St. Galen

Jarní, teplá a slunečná sobota (15.2.14) přímo vybízela k nějakému pěknému výletu. A tak jsme se vypravili do St. Galenu, kde jsme za svůj pobyt ve Švýcarsku ještě nebyli. Luxusně jsme zaparkovali hned u centra v podzemních garážích. Cestou na trh jsme si v malém obchůdku koupili dva výborné sýry a Appenzell bylinkový likér. Trh byl výborný. Koupili jsme hromadu levné zeleniny, domácí těstoviny, pohankovo-jablečný chléb, tirolské špekové knedlíky, česnek a domácí fondue. Vše jsme dali do auta a pokračovali na prohlídku města. Celé nejužší centrum je pěšší zóna, takže procházka to byla velmi příjemná. Na lavičce na sluníčku si Eliška dala oběd a venkovní prostředí si dost užívala. My si vzápětí dali u stánku (široko daleko to byl jediný) klobásu (typickou OLMA, která byla bílá a spíš taková neutrální, a pak červenou, která byla více masová a výrazná) a hot dog. Poté jsme prošli místní architektonicko-výtvarnou rote-stadtlounge (těžko říct, co to mělo za smysl – několik ulic bylo pokryto červeným “kobercem”) a pomalu se vraceli zpět k autu. Ještě nesmím opomenout čokoládovnu (kavárna, kde prodávali i spoustu výrobků z čokoláday) a palčinku od stánku na cestě zpět.
Tím jsme ještě ale nezkončili. Nyní jsme zamířili do Arbon u Bodanského jezera. Až, když jsme přijeli k místní plovárně, jsme si uvědomili, že to bylo právě zde, kde jsem v roce 2011 plavala jedny z mých prvních (a posledních) plaveckých závodů (článek zde). Po turistické jsme se vydali směrem k centru Arbon podél jezera s výhledem na Německo a rakouské Alpy. Kousek od plavečáku v Arbon dostala Eliška na lavičce svačinu a přesedlala z kočáru do nosítka. To bylo vlastně poprvé, co ho pořádně vyzkoušela. Zatím v tom byla jen doma a to vždy tak na pět minut. Ale teď jsme jí to udělali do módu “koukám dopředu” a to se jí líbilo. Vláďa pak říkal, že po tom 1,5 km se docela pronese (ve svých necelých 7 měsících má již přes 8 kg). Pak už jsme definitivně zamířili domů.
Několik fotek je k náhlédnutí na našem rajčeti zde (pouze pro ty, kteří vědí heslo).

5 komentářů

  1. Musel to být bezva výlet. Míšo, máte s Eliškou krásné pletené čepičky. Nebo je to jenom jedna, kterou si půjčujete? ;-)

  2. Pletené čepičy kmáme všichni tři. Jen Vláďovi v ní je zatím pořád zima, takže společná fotka v čepičkách bude asi až na jaře (i když jarní počasí bylo už teď).

  3. [4]: S tím nošením dopředu to musí být horší než v těhotenství. Nedělám si iluze, že by to bylo na držení těla nějaké dobré. Vlastně netuším, co na tom všichni vidí! Zlatý kočárek! Na tomhle nosítku se mi spíš líbí, že jde dát i na záda, když už je dítě větší a jen ho potřebuješ třeba trochu poponést. A jinak vepředu to je fakt jenom na chvilkové ponošení, ať se může prcek také trochu koukat kolem sebe.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.