Jarní, teplá a slunečná sobota (15.2.14) přímo vybízela k nějakému pěknému výletu. A tak jsme se vypravili do St. Galenu, kde jsme za svůj pobyt ve Švýcarsku ještě nebyli. Luxusně jsme zaparkovali hned u centra v podzemních garážích. Cestou na trh jsme si v malém obchůdku koupili dva výborné sýry a Appenzell bylinkový likér. Trh byl výborný. Koupili jsme hromadu levné zeleniny, domácí těstoviny, pohankovo-jablečný chléb, tirolské špekové knedlíky, česnek a domácí fondue. Vše jsme dali do auta a pokračovali na prohlídku města. Celé nejužší centrum je pěšší zóna, takže procházka to byla velmi příjemná. Na lavičce na sluníčku si Eliška dala oběd a venkovní prostředí si dost užívala. My si vzápětí dali u stánku (široko daleko to byl jediný) klobásu (typickou OLMA, která byla bílá a spíš taková neutrální, a pak červenou, která byla více masová a výrazná) a hot dog. Poté jsme prošli místní architektonicko-výtvarnou rote-stadtlounge (těžko říct, co to mělo za smysl – několik ulic bylo pokryto červeným „kobercem“) a pomalu se vraceli zpět k autu. Ještě nesmím opomenout čokoládovnu (kavárna, kde prodávali i spoustu výrobků z čokoláday) a palčinku od stánku na cestě zpět.

Tím jsme ještě ale nezkončili. Nyní jsme zamířili do Arbon u Bodanského jezera. Až, když jsme přijeli k místní plovárně, jsme si uvědomili, že to bylo právě zde, kde jsem v roce 2011 plavala jedny z mých prvních (a posledních) plaveckých závodů (článek zde). Po turistické jsme se vydali směrem k centru Arbon podél jezera s výhledem na Německo a rakouské Alpy. Kousek od plavečáku v Arbon dostala Eliška na lavičce svačinu a přesedlala z kočáru do nosítka. To bylo vlastně poprvé, co ho pořádně vyzkoušela. Zatím v tom byla jen doma a to vždy tak na pět minut. Ale teď jsme jí to udělali do módu „koukám dopředu“ a to se jí líbilo. Vláďa pak říkal, že po tom 1,5 km se docela pronese (ve svých necelých 7 měsících má již přes 8 kg). Pak už jsme definitivně zamířili domů.

Několik fotek je k náhlédnutí na našem rajčeti zde (pouze pro ty, kteří vědí heslo).