Wilalauf

Sobota 24.10.2015
Tak Eli má za sebou první běžecké závody!! Herbstlauf Wila: 180 m za 2 min 07 s. Skončila předposlední ve své kategorii, ale to bylo také tím, že soutěžila s holčičkami i o 2 roky staršími (kategorie 2011 a mladší). S námi držela krok maminka s holčičkou ročník narození 2014 :-). Eli byla celá natěšená, ale jakmile odstartovali a všichni se kolem nás prohnali, tak se dala chudák do breku, ale při tom stále statečně běžela. Vedle nás běžel tatínek s také brečící holčičkou, která ale byla o něco starší nž Eli. Působilo to na mě hrozně legračně. Pak přišel “kopec”, to jsem mylsela, že snad budu muset Eli nést. Ale těch pár metrů zdolala a pak už to neustále klesalo. Nálada se jí zlepšila a pak už běžela s úsměvem a užívala si to. Napomohla tomu také určitě atmosfére, kdy lidé podél trati těm prckům usilovně fandili, bylo slyšet i povzbuzující kravské zvonce (ne že krávy zvonily, ale lidé si opravdu přinesli zvonky na povzbuzování). Nakonec to Eli krásně zvládla. A v cíli dostala marcipánovou berušku s marmeládou a čokoládou a od té doby se ptá, kdy zase budou nějaké závody :-).
Předzávodní čekání.
Ještě chvíli jsme zůstali a koukali na další kategorie, jak se snaží. Eli do toho neustále jezdila na klouzačce. Pak jsme si dali něco malého k obědu a vyrazili jsme k Winterthur do “lesní zoo” (Forstbetrieb Winterthur). Funguje to jako zoo, jen se neplatí vstupné a zvířata mají výrazně větší výběhy, než v normální zoo (také kvůli tomu může být těžší některá zvířata zahlédnout). Viděli jsme vlky vyhřívající se na sluníčku, muflony, koně Převalského a to bylo tak všechno, protože pak jsme se zasekli na hřišti. Tedy, Eli samozřejmě, Vláďa jí tam hlídal a já si v klidu dala kávu a zdálky na ně koukala. Nemohli jsme ji tam odsud dostat. Až jsme se nakonec vymluvili na mé rodiče, které dnes měli do Curychu dorazit, tak že musíme domů a přivítat je. K autu jsme to vzali ne po silnici, jako předtím, ale lesem, kde byla “Kunstweg” – podél cesty byly různé umělecké výtvory. Takže jmse měli zpestření.
Lesní včela
Eliška konečně usnula. A prospala to až domů, kde už opravdu naše návštěva čekala. Shodli jsme se, že jsme všichni po dnešku už dost unavení, než abychom absolvovali ještě Mostfest, který teď v Curychu je, a zůstali jsme se doma dívat na ragby, což byl také dobrý program.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.