Cyklovýlet na Uetliberg

11.9.2011
Ačkoli na neděli hlásili špatné počasí, které mě odradilo (spolu s tím, že jsem potřebovala dokončit část článku do školy) od výletu s ostatními na Säntis, nakonec se to vybralo (nebo spíš se to o kousek opozdilo, takže vítr a okraj bouřky přiběhl až na konci dne). Takže když jsem před polednem měla povinnosti hotové, po dlouhé době jsem vytáhla horské kolo a vypravila se na Uetliberg. Proč sem? 1) jsem tam za hezkého počasí ještě nebyla a zajímalo mě, jaký je odtamtud výhled na jezero a Zürich, 2) musela jsem si vyzkoušet, jaké to je, vyjet 500 výškových metrů.
Trvalo mi 45 minut než jsem se vůbec dostala pod kopec. Pak to začalo stoupat. Teplota cca 30 stupňů. Zpočátku to šlo – po silnici se do kopce jezdí docela dobře, a i sklon byl v mapě značen “pouze” dvěma stoupajícími šipičkami. Pak jsem se ovšem od silnice odklonila a začalo tříšipičkové stoupání po šotolině. Následně se přidali i chodci, kteří se nechali vyvézt buď kousek, nebo až nahoru, vlakem. Měla jsem pocit, že se snad odpařím. Šílené vedro! Takže pít, pít, pít a pomalu šlapat. Tři sta metrů pod vrcholem (výš vlak nejede) jsem se jen usmívala na namalované dívčiny, které si to dali jako rodinný nedělní výlet – v lodičkách … no o takových si myslím své. Ale proto tam ten vlak je. Aby mohl na vrchol každý. I ten, kdo by to za normálních okolností nevyšel.
Z vršku je opravdu krásný výhled.
Jen co jsem se trošku nasvačila a vychladla, zamířila jsem dál. Zatím jsem za sebou měla cca 17 km s hrozným převýšením … a ta lepší část mě čekala – Planetenweg – hřebenovka s maketami jednotlivých planet. Celý systém je udělaný v měřítku 1:1 miliardě (tzn. 1 m ve skutečnosti představuje 1 milion km v planetárním systému) s tím, že Slunce se nachází na vrcholku Uetlibergu (v průměru má dobré dva metry). Další planety jsou úměrně velké a úměrně daleko; některé malé jak článke prstů a několik kilometrů od Uetlibergu.
Pohled zpět na Uetliberg.
Neptun (v pozadí Uetliberg, kde se nachází slunce).
Po de facto vrstevnici, po které se tedy jelo suprově, jsem dojela až do Buecheneggu, kde mě po zdolání posledního stoupáku čekal úžasný sjezd do Adliswillu k řece Sihl. A podel Sihlu až do Zurichu. Pak už jen klasické stoupání z centra k nám.
Čtyřhodinový výlet a byla jsem úplně vyřízená. Vláďa s ostatními, také pěkně vyřízení, dorazili kolem půl osmé. A na závěr pěkného víkendu byly palačinky.

1 komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.