Tak na rozdíl od článku o květnové dovolené v Itálii, který asi nikdy nesepíšeme :), krátké shrnutí naší dovolené v oblasti Gryere píši jen se 14 denním spožděním.Začnu fotkami, které jsou stejně vždy nejvíce vypovídající. Krátký výběr z těchto čtyř dnů naleznete na našem rajčeti: http://misaavlada.rajce.idnes.cz/ Dovolená to byla krátká, ale vydatná. Za čtyři dny jsme viděli to nejdůležitejší, co v této oblasti je – továrnu na čokokádu (Cailler) a sýr (Gruyere). A teď trochu podrobněji.
Pátek
Z Zürichu jsme vyráželi v pátek ráno. Naše první zastávka byla nedaleko Meiringenu (cca 30 km východně od Interlakenu) v Aareschlucht, což je kaňon podél řeky Aare. Měří cca 1,5 km a vede tunely a po lávkách nad řekou. Kdyby bylo víc vody, tak by to bylo zajímavější.
![](http://umarku.cz/wp-content/uploads/4c422b9774_78908896_o2.jpg)
Aareschlucht
Odtud jsme pokračovali přímo do Gruyere, kde jsme zašli do sýrárny, resp. muzeum sýra, kde jsme mohli nahlédnout do výrobní linky (přišli jsme zrovna v mezidobí, kdy nevyráběli), snědli ochutnávku (tedy jen já, na Vláďu to moc smrdí), podívali se na úžasně zautomatizované zrání sýrů a ještě se zašli podívat ke Gruyerskému hradu.
![](http://umarku.cz/wp-content/uploads/979eee706b_78908989_o2.jpg)
Gruere a ochutnávka.
Následně jsme se jeli ubytovat do luxusního Bed and Breakfast v Tour de la Treme nedaleko města Bulle. Luxusní z toho důvodu, že jsme měli pěkný pokoj s vlastní koupelnou a WC (což není vždy samozřejmostí), balkón s krásným výhledem na okolní kopce, lednici, rychlovarnou konvici, mikrovlnku a TV se satelitem (kterou jsem tedy ani jednou nezapnuli).
Sobota
Druhý den na mě bohužel skočila nějaká viróza, takže jsem s Vláďou na 135 km dlouhý (2,5 km vertikálního stoupání) nejela.
Druhý den na mě bohužel skočila nějaká viróza, takže jsem s Vláďou na 135 km dlouhý (2,5 km vertikálního stoupání) nejela.
![](http://umarku.cz/wp-content/uploads/48d35bee8f_78909252_o2.jpg)
Místo toho jsem se vypravila znovu do Gruyere na výstavu H.R.Geigera. Komu to jméno nic neříká, tak to je ten, který navrhoval Aliena (Vetřelce). Některé jeho obrazy … to je fakt mazec … Byl tam i krátký film pojednávající o jeho tvorbě, kde říkal, že leckdy jen skicoval své noční můry … to bych fakt nemusela. … Odpoledne jsem prospala a čekala tak, až se naprosto vyřízený Vláďa vrátí. Krásně se strhal, ale znáte to … tihle sportovci nejsou spokojení pokud mohou druhý den chodit 😀 … Večer jsme se vypravili do centra na véču. Měli jsme štěstí – obsadili jsme poslední dvě volná místa. Vláďa si objednal úžasný dvojitý steak se smetanovými brambory a houbovou omáčkou. Zneužíval toho, že umím francouzky (Bulle a Gruyere jsou již ve francouzsky mluvícím kantonu, což je supr, protože jsem konečně rozuměla, co se kolem mě děje) a pořád jsem se na něco musela vyptávat.
Nedele
V neděli mi již bylo lépe, a tak jsme vyrazili do Molesonu. Je to kousek za Gruyere a jeli jsme se sem podívat na tradiční výrobu sýra (to jsme předtím v Gruyere neviděli). Zajímavé.
V neděli mi již bylo lépe, a tak jsme vyrazili do Molesonu. Je to kousek za Gruyere a jeli jsme se sem podívat na tradiční výrobu sýra (to jsme předtím v Gruyere neviděli). Zajímavé.
![](http://umarku.cz/wp-content/uploads/2951779a4a_78909379_o2.jpg)
Tradiční výroba sýru v Molesonu.
Nakonec jsme dostali ochutnávku syrovátky a vydali se na Moleson (2002 m n.m.). Tento kopec je zajímavý tím, jak jsme vypozorovali, že ačkoli je všude okolo azuro, tak tento vrcholek je v mracích. Takže co se výhledů týče, musí být člověk stále ve střehu a využít jakoukoli skulinku mezi mraky, aby se podíval do údolí. A k tomu ty krávy! Byly všude! Ono se není čemu divit, když se v Gruyre spotřebuje ročně tolik milionů litrů mléka.
Pondělí
No a v pondělí konečně – čokoládovna v Brocu – zde se vyrábí čokoláda značky Cailler – nejstarší ve Švýcarsku (nyní patří do skupiny Nestlé, jak jinak). Bylo to supr. Zaplatili jsme si i dvouhodinový kurz výroby plněné čokolády.
![](http://umarku.cz/wp-content/uploads/7c199781f7_78911103_o2.jpg)
Pod dvouhodinovém kurzu již známe všechna tajemství a můžeme si udělat vlastní plněnou čokoládu.
Takže nápady sem a my vám vyrobíme čokoládu dle vašeho mlsného jazýčka!! Následovala cca hodinová prohlídka. Rozhodně to bylo lepší než Maison du chocolat u Strasburgu, kde jsme byli loni. Bylo to více interaktivní, podívali jsme se na výrobní linku minibrunches (takové malé čokoládičky s mléčným vnitřkem a oříšky navrchu; i s ochutnávkou) a na závěr ochutnávka asi osmi čokolád a tří bonboniér. To jsme si dali! Následně jsme si došli pro naši vychlazenou čokoládu vlastní výroby a tím naše čtyřhodinová návštěva čokoládovny skončila.
Následně jsme na radu pana domácího jeli do Les Gorges de la Jogne (The Gorges of the Jogne), což je opět malebný kaňon u řeky. Opět, kdyby bylo víc vody, bylo by to zajímavější. A tím naše dovolená skončila. Do Zürichu jsme k našemu milému překvapení dojeli bez jediné zácpy, v sedm večer. Vybalili jsme a unaveně zalezli do postele.
Ale rozhodně se do této oblasti ještě někdy musíme podívat.