Další dvě parádní letní akce. Původně to vypadalo, že Vláďa pojede do Švýcarska na dovču s Honzou a já s dětmi budeme výletovat doma po okolí. Ale z dovolené nakonec sešlo, a tak jsme do Vrbného jeli. Krásně to vyšlo, protože o víkendu byl kajakářský kemp od Zažij vodu, a na to navazovaly tři dny paddleboardového kurzu na kanále. Navíc jsme využili (zneužili 🙂 ) možnosti spát pěkně v posteli u známých v Křemži, což je od Vrbného (na okraji Českých Budějovic) přibližně půl hodiny autem. Vláďa tak mohl během mého kurzu „doma“ v klidu pracovat a neplýtval na můj kurz dovolenou :-).

Kajaky byly super. Kanál ve Vrbném je o něco širší, než Brandýs, na kterém normálně jezdíme, a také na začátku a na konci jsou klidnější úseky, vhodné pro začátečníky, jako jsme my. Jo a navíc jsme se přihlásili na Salzu, takže jsme tohle brali jako dobrý tréning. Vláďa statečně začal na kajaku, ale poté, co se mu nepovedlo několik přejezdů, kdy skončil hlavou dolů a pak trvalo věčnost, než kajak vylil, to vzdal to a šel si nafouknout packraft 🙂 Pak už mu to šlo dobře. To já jsem to zvládla bez cvaků a měla jsem z toho fakt dobrý pocit. Navíc počasí docela vyšlo.

A pak přišlo pondělí a můj kurz na paddleboardu. Organizovali to lidé z paddleboard půjčovny ze Zlína. Širokodaleko divokou vodu nemají, tak tohle uvítali. Jako instruktory jsme měli Jana a Jana :-), kteří se v českém SUP žebříčku (na divoké i klidné vodě) drží pěkně vysoko. A bylo to super! Nejprve jsme začali na břehu povídáním o bezpečnosti, strečink, apod., následoval tréning na klidné vodě a pak na malých vlnkách. A tam už jsme zůstali. I když pak jsme pokračovali i na malých vlnkách dole. Trénovali jsme přesně tam, kde jsem předchozí dva dny jezdila na kajaku, tak jsem k tomu měla respekt. Počasí se o něco zhoršilo, takže mrholení až déšť a žádné vedro. A na paddleboardu se člověk koupe výrazně víc, než na kajaku. (vsuvka – v září Tambik prodával přesně tyhle paddleboardy, na kterých jsme trénovali, tak jsem si ten růžový ve slevě koupila :-). Jako rok ježdění v půjčovně na něm je znát, ale nový bych si nekoupila. Ono dát za paddleboard 18 900 Kč, to asi úplně nedám. Navíc tyhle „staré“ se už skoro neprodávají, nyní vyvinuli novou pevnější řadu a tam stojí obdobně velký rovnou 22 900 Kč.).

Jo a v Hospodě na kanále výborně vařili! Měli jsme každý den přibližně dvouhodinový tréning dopoledne a dvouhodinový odpoledne. Mezitím jsem fakt neměla chuť něco někde vařit. Takže jejich trhané maso v housce, nebo smažák či polévka byly super.

A třetí den, ve středu, to se udělalo opět hezky, byl v plánu výlet po Vltavě ze Zlaté koruny do Boršova – 19 km. Ukecala jsem Vláďu, aby jel na packraftu s námi. Byl to parádní výlet. Vody nic moc, být ještě o trochu méně, tak už to fakt nebude sjízdné. Pěkně jsme si to užili a Vláďa měl navíc své první splutí řeky na packraftu. Cestou jsme jeli kolem zříceniny Dívčího kamene, na kterém jsme na začátku prázdnin byli, a udělali jsme svačinovou zastávku na legendárních plackách u Rohana.

Fotky zde (s heslem).