Tak jsme se konečně dostali i na tento vzdálenější dětský trail – Obří. Inspiraci jsme opět našli na Swiss family fun. Z Curychu to máme cca 1,5 h autem. Parkovali jsme přímo u lanovky. Posledních několik desítek kilometrů se cesta kroutila malebným údolím.

Hned u spodní stanice lanovky si můžete koupit buď jen obyčejnou zpáteční jízdenku nebo kombi jízdenku na lanovku a buď horskou koloběžku nebo trojkolku. To jsme využili (není problém změnit nahoře, když se rozhodnete).

Lanovka vede do Ämpächli v 1500 m. Už jen zde by člověk vydržel celý den – je tu restaurace, ohromné hřiště s venkovními trampolínami, zlatonosná řeka, apod. Ale my raději hned vyrazili na trail (dopoledne se blížilo ke konci, tak abychom stihli zpáteční lanovku 🙂 ).

Cesta je dobře značená a na děti čeká několik zastavení. Celou dobu je provází příběh místních obrů, děti mohou navšítit obří školu s obrovskou tabulí, v lese jsme viděli ohromnou obří hlavu,na oběd jsme grilovali malé buřty na obřím grilu, prolézačky, atd. Trail má celkem ani ne tři kilometry, takže jsme ani nebrali kočár a Maty buď ťapal sám, nebo na koni (ať už u Vládi, nebo u naší české návštěvy Honzy). V Curychu musel být pařák, tady bylo jen teplo a v lese ve stínu přijemně.

Zpět v Ämpächli jsme si dali kafčo a zmrzku, Eli byla snad půl hodiny na trampolíně. Eli zkusila ohromnou klouzačku ze stromového domečku a nakonec se odhodlal i Maty (já jsem to pro jistotu také vyzkoušela a málem jsem se šprajcla v zatáčce 🙂 ).

No a nejlepší byla cesta dolů. Vláďa s dětmi a H. jel dolů lanovkou, já s Honzou na „mountain carts“ (horských trojkolkách). Původně jsme měli lístek koupený na horskou koloběžku, ale to jsem už vlastně absolvovala a trojkolky mě lákaly spíš. Cesta byla parádní. Myslím, že mi zabrala déle, než avisovaných 15 minut (pořád jsem hodně brzdila 🙂 ).

A na závěr jsme s Eli navštívili farmářský obchod – prostě taková samostatná malá chaloupka, kde místní farmáři prodávali své výrobky. Nikdo tam samozřejmě nebyl, je to samoobsluha, na všem jsou cenovky, člověk si to sám sečte a zaplatí. Eli vybrala Brezeli (takové ne moc sladké oplatky), potom jsme vzaly pamepliškový med a místní sýr.

Domů jsme dorazili docela pozdě, ale navařeno bylo, takže pohoda. Jen děti po takovýhle výkonech nechtějí vůbec spát?!

Fotky zde.