Pittsburg –> Buffalo

Pondělí 24.9.
Ráno jsme si „přivstali“ a vyrazili na brzkou snídani do Pamela´s Dinner, kterýžto podnik získal ocenění roku za nejlepší snídaně (za poslední čtyři roky). Jak již tradičně, byl to mazec. Já jsem si dala palačinky s banánem a ořechy, což obnášelo dvě ohromné palačinky, každá s celým banánem, v tom bylo tak 300g vlašských ořechů a k tomu nemohla chybět šlehačka. Vláďa si dal míchaná vajíčka, křupavou slaninu, francouzské „lyonské“ brambory a toust nasátý máslem – toho všeho samozřejmě byla pořádná (mastná) kopa.
Pěkně přejedení jsme šli na prohlídku „Cathedral of learning“ (http://pittsburgh.about.com/od/things_to_do/p/classrooms.htm), což je ohromná budova, která je součástí University of Pittsburgh. Zajímavé je, že několik tříd je provedeno ve „stylu“ některé země. Nechyběla ani Československá či Švýcarská třída. A výhled seshora byl úžasný.
Poté jsme zabalili a vyrazili do Buffala. Cesta ubíhala v poklidu (co byste taky čekali, když je maximální povolená rychlost 65 mil za hodinu, tzn. cca 108 km/h).
Asi hodinu severně od Pittsburgu jsme se zastavili v Grove City v outletech (všechno možné), kde jsme si pěkně zaschopáčovali. Mimojiné jsme si koupili „five fingers“ boty!! Jsou supr!
Následně jsme se zasekli v zácpě, takže do Buffala jsme dojeli po osmé večer. Navigace nás dobře nasměrovala, takže náš hotel Manor Inn http://universitymanorinn.com/ jsme v pořádku našli.
Úterý 25.9.2012
Dnes jsem měla ještě s profesorem schůzku na místní zubní klinice, se kterou máme velký grant. Moc příjemní lidé. Po schůzce následoval neformální oběd a já se oddělila a s Vláďou jsme vyrazili na Niagáru (dnes svítí sluníčko, zítra má pršet, takže jsme toho chtěli využít). Cestu jsme našli. Vodopády jsou pořádné, ale stejně … asi jako s Rýnskými vodopády – prostě masa vody, co padá dolů. I nahoře jsme byli částečně mokří od vodní tříště, takže dolů na loď jsme ani nešli. Ale k patě vodopádu jsme se svezli výtahem.
U vodopádů jsem si k výhledu na Kanadskou stranu dala kávičku a „cookies“ zmrzlinu.
Pak jsme se prošli ještě na Three Sisters Islands a zamířili zpět k autu.
Cestou zpět do Buffala jsme se zastavili v dalších outletech a Walmartu (normální velký obchoďák), ale hlavně v jakémsi sport baru na smažená křidýlka. Ve výsledku jsme si dali jakýsi stolní výběr (nachos se třemi salzami, obalenou a smaženou mozzarellu, vykostěná křidýlka, žampiony a cibulové kroužky, k tomu další čtyři majdičky) a protože to Vláďovi ještě nestačilo a protože ona vykostěná křidýlka byla v těstíčku, což nebylo úplně to nejlepší, dal si ještě šest grilovaných křidýlek a ta už byla dle jeho gusta. K tomu půl litru koly a alkokokteil a mohli jsme příjemně najedeni (Vláďa; já byla pekelně přejedená) vyrazit domů.
A zítra (středa 26.9.) míříme k Five Finger Lakes oblasti.

4 komentářů

  1. Five fingers jsou prostě nejlepší a tyhle jsou typ KSO nebo jaký? raději se ani neptám kolik tam stojí, protože předpokládám, že to je vyrazně méně než u nás…ach

  2. Tak, jak popisuješ(te) kulinářské zážitky, se nedivím, že spousta Američanů je tak tlustých. I když řada evropských zemí je úspěšně dohání (včetně naší zemičky). ???

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *