zmínil, má masová jehla byla více než by mi bylo milé, ale mohla jsem si za to sama. Ale přílohová vařená kukuřice byla mňamozní. Příště si holt dám pozor na vyjadřování. A jak jste mohli v posledním dílu Ano, šéfe!, kdy přijel Pohlreich Štěpána zkontrolovat, vidět, takové žebírko či pupek! – prostě tam ještě minimálně jednou zajet musíme :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.