Červen byl opět nabitý. Mě pomalu končí švýcarská čtyřměsíční mateřská, a tak zařizuji neplacené volno. Eli nadešel poslední den v jeslích. Od srpna nastupuje do regulérní školky, která je ve Švýcarsku od 4 let povinná. Takže jsme pro její kamarády v jeslích pekli buchty a připravovali dárečky (bublifuky, autíčka a čokoládky). Připravili jsme i pár dárků pro učitelky. Ono za třičtvrtě roku se s nimi zase uvidíme, až k nim v březnu 2018 nastoupí Maty. Eli dostala nové kolo, které neváží 10 kilo, jako to menší, a už na něm parádně drandí. Oslavili jsme Den otců (s Matym a Eli jsme vytvořili přáníčka s otisky nohou). Našli jsme nové kamarády (Eliščina kamarádka Pihu ze školky u nás byla na odpoledne na návštěvě. Fabi a jeho dvě sestřičky jsou na návštěvu zoo také dobrá společnost). Měli jsme den deskových her s Honzou (to když Norové předpovídají déšť a klukům se tak nechce na hory … nakonec bylo hezky, ale i tak jsme si pěkně zahráli tři různé deskovky). Byla tropická vedra, že i Maty spal v noci jen v plíně. Když i po večerním vyvětrání je v ložnici 27°C, tak se nic jiného nedá dělat. Alespoň se přes den ohřála voda v našem mini bazénku na balkóně (i když tomu mohu pomoct troškou vařicí vody z konvice). Přesunuli jsme se do Prahy. Já s prcakama tu zůstanu bezmála 2 měsíce. V sobotu 24.6. měl Martin s Evou svatbu v Červeném Újezdě s následnou oslavou v Chýni. Moc se to povedlo a bylo fajn všechny zase vidět. A třešnička na dortu – promoce a následný oběd ve Sklepě. I Honza to stihnul, takže jsme se v Betlémské kapli sešli. Pan rektor měl moc pěkný proslov. Že si z promoce do dalšího života máme odnést hlavně tři věci – být pyšní na své vzdělání, ale pokorní; svým dětem dopřát dobré vzdělání; a nebýt neteční k dění kolem sebe, ať už ve své práci nebo politice. A přesun z Baterií do Káranýho.