Prezentace pro studenty

26.10.2010
          Než jsem sem jela, bylo mi kladeno na srdce, ať zde (minimálně ze začátku) pořádně “zamakám” a pak už to vše půjde samo. Prostě udělat dobrý první dojem. Takové věci mi ale nikdo speciálně říkat nemusí. I tak se tady dějí zajímavé věci a pracuje se na pěkných projektech, takže se snažím aktivně zapojit do kde čeho (nebo minimálně se na to jít podívat a být v obraze). A tak jsem bez sebemenšího zaváhání kývla na prosbu o pomoc při prezentaci tohoto “oddělení” studentům, kteří si budou v následujícím semestru volit svoji specializaci. Oč šlo – pro studenty bylo na několika pracovištích připraveno povídání o náplni výzkumu a možnosti následného využití v praxi. A profesor se momentálně zabývá helikální osou pohybu v čelistním kloubu. A o tom se jim chystal povídat. Co se k tomu dá říct – hlavně předvést! Jde o to, že mají přípravek, na který přichytí diody, které následně snímají soustavou tří kamer. Je tak zaznamenán pohyb dolní čelisti vůči horní. A to pak dále zpracovávají, ale do těchto detailů se profesor raději nepouštěl, protože uznejte sami – běžného studenta medicíny by matematika spíš odradila . A o ty tady šlo – obecná medicína + zubaři.
            Asi již tušíte, co bylo mým úkolem … Ano – já byla tak, na které byly přichyceny diody a která musel na pokyn různě otevírat a zavírat ústa, aby mohli studenti na počítači sledovat daný program a jak se to tam pěkně hýbe. Pro ty, kteří si snad ještě neudělali obrázek, nabízím následnou fotodokumentaci .
01
Stabilní referenční systém souřadnic byl v pohodě – tyto diody byly připevněny na brýlích, které se mi sice kvůli jednostranné zátěži neustále trošku sesouvaly z nosu, ale jinak mě to zas až tolik neotravovalo. To pohyblivý referenční systém byl náročnější. Cílem bylo sledovat pohyb dolní čelisti, takže to zde řeší tak, že se pohyb těchto diod musí nějak spojit s pohyb dolní čelisti, neboli zubů …(viz další foto.)
zuby
… Takže nejdřív mi z hmoty a la modurit vytvořili otisk oblouku spodní řady zubů. Po vytvrdnutí dovnitř nanesli relativně lepkavou pastu (div mi nevytrhli zuby, když to vyndavali), která následně také ztvrdla a vytvořila tak v hrubém “moduritu” přesný otisk jednotlivých zubů. Tato vanička pak přesně držela na místě (na zubech). Následně se na to přidělalo jakési “T”, které mělo na koncích ony diody. Mít tohle v puse už tak příjemné nebylo, ale po obroušení, se s tím dalo nějakou dobu vydržet.
02
Boční pohled na hotovou sestavu.
03
A toto je již vlastní prezentace. Pan profesor předvádí princip na modelu. Já musela dávat dobrý pozor na kabely, abych je odněkud nevytrhla. V pozadí jsou vidět snímací kamery. Skupin studentů bylo celkem pět, z čehož každá prezentace trvala půl hodiny. Naštěstí na vlastní demonstraci, do které jsem byla zapojena, stačilo tak pět minut a pak jsem se mohla “odstrojit”.
Takže se tady nenudím

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.