Teufelsschlucht

(Devil´s Gorge / Čertí rokle)

Jeden z posledních výletů ve Švýcarsku (ano ano, už se nám to krátí, ještě nás příští týden čeká Trpasličí trail a pak už hurá do Čech). Podrobný popis v angličtině najdete na mém oblíbeném blogu Swiss Family Fun. Tento trail se nachází v Aargau, cca hodinu od Curychu. A abych nevyšla ze cviku (haha), opět jsem řídila. Prázdninový víkendový provoz je ok, jen ty zúžené pruhy na dálnicích kvůli pracím na silnicích jsou o nervy :-). Na konec trailu nás GPS navedla v pohodě – většina lidí to evidentně chodí odspodu nahoru, asi pak máte lepší výhledy na vodopád. My to ale chtěli seshora dolů, tak je větší šance, že to děti ujdou 🙂 Takže od spodního parkoviště jsme museli popojet na horní konec. A tady to bylo o strach – silnička byla uzoučká jak na jedno auto! Vláďa samozřejmě tvrdí, že tam bylo spoustu místa, ale potkat se tam v zatáčce s autobusem, který tu právě vozí turisty z jednoho konce rokle na druhou … to bych nedala. Takže jsem měla knedlík v krku, srdce v kalhotech a v zatáčkách jsem jela div ne krokem na jedničku (se zavřenýma očima … ne to ne). Na to, jak byla cesta docela v pohodě, tak na těchle závěrečných několika kilometrech jsem se celá opotila durch und durch. Jediné, co mě trochu uklidňovalo, že domů řídí Vláďa.

Horní parkoviště hned vedle Allerheiligenberg restaurace bylo prázdné a zadarmo. Výhledy parádní. Na posledních kilometrech jsme hodně nastoupali. V dálce byla neomylně vidět jedna z několika švýcarských jaderných elektráren Beznau (? asi). A my se hned bez otálení pustili z kopce dolů. Dětské hřiště u restaurace jsme si nechali na konec. A, jak jinak, děti hned začaly jíst :-).

Cesta byla stále z kopce a docela prudká, rozhodně to nebyla taková pohodička, jak jsem si myslela. Maty musel jít skoro celou cestu za ruku, jinak by se nám někam zřítil. Ale i tak to bylo lepší takto, než to jít z kopce. Bohužel první část cesty byla naprosto bez vody. Až po nějakém čase jeden z přítoků vodu přivedl a hned bylo na co koukat. Při vyšším stavu vody to musí být úchvatná podívaná. Věřím, že vodopádky a peřeje jsou potom parádní. Ale i s nízkým stavem vody jsme si desítky mostků a vysutých lávek užili. Jen bylo evidentní, jaké sucho tu poslední dobou bylo – mechy pokrývající okolní skaliska a kameny byly suché na troud. Jen vlastně úplně dole bylo k vidění, jaké to je, když přes kameny pokryté mechem a vodomilnými zelenými rostlinami proudí v tenké vrstvě voda a rozstřikuje se až na cestu.

Cestou jsme potkávali spoustu turistů, kterak to ženou na horu, tak rychle jsme nešli ani dolů. A čím níž jsme byli, tím více přibývalo piknikových plácků s ohništi a skupinky rodin s dětmi – většina totiž asi vyrazí z dolního parkoviště a dojde jen k některému z blízkých grilplácků, tam dají u vody obě a jdou zase zpět.

U spodního parkoviště jsme se po cca 4,2 km ve stinné rokli dostali do výhně města a vyčerpaní zamířili ještě k půl kilometru vzdálenému nádraží na autobus. Už jsme byli všichni pořádně uťapaní. K našemu nemilému překvapení na nádraží nebyl záchod, což pro Matyho a mě nebyla dobrá zpráva. Na bus jsme čekali cca 20 minut (jezdí jednou za hodinu), dětí ležely vyčerpaně pod kaštanem. Pan autobusák byl docela překvapený, že někoho poveze 🙂 asi touto dobou vozí lidi seshora dolů. Lístek stál něco kolem 3 CHF, Eli “zadarmo” (za 30 CHF na rok mají děti 6-16 let celoroční kartičku platnou na celé Švýcarsko, která je opravňuje jezdit v doprovodu platícího rodiče zadarmo, info zde – fakt nechápu, jaký je rozdíl mezi těmi 4 typy jízdného, které pro děti můžete pořídit. Eli je jinak hrozně pyšná, že už si také musí kupovat lístky :-). Já její nadšení nesdílím 🙂 ), Maty zadarmo. Nyní jsme mohla sledovat, jak ty úzké a prudké serpentiny pan autobusák projede. A moc se s tím nemazlí, do zatáček ani nezatroubí. Také to ta tři protijedoucí auta vždy zahamtla na poslední chvíli a pak museli couvat (do kopce :-/) na nejbližší rozšířené místo. V restauraci nahoře jsme si dali cílovou zmrzku a děti si na chvíli užily to slíbené hřiště.

Na závěr nás Vláďa popohánělo, ať už jedem, že autobus ze spodní konečné za chvíli vyjede a nerad by se s ním cestou potkal (toliko k tomu – je tam místa na dvě auta).

Fotky zde.

2 komentářů

  1. Tedy, je vidět, že si závěr pobytu fakt užíváte. Mimochodem, už máš vymyšlenou trasu Chabry-Káraný?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *