Nationalpark

Týden opět rychle utekl a já, na rozdíl od Vládi, neměla vůbec čas sepsat, jak jsem se měla v Graubündenu já (zatímco si Vláďa užíval jízdu v pelotonu). Vzhledem k tomu, že mi bylo jasné, že spát ráno asi nebudu, když celý kemp nejpozději v pět ráno bude vstávat a připravovat se na závod, připravila jsem si na dobu, co bude Vláďa na kole, pěší výlet. Byla by škoda nevyužít blízkosti národního parku (jediného ve Švýcarsku).
Schottensee ve Fluelapassu (2383 m).
Neděle: Takže jsme ve 4.45 vstali (ano, ano, Vláďa nemohl dospat), dali si snídani, Vláďa si začal připravovat věci (kolem nás už někteří maniaci byli v cyklistickém a jeli se projet!) a i já se začala připravovat na výlet. Vzhledem k tomu, že jsem neměla moc přehled, kdy a kam by mě eventuelně mohl nějaký autobus popovézt, jako nejjednodušší se mi jevila varianta vyjít přímo z Zernezu, kde jsme stanovali. “Bohužel” jediná trasa odtud, která vedla do národního parku (nikoli pouze po okraji, kolem řek, což tedy také mohla být pěkná túra), byla naplánovaná na sedm hodin (pro ty, kteří nesledují tyto švýcarské zápisky, jen dodám, že v celém Švýcarsku jsou vzdálenosti na turistických ukazatelích udávány v hodinách, nikoli v kilometrech). No což. Když v sedm vyjdu (v sedm ráno byl start Vláďova cyklomaratonu), tak to budu v rozumnou dobu v cíli, aby na mě nemusel Vláďa dlouho čekat.
Vše proběhlo dle plánu. V 7h ráno Vláďa odstartoval a vrhl se vstříc několika nepříjemným kopcům (vlastní závod Vláďa popsal v jiném článku). Já se vydala po Nationalpark-Panoramaweg do národního parku (trasa č. 45. Její celková délka je 150 km, takže tady by se daly nachodit nějaké výlety). Co na tomto místě bylo úžasné (kromě krásných výhledů) bylo to, že tu nebyly žádné krávy a ty jejich šílené zvonce!
První etapa mého výletu byla tříhodinová – z Zernezu (pozn. v němčině se “z” čte jako “c” … takže když jsem chtěla kolegovi říct, kam jdu, chvíli nám trvalo, než pochopil, o jakém že místě mluvím 🙂 ). Zernez je ve výšce 1485 m, Chamanna Cluozza 1882. Což znamenalo vyjít do cca této výše, chvíli jít po krásné vrstevnicové cestě s úžasným výhledem do údolí s řekou a protilehlý pás kopců … pak jsem ovšem zjistila, že do toho krásného údolí musím spadnout a ten “krásný” pás hor přejít. Tato etapa mi z paměti nějak vypadla, takže jsem byla nemile překvapena, jak padám do údolí. Jinak profil viz zde.
Já šla směr Zernez-Prasura-Chamanna Cluozza-Murter-Vallun Chafuol-parkoviště č. 3. Celkem tedy cca 15 km.
Dokumentaci cesty naleznete na našem rajčeti zde:
Do Chamanna Cluozza mi to trvalo opravdu ony tři hodiny. Doplnila jsem si zde vodu a pokračovala po značené cestě (zde byla první značka po asi hodině (!) hlavně, že mají všude cedule “nescházejte z cesty” 🙁 – ke konci výstupu bylo jasné, kudy se držet, kdy ž širokodaleko byla pouze jedna vyšlapaná cestička, ale zpočátku nebylo moc jasné, co je cesta, co kozí stezka, co jen vymletá strouha od vody … ) na Murter (2545 m). Tzn. dle jejich propočtů mě čekaly dvě hodiny stoupání (nastoupat celkem 663 m). V porvnání s našimi předchozími výstupy se to zdá jak nic, ale asi kvůli celkové nadmořské výšce se mi nešlo dvakrát dobře. Ale výhledy byly supr. Cestou jsem viděla i horké kozy a vršek Murteru okupovali svišti.
Průběžně jsem si kontrolovala čas, abych měla představu, kdy Vláďa teoreticky dojede do cíle. A k mému překvapení volal o hodinu dřív, než jsem ho čekala (!) – že již je v cíli a kde prý se nacházím. Podle hodinek mi to na vrchol mělo trvat ještě hodinu a pak ještě dvě hodiny dolů na parkoviště. Tak jsme se dohodli, že pobalí věci, nají se a zaparkuje na parkovišti P3 v národním parku a půjde mi naproti. Já natáhla krok a vydala se vstříc vrcholu. Bylo to nekonečné. Ale k mému milému překvapení mi to trvalo o půl hodiny méně, než hlásili. Nyní mě čekal dvouhodinový sestup do Vallun Chafuol. Nahoře jsem si dala sváču, přioblékla se a hurá dolů. Občas jsem si popoběhla, protože z takovýhle kopců to je leckdy bezbolestnější. Opět se mi otevřely krásné výhledy do dalšího údolí (s tyrkysově modrou vodní nádrží Lai da Ova Spin).
Lai da Ova Spin
S Vládou jsem se potkala cca 10 minut před dosažením nejspodnější části mého sestupu, tzn. na úrovni nádrže. Pak už jen cca 30 minut do kopce na parkoviště.
Nakonec jsem celou tuto trasu, která měřila cca 15 km a na které jsem nastoupala necelých 1500 m, ušla za přibližně šest a čtvrt hodiny. Zastávek bylo minimálně, z kopce jsem si sem tam popoběhla. Uťapaná jsem tedy byla pěkně. Ale bylo to pěkné.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.