Souhrn posledních událostí

Abyste si nemysleli, že jediné, co tady děláme je věda/práce a kolo 🙂
  • Sobota (21.4.) – Vzhledem k tomu, že hlásili špatné (deštivé) počasí, naplánovali jsme si odpočinový den – nákupy v Glattcentru (shánění dárků) a mytí oken – to dalo zabrat (oboje).
  • Neděle (22.4.) – Na neděli hlásili snad ještš horší počasí (a jako vždy se spletli – bylo docela slušně), tak jsme si naplánovali výlet na stěnu a pořádně si zalezli. Poprvé jsem zdolala obtížnost 6a+ na prvním (tzn. sama jsem si musela tahat lano a jistit, ale o tom třeba více jindy. A co se obtížností týče, viz poznámka pod textem).
  • Pondělí (23.4.) – S kolegyněmi jsme se vypravily do termálních lázní v centru Curychu (http://www.thermalbad-zuerich.ch/index.asp?kat=Gruppe14). A bylo to supr! Vstupné není sice nejlevnější, ale koupel ve vyhřátém bublinkatém bazénku na střeše areálu s výhledem na Curych, jezero a Alpy stál za to!
  • Úterý (24.4.) – Koncert Nightwish v Hallenstadion Zürich. Bylo to velký, hlasitý, velkolepý a pěkně zaplněný. Co mě ve výsledku trošku zkazilo dojem a co jsem nevěděla bylo, že skupina v roce 2005 změnila zpěvačku (Anette Olzon), která nedosahuje takového rozsahu, jako ta předešlá (Tarja Turunen). Což, jak jsem následně dohledala, se nelíbilo ani dalším fanouškům, a tak se fanoušci rozdělili de facto na dva tábory „Nightwish’s fanbase became significantly divided on Anette’s (Anette Olzon) style of singing. Some fans felt that her voice was not trained or powerful enough to suit Nightwish’s symphonic metal style, and claimed that her voice would be better suited to pop rock. Other fans assert that the power in her voice, in addition to the instrumentation, is what makes Nightwish retain their Symphonic power metal style.“ (zdroj Wiki). No ale od toho tu je internet. Na Youtube http://www.youtube.com/watch?v=JDcm_-qSe24 můžete shlédnout celý rozlučkový koncert z roku 2005 – je supr. No a v Praze jsem nelenila a zakoupila dvě CD od Tarja Turunen – supr!
  • Středa – to máme klasicky večer němčinu.
  • Čtvrtek (26.4.) – Navečer přesun do Čech. Abychom se vyhnuli všem možným zácpám po cestě, vyjeli jsme relativně pozdě (kolem půl sedmé) a do Prahy tak dorazili v jednu v noci.
  • Pátek (27.4.) – Poté, co jsme šli spát kolem půl druhé ráno, jsme vstávali v půl sedmé, abychom mohli být na osmou u zubaře (já i Vláďa jsme to měli jako klasickou prohlídku, jen Vláďa má již švýcarské pojištění – v tom zubař není, a pak je jednodušší využít služeb českého zubaře než švýcarského) – tak krátkou prohlídku jsem neměla od dob základní školy! A to mám z gymnazijních dob k zubařům respekt (rozumněj – trošku se bojím 🙂 ). A pak už nám nic nebránilo vrhnout se na nákupy – Hudy sport, Bontonland, Rock Point, Baťa, oběd v palačinkárně, drogerie a domů. Teploty se vyšplahy skoro ke 30°C a v tomhle pobíhat po Praze je skoro za trest.
  • Sobota (28.4.) – Přesun do Káranýho na chatu, kde jsme si úžasně užili oslavy Helčiných kulatin a dalších přidružených narozenin a svátků. Na dvě hodinky jsme vyrazili i na rychlý okruh na kolo. V tom teple (stále min 27°C) to je mazec a chce to pít, pít a krémovat se.
  • Neděle (29.4.) – Po opuletní snídani, která zabrala celé dopoledne, jsme se vrátli zpět do Střešovic na neméně opulentní oběd. Následovala další návštěva kamarádů za Prahou a ve večerních hodinách návrat do Káranýho.
  • Pondělí (30.4.) – S Vláďou jsme vyrazili na kolo. Původně byla v plánu zmrzlina v Loučni, což je pěkných 80 km po rovině s jedním kopcem v Loučni. Ale protože jsem chtěla jet kolem Úval (nedaleko bydlí kamarád a myslela jsem, že by mohl pokračovat s námi), vyrazili jsme jižním směrem. Kamarád doma nebyl, tak jsme sami pokračovali jižě až do Stříbrné skalice na Sázavě. Doplnili jsme tekutiny, ja se schladila zmrzlinou (jak jinak než Míšou), Vláďa doplnil rychlé cukry ve fromě koláčků a pokračovali jsme zpět. Musím říct, že tím jak Vláďa pořád musel šlapat proti větru a já se šikovně držela za ním, cesta suprově odcejpala a hlavně silové poměry se na rovinatém terénu (ve srovnání se Švýcarksem) vyrovnaly. Teploty opět okolo 30°C a tachometr po 4 h jízdy ukazoval 100 km (5:15h celkem).
  • Úterý (1.5.) – I tento den je ve Švýcarsku volno, proto jsme mohli do Zurichu vyrazit až v tento den odpoledne. Zabalit vše (opět plné auto – ale to bylo tím, že Vláďa dostal tolik dárků :), mimojiné – pekárnu chleba a ta zabere místo). „Domů“ jsme dorazili kolem desáté večer, vybalili věci a zcela zničení (teda já určitě) padli do postele (a jak se mi druhý den nechtělo stávat! – Vláďa se oháněl tím, že jsem teď měla pět dní volna ! – ale moc jsem si neodpočala).
  1. Pozn.: Něco více k hodnocení obtížnosti: http://cs.wikipedia.org/wiki/Stupnice_obt%C3%AD%C5%BEnosti_%28horolezectv%C3%AD%29 Jinak tam u nás (v Curychu) na stěně jsou nejlehčí cesty 2 a nejtěžší 7c.
  2. Pozn.: mohu sice psát česky, ale kontrolu pravopisu nemám, tak případné hrubky a přeťuky ignorujte

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.